Scéna.cz 

Západní přístav a Caprichos

Letošní poslední ročník činoherních studentů DAMU krátce po sobě představil dvě premiéry. Jednu činoherní, druhou taneční. Inspiraci pro hru Západní přístav prý našel Bernard Maria Koltés (1948-1989) v jenom newyorském přístavním hangáru, útulku pro bezdomovce a teplouše, místu pro kšeftování a vyřizování účtů, kam nikdy nechodí policajti…“
Přiznám se, že interpretace hry v režii Kathariny Schmitt ve mně vzbudila značné rozpaky. Ponuré setkání v přístavu, kam přijde příslušník bohaté třídy ukončit svůj život a je zde konfrontován s krutým, „divošským“ světem zdejších obyvatel, vyústil v podání studentů v nepříliš srozumitelnou změť značně křečovitých póz a výkřiků. Přesvědčivý není ani zdejší život, ani smrt, ani koncepce postav. Ano, rozhodně se herci pokusili poprat se s hrou, ale zdá se, že jejich naturelu ať už téma, tak jazyk příliš blízké nebyly. Podle slov překladatelky se zvláštním jazykem, a ne-psychologizovanými Koltésovými postavami mají značné problémy i profesionální divadla.

Taneční představení Caprichos v režii a choreografii Marcely Benoni, které mělo předpremiéru v červnu, bylo poté příjemným překvapením – a zároveň šancí studentů ukázat se z té lepší stránky. Křečovitost a šaržovitost se ztratila, i když z hlediska tanečního nebylo vše dokonalé, mělo to švih a hravost, byť šlo převážně o dost ponurá témata.
Taneční variace Caprichos, inspirované cyklem leptů Francisca de Goyi a zároveň jeho životem, se odehrávají na pozadí projekce obrazů (či jejich detailů). Důležitým prvkem jsou působivé kostýmy a zvláštní masky. Ústřední postavou je Goya (Vojtěch Štulc). Na počátku vidíme noční můry a přízraky, které na něj dorážejí ve snu a vrhají na něj kletby. Dalšími částmi jsou historické události a lidské příběhy ztvárněné tanečně a pohybově – inkvizice, souboj o přízeň mužů mezi „divou“ a obyčejnou dívkou, znásilnění a nucené provdání poskvrněné dívky, velkolepý obraz osudu kacířky v interpretace působivé Barbory Janatkové (v závěrečné scéně obrazu hovoří ústy Jany z Arku z Anouilhova Skřivánka). Inscenace je v hudebních i slovních motivech inspirována různými obdobími. V hudební koláží uslyšíme melodie Bizeta, Offenbacha, Berlioze či Stravinského, zvuky doplnil Ondřej Urban, který měl na starosti hudební aranžmá. V textové části se autorka inspirovala především texty F.G.Lorcy. Choreografii celého kusu má Marcela Benoni (která si „z nouze“ v podzimní premiéře i zahrála), která si na šermířské scény přizvala ke spolupráci Karla Basáka. Po nápadité inscenaci Calderonovy hry Život je sen měli tedy studenti možnost vyzkoušet si jiné polohy herectví. Uvidíme, co předvedou v dalších připravovaných projektech. Po úspěších předchozího ročníku (který mimochodem za inscenaci Jakub a jeho pán na festivalu ve Varšavě získal několik cen) mají co dělat, aby v konkurenci uspěli! J

B.M.Koltés: Západní přístav
Překlad Daniel Jobertová; úprava Katharina Schmitt a Jakub Režný; režie Katharina Schmitt; scéna Ivana Kanhauserová; kostýmy Klára Vágnerová a hudba Jan Chmelarčík.
Hrají: M.B. Podolková, J. Holík, J. Panzner, D. Šoltýsová, V.Štulc, R. Štabrňák, B. Janatková, M. Moučka. Premiéra: 29.9.2005

Caprichos
Koncept, choreografie a režie Marcel Benoni; hudební aranžmá a mix Ondřej Urban; režie mluveného slova Vladimír Hůša; režijní a herecká spolupráce Martin Pacek; kostýmy Agnieszka Pátá, Lucie Sklandníková; scéna, masky a light design Eufrasio Lucena Muňoz
Tančí a hrají: Michaela Badinková, Henrieta Hornáčková, Barbora Janatková, Bianca Magdalena Podolková, Diana Šoltýsová, Jan Holík, Jan Horák, Jindřich Nováček, Jiří Panzner (v premiéře nehrál), Vojtěch Štulc.
Premiéra: 3.10.2005