Patrik Hartl: Nezajímá mě spektakularita a efekt, přitahuje mě intimita.
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekRežisér Patrik Hartl stál před pár lety u zrodu Studia Dva, podílí se na jeho koncepci a každoročně režíruje alespoň jednu hru (dosud se úspěšně hraje jeho původní dílko Klára a Bára, které napsal přímo pro Ivanu Chýlkovou a Evu Holubovou). V letošním roce se pustil do současné britské hry Jima Cartwrighta Tichý hlas.
Tituly pro premiéry vybíráme rok dopředu, herce oslovujeme na začátku podzimu, produkce a příprava propagace se naplno rozjíždí na přelomu zimy a jara a samotná zkoušení nových inscenací zpravidla začínají dva až tři měsíce před premiérami.
Některé tituly vybírá Michal (Hrubý), některé já. Jak se ale postupně naše produkce rozrůstá, většinu textů nachází spíš Michal. V základním principu se snažíme hledat nové zajímavé divadelní texty, které ještě nebyly v České Republice inscenovány. Vybíráme si hry, které nás osobně nějak baví. Specifickou dramaturgickou koncepcí se nesvazujeme.
Tichý hlas (v originále The Rise and Fall of Little Voice) byla prvotně divadelní hra. Napsal ji Jim Cartwright a v Royal Court Theatre v Londýně si ji k inscenování vybral režisér slavného oskarového filmu Americká krása. Byla to vynikající inscenace a film vznikl až později na jejím základě. O hru jsem se začal zajímat právě proto, že si ji vybral tento režisér. To mě zaujalo. Neviděl jsem ale ani tu jeho inscenaci ani film. Rád zůstávám v hledání inscenačního výrazu svobodný a bez jakéhokoliv návodu.
O touze po lásce, obejmutí, pochopení.
Kvůli roli Lilly jsme udělali konkurz, protože jsme museli najít herečku, která dokáže úžasně zpívat. Erika přišla, zazpívala a byla jasno.
Diváci uslyší písničky Marilyn Monroe, Shirley Bassey nebo Edith Piaf.
Výrazně jsem upravoval překlad do češtiny, to dělám u většiny anglických her, které inscenuji. Vždy ale ctím autorskou vizi, spíš jde o určité stylotvorné české „přebásnění“ a konkrétní podobu dialogů.
Diváci se mohou těšit na Zuzanu Bydžovskou, Lálu Dulavu, Eriku Stárkovou, Jana Hofmana, Mojmíra Maděriče a Adélu Kačerovou.
Mám rád herce. Kvůli nim režíruju. V divadle je práce s nimi dlouhodobě koncentrovaná a osobnější, to mě těší nejvíc.
Já jsem nikdy herec nebyl, jen jsem se díky okolnostem několikrát jako náctiletý ocitl v roli herce, ale mé výkony byly hodny akorát tak shovívavého úsměvu. To odpovídá i na zbytek otázky.
Mám rád lidi a nemám rád techniku. Nezajímá mě spektakularita a efekt, přitahuje mě intimita. Sám se sebou bych klidně spolupracoval, ale zatím jsem si (nechápu proč) žádnou spolupráci nenabídnul.
Ano, ale neřeknu o ní ani popel. Jen, že to bude komedie.
TIP!
Časopis 20 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Adam Kořán: Připadám si již natolik odvážný, že mohu svobodně tvořit
S mladým hercem Adamem Kořánem jsme se sešli po české premiéře inscenace ŠPÍNA, kde ztvárnil postavy Kevina La ...celý článek
Časopis 20 - sekce
HUDBA
Slavný muzikál Vlasy
Vlasy
Nastává věk Vodnáře. Slavný americký muzikál z Broadwaye ve filmovém ztvárnění režiséra Miloše Forman celý článek
OPERA/ TANEC
Choreograf Miroslav Kůra výročí
Pas de quatre
Legendární tanečník a choreograf Miroslav Kůra, od jehož narození v těchto dnech uplyne 100 l celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Českým lvem oceněný dokument
Všechno dobře dopadne
Televizní premiéra Českým lvem oceněného dokumentu, který nahlíží na fascinující živo celý článek