zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Racek ve Slezském divadle Opava

Hana Vaňková a Lukáš Hejlík

autor: archiv divadla   

Soubor činohry Slezského divadla Opava uvedl v premiéře 14. května 2006 hru Antona Pavloviče Čechova Racek. Hru z překladu Josefa Topola nastudoval režisér Zdeněk Černín, výpravu navrhl Jan Dušek. Hudbu zkomponoval David Rotter. V hlavních rolích se představila Hana Vaňková, Lukáš Hejlík, Martin Táborský, Veronika Senciová, Jitka Čvančarová nebo Blanka Fišerová a další.
Jak dnes Racka inscenovat? „Nabízí se radikální krácení textu, výtvarná i herecká stylizace, skateboardy, gymnastické nářadí, mobilní telefony, projekce, ztotožnění postavy Trepleva s bouřlivákem Wernerem Schwabem a citace z jeho her. To vše si můžeme vymyslet. Ale ptám se slovy Čechova: Je to sice hezké, ale je to nutné? Nestačí jen soustředit se na text a hledat v něm návod i východisko pro jednáni herce v situaci, pro rozvinutí poetiky v duchu Čechovově? Namítnete, že potom zůstane režisér jen pouhým „otrokem“ textu. Ale existují dva druhy režisérů. Ti, kteří už slevili ze svých ideálů a zkonvenčněli, a také ti, kteří se nechtějí vydat stejnou cestou. Geniální text potřebuje kongeniálního režiséra, který jej „přeloží“ do řeči svého srdce a bolavé duše,“ říká dramaturgyně Blanka Fišerová.

Racek je snad ze všech Čechovových prací dílem nejosobnějším. Psal ho ve svých pětatřiceti letech, v době, kdy se sám vyrovnával s nelehkými problémy svého soukromého života. Ve chvíli, kdy pochopil bezperspektivnost své největší životní lásky a kdy zároveň znovu přemýšlel a znovu upřímně pochyboval i o smyslu a ceně své literární práce, pro kterou opouštěl profesi lékaře.
Předmětem autorova zájmu byly tedy především dvě odvěké touhy člověka: touha po lásce a touha po seberealizaci v tvorbě. Obě jsou vlastně jen dvěma tvářemi té nejzákladnější lidské touhy, touhy po štěstí, touhy překonat vlastní samotu. Proto pro obě platí stejné zákony: jejich smysl – ani cestu za jejich naplněním nelze hledat jen v osobním sebeuspokojení. Ani odtrženě od vlastního života, bez pochopení a respektování života druhých. Proto ani bez obětí, bez utrpení. A nemají-li zplanět a člověka zahubit, musíme být schopni překročit sami sebe, svou zjednodušenou představu jen egocentricky chápaného štěstí.

15.5.2006 22:05:52 Redakce | rubrika - Zveme ...

Časopis 20 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Zveme ...

Trochu buřtový, trochu medový večer

Buřty v medu (Foto: Dan Drahotský)

Soubor Kozel ve fraku, který se věnuje tvorbě na poli pantomimy a pohybového divadla, uvádí novou inscenaci Bu ...celý článek


Boha v Las Vegas uvede Divadlo Na zábradlí

Bůh v Las Vegas (Julie Hrnčířová)

Divadlo Na zábradlí připravuje poslední premiéru sezony – v režii tandemu Petr Erbes a Boris Jedinák pop ...celý článek


Michael Sheen v pyžamu v jubilejní hře NT Live

Michael Sheen (Nye)

Michael Sheen je znám především z rolí Tonyho Blaira ve filmu Královna či anděla v seriálu Dobrá znamení, sám ...celý článek


Na jevišti se objeví Věštkyně

Věštkyně

Na jeviště Divadla Na Fidlovačce přichází hostující inscenace Věštkyně. V hlavních rolích bláznivé komedie div ...celý článek



Časopis 20 - sekce

OPERA/ TANEC

Ondřej Ruml zazpívá šansony s Pražskými symfoniky

Ondřej Ruml

Zpěvák Ondřej Ruml vystoupí 20. a 21. května se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK v Divadle Hybernia se celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Výtvarné tipy 20. týden

Klackovitý architekt Martin Rajniš

Ztracené poklady Egypta: Záhady egyptské Sfingy
Je stejně tajemná jako slavná. Prozkoumejte minulost jedné celý článek

další články...