Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Lermontovova Maškaráda - Dramatická herecká krajina

autor: archiv divadla

Kde jsi byl a co bylo před Maškarádou?
Před Maškarádou? V Uherském Hradišti. Radostné bytí na kolbišti dramatizace románu Jane Austenové „Pýcha a předsudek“. Česká premiéra. Krásná, radostná práce. Cítím stesk a vděk. A ještě předtím temnou „Matku“ J. A Pitínského – zkoušeli jsme prudce a hltavě - v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě.

Což je tvá domovská scéna, že?
Ano, víc než od dávna. Psal se rok 1992. Tam bych také po svištivé „Maškarádě“, dá-li Bůh, měl splatit ještě jeden divadelní dluh. Gombrowiczova hra „Yvona, princezna burgundánská“. Hra ubuovsky hrozná a velikánská. Hra, jakou je radost zkoušet, však snadno se jí netleská – surreálná, hravě krutá groteska. Mezitím do konce roku další krásný rest - posledních sedm dílů Šumných měst, aby jich bylo všech šedesát šest. A především samozřejmě různá dětská a rodinná proplétání, jízdy na kole v parku, výzkum kavárenského povalování…

Co ti naskočilo při prvních úvahách o Maškarádě?
Vzpomněl jsem si v první řadě na mocný dojem, který na mne už kdysi na škole verši a omamným rytmem ten uhrančivý text udělal. Trochu jsem v něm bydlel a trochu se ho bál. V té době jsem si ani neuvědomoval, jak je překlad Emanuela Frynty skutečný a mocný. Dává prostor pro hrůzu i pro sny. Přesně a přísně neúprosný. Taky jsem si vzpomněl na inscenaci Ivana Krejčího, které jsem byl kdysi jako divák nablízku, v divadle v Celetné, tehdejším DISKu... Ale hlavně jsem si vybavil všechny své nerealizované ruské „lásky“, všechny Jeseniny a Puškiny, plesové masky, veškerý patos a obludnou temnou valící se Něvu, ledovou řeku plnou něhy i hněvu, spějící do šedivě kovového Baltu. Znějící ledovec, který Lermontov zanechal tu. Ta hra má v sobě veliké romantické gesto, má v sobě hudbu, vášeň a přesto je to obraz, či krátce - halucinace, horečnatý sen, přímý přenos z Arbeninovy hlavy. To mě na tom velice zajímá. A krásné role. Dramatická herecká krajina.

Co teď, v průběhu práce objevuješ, co tě překvapuje?
Že za těmi verši jsou stále další a další vrstvy a patra. Labyrint jehož konce se člověk nikdy nedopátrá. Dveře, jež lze otevřít tisíci různými způsoby. Jen žádné finesy a ozdoby! Za našimi dveřmi má být svět horečnatý i sošný. A já jsem v napětí, aby vchod, který volíme, byl jeden z těch správných a možných. Také mne na té práci zatím těší vstřícná atmosféra.Věc, která se nerozumí vždy sama sebou a v některých divadlech nevyvěrá. Díky za ni. Lermontov potřebuje soustředění a usebrání.

Jak jsi skládal a vybíral svůj inscenační tým?
Se všemi těmi vzácnými lidmi mám za sebou už setkání či práci, ale zatím nikdy v této společné kombinaci. Je zvolená velmi vědomě. To je to co mě - zajímá. David Vávra je téměř rodina, jsem kmotrem nejmladší dcery Marie, kromě šumných měst tady taky je Davidova scénografie ke dvěma mým ostravským inscenacím. Teď se architekt Švandova divadla jako autor výpravy „na místo činu vrací“. S mimořádnou kostýmní výtvarnicí Katarínou Hollou jsem nepracoval skoro už deset let, musím však upřímně povědět, že dlouho jsem se těšil na další pracovní setkání, val natáčecích dnů a jiných divadel tomu bohužel vždy zabránil, až zase teď našli jsme společný termín, shodnou odpověď a chvíli pravou. Jsem rád, že Katarínu zase potkávám mezi Götteborgem, Bratislavou a vším ostatním, co ještě dělá. A hudba k inscenaci? Ta Tomáše Kočka vysloveně chtěla. Pracovali jsme spolu zatím jedině na Těšínském niebu v Českém Těšíně. Tomáš je původní profesí muzikálový herec, potom operní režisér, dnes zpěvák a muzikant především. Mezitím herecký cit však nepoztrácel. Sám kdysi hrál Arbenina - má v sobě slovanskou romantičnost i cit pro dramatické situace. Se šéfem baletu, choreografem Igorem Vejsadou se znám z Ostravy a zdálo se mi, že on je ten „pravý blázen“ pro ono zvláštní lehce dekadentní hemžení a temně groteskní postavy, které Lermontov popisuje. Inscenační tým završuje zkušená dramaturgyně Švandova divadla Markéta Bláhová (Bidlasová). K inspirativnímu setkání další příležitost skvělá! Potkali jsme se ještě na DAMU, já jsem končil a ona se svým silným ročníkem přicházela.

17.3.2008 10:03:26 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!