Scéna.cz 

Ámosova moudrost v Celetné

Divadelní spolek Kašpar uvedl koncem září dlouho očekávanou premiéru inscenace Labyrint světa a ráj srdce. Režie se ujal Filip Nuckolls podle dramatizace Johany Součkové. Ta ponechala postavu Poutníkova průvodce Všudybuda. Zbytek alegorického příběhu o kouzlu a nebezpečí poznání, ztvárnili čtyři pohybově nadaní herci, kteří se v druhé části dočkali konkrétnějších rolí. Po celou dobu však tvořili rozličná prostředí, proměňovali se v mnoho lidských vlastností a utvářeli atmosféru světa, z něhož se Poutníkovi točila hlava a v mysli dorážely otázky tak dlouho, až je vyslovil nedbaje následků.

Poutník vyšel ze svého domu nedotčen marností světa, s pevnými zásadami morálky, na něž Všudybud reagoval kysele. Jeho očima divák vidí, ztotožňuje se s dobrým, naivním člověkem a uvitř sebe tříbí vlastní názory a postoje. Množství vázaného textu, zvnitřnělé herectví bez žádných pomocných efektů, rozsáhlé soustředěné promluvy jako v soudní síni, to vše učinilo ze skvěle obsazeného Josefa Kaluži hlavního tahouna inscenace. V jeho stínu se ztrácel i jindy charismatický Adrian Jastraban méně důsledný v dikci. Ostatní herci pak toto schéma tvořivě dobarvovali, některé roličky vyšly lépe jiné zapadly, kolektivní duch však vysílal na společných vlnách jasné signály režijního výkladu.

Spojení starého a nového zde bylo důsledně aplikováno scénou, kostýmy a hudbou. Multifunkční scéna využívala základních geometrických tvarů. V první části kruh, v druhé obří čtvercová televize a schodiště. Náznakové kostýmy jen sem tam určovaly změnu herce v jinou postavu, většina proměn se odehrála pohybovou stylizací. Jednotlivé světy rozdělovala elektronická hudba, která svým rytmem působila spíš na pudy člověka nežli melodií na emoce a umocňovala všechny složky inscenace.

Dalším apelativním prvkem na svědomí diváků byly videokoláže. V první krátké projekci o násilí se možná až příliš polopaticky ukázal Stalin, druhou videokoláž zaměřenou na konzumní styl společnosti, simultánně doprovázely pohybové akce herců, což znemožňovalo sledování obojího a stanovilo divákovi svou náročností lehký diskomfort, neboť obojí by stálo za plnou pozornost.

Během cestování časem a prostorem se pro odlehčení střídalo vážné a složité s jednoduchým a veselým až k biblickému závěru, kde se zkoušeným hrdinou stane Šalamoun (Rosťa Novák).

Labyrint světa v kostce umožní představu o duchovním myšlení Komenského a srozumitelně tak na příklad pro školní představení v klipech zobrazuje autorův odkaz. Pro hloubavé je možností jak při každé repríze pro sebe objevit něco nového, pro jiné zas návštěva představení může stanovit akademicky strávený večer po němž lze filozofovat o smrti a náboženství. Diváci, kteří se těmto úvahám ve svém nitru úmyslně vyhýbají, rychle zapomenou a vyběhnou z divadla vstříc svému životu nezasaženi. V každém případě byl nesmrtelný Jan Ámos na chvíli kvalitně nasvícen a ozvučen v kráse jazykové.