zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Transit v Divadle Na Vinohradech

Lucie Juřičková a Pavel Batěk (Transit)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Je chvályhodné, že Divadlo Na Vinohradech dává příležitost mladým režisérům. V této sezóně se tu se svými inscenacemi představí tři zástupci nejmladší tvůrčí generace. Tím prvním se stal na sklonku ledna Štěpán Pácl. Premiéra hry Transit se odehrála za účasti autorky - dánské dramatičky Astrid Saalbachové.

Severskou dramatičku, která za toto své dílo získala před pár lety Cenu za nejlepší severské dramata, u nás proslavila Taneční hodina (známá též pod názvem Baletky) poprvé uvedená v roce 1999 v pražském Studiu Labyrint. Dramatika této autorky se většinou zaměřuje na křehkou psychiku ženy, na zkoumání jejích traumat a hledání jejího místa ve společnosti.

Transit (Konec světa) není na první přečtení příliš jasná hra. Je jednou z těch, které vyžadují velkou obrazivost režiséra, který tak může vize pohybující se kdesi na rozhraní snu a skutečnosti interpretovat tak, aby byly divákovi přístupné. V takovém čtení textu byl Pácl úspěšný už při své předcházející režii hry Dorotka, kterou napsala jeho vrstevnice Magdalena Frydrychová. Zatímco v Dorotce byl svět, viděný velice subjektivním pohledem, zkoumán z pozice dospívajícího děvčátka, v Tranzitu je hlavní hrdinkou zralá žena, která řeší (ale jak to vypadá spíše podvědomě nebo ve snu) problémy, na které díky náročnému povolání zapomínala, tj. domov, mateřství, stárnutí, vztahy ad.

S hrdinkou – letuškou, která se při jednom návratu z letu ztratí, se ocitáme na zvláštním místě. Není jasné, nakolik je reálné a nakolik je jen představou hrdinky. Svět, ve kterém se nalézá, ztvárnil hostující scénograf J.Polívka jako bílý prostor, který se díky stínovým projekcím může proměnit třeba v les nebo interiér domu, ale v podstatě je jakýmsi indiferentním místem, které může být čímkoli. Podlaha je zpočátku pokryta nastavovanými papírovými koberci neutrální barvy, které další postavy v průběhu děje postupně odstraňují, a pod nimi odhalují zrcadlový povrch (může to znamenat, že si hrdinka postupně dělá jasno ve svých představách a nahlíží do své duše jako do zrcadla?) Zvláštní postavy, které se v průběhu děje objevují, jsou spíše znakové. Hravá, naivní dívka, která se stylizuje do role koně a je v této roli zahubena pro nic za nic přirozenou krutostí člověka, podivná mladá matka, která si vydělává prostitucí, nabízí své tělo, zatímco znetvořenou hlavu má ukrytou v papírovém pytli a své dítě bere jen jako věc, či naopak matka, která si kvůli svému synovi drastickým způsobem udržuje mládí a krásu a po jeho ztrátě se stane jen odporným kusem masa, politik, který se marně snaží po ztrátě funkce uniknout prokletí své kariéry ad. To jsou ovšem jen velice vágní charakteristiky postav, jejichž hlavním poznávacím znamením je tajemnost, nepostižitelnost.

Lucie Juřičková v hlavní roli nemá snadnou pozici. Po pravdě řečeno, spíše než letušku připomíná něco mezi učitelkou a průvodčí, čímž se trochu maže kontrast mezi atraktivní pozicí v zaměstnání (pro které jsou ženy schopny obětovat mnohé) a osobním rozpadem psychických jistot i fyzického vzezření. Tím je ovšem postava zbavena exkluzivity a posunuta do obecnější roviny - působí prostě jako jakákoli ženská, která právě prožívá krizi středního věku. Její suverenita postupně opadává, a díky ní dospěje na konci podivné noční můry k jakémusi spočinutí, smíření se sebou samou i tím, že mnohé z životních šancí jsou už prostě prohrané. Hereckými partnery Juřičkové jsou Lucie Štěpánková, Pavel Batěk a dva čerství absolventi DAMU Vladimíra Striežencová j.h. a Radovan Klučka j.h. Nakolik sugestivní vám budou připadat jejich výkony, záleží na tom, nakolik se s kterou snovou postavou či situací ztotožníte. Nejde totiž o konkrétní postavy, které by bylo možno psychologicky propracovat, ale o symboly, které slouží příběhu hlavní hrdinky, a které mohou posloužit i vám jako připomínka některých dlouhodobých traumat, které v sobě nese každý z nás.

Astrid Saalbachová: Transit
Překlad: Michaela Weberová, režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Klára Novotná, odborná spolupráce: František Fröhlich, hudební a zvuková realizace: Petr Kaláb. Divadlo Na Vinohradech

27.1.2009 00:01:25 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek


Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Iveta Bartošová - Ve jménu lásky

Přebal alba

Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Pavel Soukup získává Cenu za mimořádný přínos

Pavel Soukup

Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova za rok 2023 získává Pavel Soukup. Český herec m celý článek

další články...