Scéna.cz 

Velká žranice, rozhejbá ztuhlé bránice

Velká mela, brilantní komedie z pera dramatika P. Aristide Bréala, se odehrává na sklonku napoleonských válek. Francie v době převratného střídání režimů, přesto jako bychom se ocitli v české vesnici nebo maloměstě. Není divu, i u nás se najdou loajální četníci, kteří jsou věrni režimu, i když nestačí sledovat všechny jeho změny. Jestli je nahoře královský nebo císařský komisař, případně republikový soudruh, to je naprosto jedno.
Všechny tyto prvky činí hru Velká mela zajímavou a přitažlivou. Nakolik osobně nemám rád laciné komedie, oceňuji na této látce filosofický podtext a lidovou moudrost. Dramaturg Zdeněk Jecelín a režisér Daniel Hrbek měli šťastnou ruku při výběru textu. V hlavních rolích brilantně hráli Michal Dlouhý coby César, četník, a Vasil Fridrich, Ferdinand, jeho bratr. Vedle nich obstáli Kamil Halbich, Královský komisař, a Robert Jašków, Císařský plukovník.

Celá hra byla nejen o politikaření a získání moci, ale hlavně o hledání pravé lásky. Josefína (Klára Cibulková) se snaží dobrat, kdo z obou bratrů, zda César či Ferdinand, jsou pro ní lepší, byť s Césarem je již sezdaná. Celou situaci odhalí César, který se nečekaně vrací domů, neboť má prošetřit anonymní dopis, v němž se upozorňuje na nekalé pletky Ferdinanda. César nepoužil služební pistole a neřešil nevěru po svém a razantně, jak by se očekávalo, ale prohlásil, že nechť si oba přistižení spolu žijí, že bude buď jejich anděl strážný nebo anděl zkázy.
Jakým andělem se stala scénografka Petra Hábová? Hlavní téma hry vystihla naprosto dokonale. Ve středu scény navrhla holubník, který se hodil pro většinu zápletek. Nejednalo se o nic jiného než o pořádný zmatek a nepořádek, tedy holubník, za který mohla společnost, jak pravil několikrát César. Podobně musíme ocenit realistické kostýmy Vlaďky Prudičové, zvláště kostým Michala Dlouhého, poté co spadne do močůvky, je naprosto dokonale odpudivý.
Dění v holubníku odpovídali i některé improvizace. Herci si s diváky prostě pořádně hráli. Například při žravých scénách, tedy žranicích, kdy se ládovali tu paštičkou, tu baklažány a dalšími mlsnostmi francouzské kuchyně.
Hrdinové hry jsou postaveni před stěžejní životní situace, jako je právě odhalená nevěra, nebo postavení před trest smrti. Přesto proplouvají životem nepoznamenáni a v pohodě. Jak jinak. Velké napětí vzbuzuje závěr inscenace, kdy se Josefína snaží zvolit skutečně toho pravého. Poprosí o pomoc Boha, tedy náhodu. Rozhodla se žít s tím, který se dříve napije vína. Ovšem jak už to bývá, láhev se střídavě dostává z ruky Césara do ruky Ferdinanda a je z toho pěkná mela... Až budete mít chuť na pravé francouzské víno, neváhejte, dobré sorty nalévá soubor CD94 v Divadle v Celetné.

P.A. Bréal Velká mela aneb Francouzská kuchyně Překlad Milena a Josef Tomáškovi; úprava Zdeněk Jecelín a Daniela Hrbek, který měl režii, kostýmy Vlaďka Prudičová, scéna Petra Hábová. Premiéra 20. října 2001.