Scéna.cz 

Rok na vsi na Palmovce

Na českých scénách mají své trvalé místo a pravidelný úspěch u diváků venkovské tituly, především z pera Gabriely Preissové, Ladislava Stroupežnického či bratří Mrštíků. Je v nich něco archetypálního, co se diváků emocionálně dotýká. Právě jmenovaní autoři dokázali autenticky popsat specifika české povahy, a propojit rázovité postavičky s poutavými životními příběhy. Do této řady patří i Rok na vsi bratří Mrštíků, kteří na příběhu z fiktivní vesnice Hrabůvky pracovali skoro deset let. Dramatické příběhy lidí se tu odehrávají během jednoho roku, kdy rovněž probíhá symbolicky přírodní cyklus spojený se setím, zráním a sklizní. Pracovní rytmus roku a nejdůležitější svátky mapuje lidové zvykosloví, ale také zápletky lidských osudů. Podobně jako v předchozích Žítkovských bohyních je život jednotlivců ovládán jejich nezvládnutými vášněmi.

Zdařilá dramatizace rozsáhlého románu Miroslavem Krobotem zlákala režiséra Michala Langa již potřetí. Po kladenské (2010) a jihlavské inscenaci (2016) se do třetice objevuje na repertoáru Divadla Pod Palmovkou. A znovu se ukazuje jako dobrý tah – jedná se zkrátka o příběh, který bezpochyby přitáhne diváky.
Velmi zalidněná inscenace (objeví se v ní téměř třicet postav včetně dětí) se odehrává na prakticky členěné scéně scénografa
Jana Duška, kde se prostředí mění jen malými úpravami (například, kostel spuštěním kříže, hospoda přidáním stolů a židlí). Bednění vymezující prostor scény je postupně počmáráno místními „uličníky“, kteří svérázně upozorňují na prohřešky, většinou nevěry, dospělých. Postižené osoby pak nápisy vápnem zamalovávají, ale stopy zůstávají viditelné. V druhé části představení je už scéna obklopena na bílo natřenými bedněním, takže vše se skrývá pod zdánlivě neposkvrněným povrchem. Jednotlivé epizody ze života komunity jsou rámovány a proplétány hrou trojice dětí a zvykoslovnými obyčeji vesnice, provázenými hudbou a tancem.

Nitky příběhů a vztahů ve vesnici se neustále proplétají a ženou děj dopředu velkou rychlostí, takže ani při tříhodinové délce představení se diváci nemusí nudit. V drobnokresbě jednotlivých charakterů ukazuje soubor Divadla Pod Palmovkou svou schopnost kolektivní souhry. Máme pocit, jako by opravdu byli součástí vesnické komunity. Některé z postav – především mladší - působí poněkud jednostrunně, soustředěností na jednu konkrétní vlastnost (například motiv místního notorického Don Juana, Antoše Petra Uhlíka který postupně oblaží a následně opustí hned několik naivních vdavekchtivých děvčat z vesnice či stálé schůzování a hašteření zástupců obce). Zajímavější je ztvárnění osobních osudů starších postav, především příběh frajerského Cyrila Rybáře (Ondřej Veselý), kterého doslova zničí milostná vášeň k osudové ženě, Vrbčeně (Vendula Fialová); dojemný je příběh Anežky (Kamila Trnková), která po zklamané lásce ve Vídni, z niž vyšla „ s outěžkem“, se vdá za Martina (Milan Mikulčík) a ukáže se, že z tohoto vztahu z nouze vzešel velmi pevný a dobrý svazek; a konečně je tu i příběh tiché oddané lásky mezi panem Kunzem (Radek Valenta) a sestrou Amátou (Anna Peřinová), kvůli němuž jeptiška odejde z řádu a oba zamilovaní jsou ochotni riskovat pohrdání a nepochopení ze strany okolí.

Scénické zpracování příběhů z vesnice Hrabůvky neexperimentuje s formou, ale sází na vyprávění příběhů srozumitelnou formou a na detailně propracované, uvěřitelné portréty jednotlivých obyvatel vesnice kdesi na konci světa. Tedy způsob inscenování, který je dnes v Praze k vidění jen velmi zřídka.

www.divadlopodpalmovkou.cz