Scéna.cz 

Jana Plodková: V Brně už nějak bydlívám

Pochází z města Jičína. Zda se pro herectví rozhodovala díky pohádkové tradici tohoto města, neprozradila. První herecké zkušenosti získávala v dramatickém kroužku, a už tehdy se rozhodla být herečkou. Konzervatoř jí nevyšla, ale JAMU po maturitě na gymnáziu ano.
Po zkušenostech v divadle Polárka přešla do Divadla Na Fidlovačce a nakonec se vrátila do města svých studií – Brna, tentokrát do Hadivadla, kde působí první sezónu. Po záskocích v inscenacích Incident a Yvonna, princezna burgundánská, nazkoušela v této sezóně dvě inscenace – Ředitelská lóže a Renata Kalenská, Lidové noviny. O Ředitelské lóži říká, že pouze sekunduje Jánu Sedalovi a Miloslavu Maršálkovi, ve druhé ztvárnila titulní roli. Právě o této inscenaci ale také o hereckém žití jsme si s herečkou Janou Plodkovou povídali.

První rok v HaDivadle si pochvaluje. A jak se cítí v Brně?
„Žiju zde od dob studií, takže tu už bydlívám. Za tu dobu jsem se nikdy nesetkala s tím, že by Brňáci mysleli, že jsou něco extra. Naopak. Rivalitu, natož boje mezi Brnem a Prahou jsem nikdy nepostřehla.“

K herectví ji přivedl vedoucí dramatického kroužku v Jičíně Martin Zajíček. „Nabídl mi již na základní škole, zda bych nechtěla zkusit hrát divadlo. Poté jsem se hlásila na konzervatoř, která po dvakrát nevyšla. Po gymnáziu jsem se hlásila na JAMU, kam mě přijali na poprvé.“
Jana Plodková studovala v ročníku u Niky Brettschneiderové a Vladimíra Kelbla. Po absolutoriu nastoupila do brněnského divadla Polárka.
„Tam se dělají jen pohádky, a to není mé gusto. Nemám takové potěšení hrát jen pro malé děti. Když jste v dětském divadle delší dobu, začne vás to pomalu semílat. Člověk začíná být infantilní.“
Další angažmá - v Divadle Na Fidlovačce - jí nabídl umělecký šéf Juraj Deák. Hrála zde například v inscenaci Paní S. v rozpacích. „Vyzkoušela jsem si tam další žánr – bulvární divadlo a komedie.“ Prozradila, že ani tento druh divadla jí také moc neseděl, a proto odešla. „Komedie mám ráda trochu náročnější, a nejvíc mi sedí zejména psychologické divadlo a drama.“
S tímto a dalšími žánry se právě setkává v HaDivadle. Režisér Jan A. Pitínský nosil v hlavě přes dva roky nápad inscenovat rozhovory redaktorky Renaty Kalenské. A do titulní role obsadil Janu Plodkovou. „Ze začátku jsme nevěděli, zda se inscenaci Renata Kalenská, Lidové noviny podaří dát dohromady jako příběh. Pak nastala báječná, příjemná a svobodná práce s režisérem Pitínským a dnes se v této hře cítím dobře. Je to takový mišmaš různých poloh. Kalenská je z počátku novinářka a postupně zapadá mezi zpovídané lidi v blázinci. Horší pro mě byla skutečnost, že Renata je žijící postava.“ Prozradila, že novinářka Renata Kalenská dokonce bydlí kousek od Jičína a dodala: „Chodila dokonce s mou sestrou do školy a byly kamarádky.“
V inscenaci Ředitelská lóže prý jen „sekunduje“ dvěma kolegům – Jánu Sedalovi a Miloslavu Maršálkovi. „Mají tam krásné velké party a já jsem jakási jejich múza, ztělesnění jejich představ. Pár větiček tam mám, ale jinak je to takové pohybové a vizuální.“
A jak se vlastně hrají menší role?
„Zda hraju velkou nebo malou roli, nějak neřeším. I z mála uděláte kuličku.“
V příští sezóně prý nový umělecký šéf Radek Balák připravuje „špíly“ založené právě na malých postavách.
Přiznala, že nedokáže chodit do jiných divadel, když zkouší a je „v procesu“, protože prý jinou hru není schopna vnímat. A co to znamená „být v procesu“?
„V procesu, to je zkoušení jednofázové a pak dvoufázové. Pořád myslím na postavu, na hru. Snažím se na to přijít, postavu odhalit.“

Přejeme Janě Plodkové, aby se jí stále držela radost z odhalování postav, protože jak říká: „Mám větší radost, když na to přijdu sama, než když se se mnou musí režisér nějak plácat.“