Scéna.cz 

Že se vám rozpálila tvář?

Tvář v ohni M. von Mayenburga nastudoval režisér Jiří Pokorný v HaDivadle, které hru uvedlo v české premiéře 28. září 2001. Pražská premiéra se konala v divadle Archa 29. října 2001.
Prý skandální představení, o němž se hodně diskutuje, zaslechl jsem zvěsti o této inscenaci. Na čí straně je pravda? Dovolíme puritánům, aby daný text zapálili na jezuitské hranici morálky, zvláště když reflektuje její zkostnatělost. Nebo se s dravostí a suverenitou sobě vlastní pustíme do boje a jeho obhajoby?
Svět sám o sobě je skandální. Ty tam jsou doby, kdy se vstalo brzo ráno do kravína, pak n apole, případně do továrny. Přinesla se výplata na trochu žvance. Jestli někdo něoho znásilnil nebo zabil? I takové exotické skandály se stávaly, ale ty se většinou zapsali do dějin.

Mayenburg má plné právo být oním mladým dravcem a pravověrným k čistotě. Narodil se roku 1972 v Mnichově. Za hru Tvář v ohni získává Kleistovu cenu na podporu mladých dramatiků a rovněž je v anketě kritiků oceněn jako „nastupující dramatik roku 1999“. Hra měla světovou premiéru 10. října 1998 v Kammerspiele. Na českých scénách se vedle Tváře v ohni hraje ještě hra Paraziti v Činoherním studiu Ústí nad Labem, česká premiéra 4. dubna 2001.

Jiří Pokorný, režisér, si důkladně pohrál s naturelem postav. Herci ztvárňují jednotlivé charaktery v odporné bizarnosti. Atmosféru velké patologie dotváří světla, scéna, rocková hudba, způsob líčení a vyjadřování.
Nahlížíme do nitra jedné rodiny, kde pyroman bratr Kurt (Marek Daniel) souloží s vlastní sestrou Olgou (Ela Lehotská). Natržená matka (Marie Ludvíková) se marně snaží sexuálně uhnat svého manžela (Cyril Drozda). K tomu se přidává milenec Pavel (Josef Polášek). Prostě taková normální rodina. Co to všechno je proti vnější zdevastované morálce. Určitě si nechceme pesimisticky očernit své iluze a víru v dobro. Samozřejmě, že máme svoji mámu (tátové se pomalu vytrácejí), partnerku či manželku (ač ve svazku a pod přísahou věrnosti, klidně si jdeme vrznout jinam). Nic anebo vše je nám svaté.
Zahlédl jsem Tvář v ohni, upalovali kacíře. Gorbačov měl také oheň na tváři, šlo jen o kožní onemocnění. Z jeho tváře sálal oheň, nemá se tolik rozčilovat. Tvář měla rozpálenou, vyzařovalo z ní nadšení.
Skandální? V žádném případě, pouze pravdivé. Inscenační tým využil všechny dostupné prostředky (hudba, scéna, světlo) a vše zapadlo do oné drsnosti betonových městských kulis, kde jinde se nechá dělat společná onanie. Že se vám rozpálila tvář? Nedávejte si tak silnýho jointa a děte radši na Tvář v ohni.

Marius von Mayenburg Tvář v ohni Překlad Josef Balvín; hudba Petr Hromádka; kostýmy Zuzana Krejzková; scéna Jan Štěpánek; dramaturgie Lenka Kolihová Havlíková; režie Jiří Pokorný.
Osoby a obsazení: Kurt (Marek Daniel), Olga (Ela Lehotská), Pavel (Josef Polášek), Matka (Marie Ludvíková), Otec (Cyril Drozda), Ředitel (Mirolav Kumhala).
Česká premiéra 28. září 2001 HaDivadlo Brno.