Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Miloslav Mejzlík: Vadí mě všechny nesmysly, hlouposti a schválnosti.

autor: archiv divadla

Letos v létě si Miloslav Mejzlík zahrál v produkci Studia Dva po boku Hany Maciuchové ve hře P. Quiltera Na konci duhy na otevřené scéně na Vyšehradě. Na konci prázdnin jsme si povídali nejen o této inscenaci...

Koho v inscenaci Na konci duhy hrajete?
Je to klavírista, přítel zpěvačky Judy Garlandové. Jedná se o neautentickou postavu. Ale v jejím okolí určitě takový člověk jako pianista byl. Musím přiznat, že na klavír bohužel nehraji tak dobře, jak by to role vyžadovala. A tak mám na jevišti jen malé stylizované piano.

Jaké to je to dělat stafáž hvězdě?
Já to tak necítím, je to dost velká role. Hrajeme ve třech. Judy má samozřejmě velkou plochu, ale to neznamená, že bychom my další byli jen stafáž.

Myslel jsem z hlediska obsahu. Zpěvačka je přeci jen hvězda.
Autor rozvedl příběh tak, že jsou osobní přátelé. Snaží se ji svým způsobem zachránit před vlivem budoucího manžela, manažera Mickeyho Diense. A navíc také ze závislosti na drogách. Plocha pro tuto postavu je velmi dramatická.

Jak se tedy cítíte v pozici psa záchranáře, tedy člověka, který se snaží druhým pomoci?
Mě tato úloha hodně oslovuje, protože podobným způsobem žiju. Snažím se, a někdy až hloupě a nesmyslně (možná to zní pateticky) snad zachraňovat lidstvo. Vadí mi všechny nesmysly, hlouposti a schválnosti, které si lidi dělají. Sám se snažím podle toho žít. Neměl by po mně zůstat nepořádek. Další generace přeci musí mít na světě prostor k existenci. Do jisté míry se to odráží i v partách, kde jsem se pohyboval (například Divadlo Na zábradlí), plním tam jakousi funkci táto-mámy ve vztahu k mladým lidem, kteří se na mě obracejí a já se jim snažím pomáhat.

Na zábradlí jste se vrátil po nějaké době... Máte za sebou první sezónu.
První premiéru jsem měl Platonova. Předtím jsem tu byl v sezóně 1990 – 1991 za Jana Grossmanna. Nyní jsem se vrátil na místo činu. Říkám tomu, že had se kouše do ocasu. Byl jsem v tolika pražských divadlech, že už tolik šancí nemám jít do nového prostředí. Jsou už pouze dvě divadla, kde jsem nebyl v angažmá nebo aspoň nehostoval – Divadlo v Dlouhé a Švandovo divadlo.

Rád si kazíte prázdniny hraním?
Mě to docela baví. Hrál už jsem v několika věcech na pražském Hradě a teď poprvé na Vyšehradě. Tím, že se nehraje celé léto, se to dá snést. Říkám tomu dovolená lázně Praha, protože Praha je proměněná. Je tu více cizinců. Je to příjemné mít celý den volno a pak jen večer představení.

Chaloupka ale osiří.
To už je jiná věc. Stýská se mi po ní, ale jinak osiřelá není.

Konec prázdnin si vždycky zpříjemňujete pobytem v lázních…
Ano, je to festival Divadelní Luhačovice, letos již osmý ročník, poslední týden v srpnu. Jsem prezidentem festivalu a Hanka Maciuchová bude jeho kmotrou. My spolu trávíme letošní léto.

Bude se tu hrát Na konci duhy?
Ne, ale titul Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Kdo vybírá festivalové inscenace?
Vybíral jsem je já. Založili jsme občanské sdružení, protože máme větší šance získat finance. Generálním sponzorem jsou Lázně Luhačovice.

Jak jste se k tomu dostal?
Před pětadvaceti lety jsem působil ve Zlíně sedm let v angažmá. Luhačovice se mi zalíbily. Jezdil jsem tam na výlety. A tam v podstatě byla za první republiky festivalová tradice, ale filmová, který pořádal Baťa. Lázeňskému divadélku podle mě sluší divadelní festival. Tenkrát mě původní nápad pomáhala zrealizovat Vojtěška Kupcová, profesorka ze Zlínské univerzity. Vyslovil jsem to jako přání a ono se to povedlo.

Je to těžké sehnat na tuto dobu představení?
Ani tak ne, protože už festival má své jméno. Dokonce dostávám nabídky od divadel i divadelních skupin. Rádi by se festivalu zúčastnili. Vše závisí na financích, záleží také na tom, jaké kdo má nároky.

Které tituly z těch, co budou uvedené na festivalu, jsou vám nejbližší?
Hodně se těším na Divadlo Polárka z Brna. Budou tam odpoledne hrát dětská představení a večer Kytici. Tomuto divadlu hodně fandím. Vidím tam obrovské množství talentů. Potom se těším na Zuzku Krónerovou s představením z Divadla Astorka a také na kolegyně z Hradce Králové s inscenací Dámská šatna.
Tím, že jsem dramaturgii sestavoval osobně, tak se vlastně těším na všechna představení. (Smích.)

To je ale velká zodpovědnost…
Bezesporu.

Tak, ať se daří.

Miloslav MEJZLÍK.
Po absolvování brněnské JAMU byl v angažmá v Divadle J. Wolkera, v Divadle pracujících Gottwaldov a v letech 1988-90 v Divadle S.K. Neumanna.Od roku 1991 do roku 1993 byl členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí, odkud v roce 1994 přešel do divadla Komedie. V letech 2001-2002 působil na volné noze, během tohoto období hostoval v Národní divadle v Praze i v Divadle na zábradlí (v inscenaci JE SUiS J. Nebeského). V roce 2003 nastoupil do činohry Národního divadla v Brně, kde působil do roku 2005 také jako umělecký šéf. Od ledna 2006 je ve stálém angažmá opět v Divadle Na zábradlí. Je znám také z televizní obrazovky, hraje v seriálu Rodinná pouta, věnuje se práci v rozhlase a dabingu. V Divadle Na zábradlí ho v současné době můžete vidět jako Porfirije Semjonoviče Glagoljeva v inscenaci Platonov je darebák!

28.8.2006 15:08:11 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama