Scéna.cz 

„V HaDivadle je taková herecká pravda,“ říká Helena Plecháčková

Brněnské HaDivadlo si letos připomíná jubilejní třicátou sezónu. Z tohoto důvodu se bude konat minifestival – 30 let HaDivadla. Pozvání k rozhovoru přijala jedna ze služebně nejmladších hereček Helena Plecháčková. Hned v úvodu zdůraznila, že je z angažmá v tomto divadle šťastná. „Tady je zvláštní – velká – atmosféra,“ přiblížila a dále dodala: „Mám tu dobré herecké příležitosti. Líbí se mi, že je tady taková herecká pravda.“
Vysvětlila, že si v takovémto komorním divadle vidí hodně do karet. Obklopují ji kolegové, kteří jsou pro ni velkou inspirací.

Na angažmá v HaDivadle měla, podobně jako na divadlo vůbec, ve svém životě štěstí. Po absolvování JAMU roku 2001 nastoupila do Divadla Polárka, kde se v té době začala dělat i večerní představení. „Hodně jsem se tam vyhrála,“ řekla o této etapě sbírání divadelních zkušeností.
Po nějaké době se dle ní počaly v Polárce stahovat mraky: „Vztahy se začaly podivně kroutit. Naštvala jsem se a odešla. I za cenu, že bych šla třeba prodávat.“
Ke konci sezóny pozvala na jedno z představení uměleckého šéfa HaDivadla Jiřího Pokorného. „Když skoro ve třetí čtvrtině hry ze sálu odešel, to už jsem si myslela, že je to nanic.“ Jak vylíčila, vrátil se po pěti minutách a po představení vyřkl ortel: „Kromě Mirandy v Bouři, bych byl rád, kdybyste přezkoušela další roli a případně bychom si mohli povídat o angažmá.“

Mirandu ze Shakespearovy Bouře vnímá jako anděla. „Prochází hrou skutečně jako anděl a prosvěcuje, prostě éterická bytost. Andělská v tom, že neví, co to je život, velký svět. První chlap – Ferdinand, kterého potká na ostrově, je pro ní zázrak. Hudba Martina Dohnala dodává inscenaci zvláštní moc. Něco mezi nebem a zemí.“
Pravým opakem Mirandy je Nataša z inscenace Tři sestry, kterou nastudoval režisér Sergej Fedotov. „Když jsem viděla premiéru hry, cítila jsem, že je to postava pro mě jak dělaná,“ vyprávěla Helena Plecháčková. Nakonec se k roli dostala oklikou. V inscenaci zaskakuje za herečku na mateřské dovolené. Nataša je podle ní velmi pragmatická. „I když někdy trochu svině. Jde si ale za svým cílem.“ A její kýčovitost? „Je to prostě její styl – přehání.“

Za tu dobu pracovala Helena Plecháčková s režisérskými osobnostmi jako s Martinem Čičvákem, Jiřím Pokorným, Janem Mikuláškem a dalšími.
„Martin Čičvák je prostě machr. Umí velmi dobře pracovat s hercem. Dokáže dát mantinely a víte, co si můžete dovolit.“
Další zajímavé setkání pro ni představuje práce s režisérem Martinem Hubou na hře Incident. „Naučil mě myslet v situacích. Co věta to perla – vše jsem si zapisovala…,“ prozradila.

Naskýtá se otázka, zda si Helena Plecháčková píše nebo psala deník. Smích a udivený výraz. „Ale jako holka na základce…,“ přiznala. Kdybychom v něm zalistovali, určitě by prozradil, jak jste se dostala k divadlu?
Následovalo vyprávění o jejím působení v dětské taneční skupině. „Jednou za rok jsme měli vystoupení v chrudimském divadle – měli jsme zkoušku, zasvítili na mě reflektorama a najednou mi přišlo, že chci dělat divadlo a být na jevišti pořád. Od toho okamžiku jsem nad tím začla uvažovat.“
Po gymnáziu měla obavy jít na hereckou školu, neboť divadlo vlastně nikdy nehrála, pouze recitovala. „Tehdy jsem šla do Hradce Králové studovat na pedagogickou fakultu rekreační sportování a cestovní ruch. To už jsem vážně uvažovala o přijímačkách na herectví. Přes kamarádku jsem se dozvěděla o souboru Jesličky. Kde mě připravili na přijímačky. Dětský sen se mi splnil.“

O své herecké štěstí se Helena Plecháčková podílí s diváky s velkou radostí. Svědčí o tom pohoda, kterou kolem sebe šíří. V HaDivadle se kromě rolí od velkých dramatiků setkala s improvizací. V inscenaci Náměstí hrdinů dostali herci zadáno od režiséra Jiřího Pokorného, aby si každý svým způsobem sepsal svůj monolog.
„Moc velký stres to pro nás nebyl. V HaDivadle se mi líbí právě ona osobnostní výpověď herců a možnost improvizace,“ uzavřela Helena Plecháčková.
Přejme HaDivadlu do další třicítky dalších nejméně třicet velikých hereckých osobností, charismatické režiséry a zajímavý repertoár. Další – 31. sezónu bude vést HaDivadlo umělecký šéf Josef Kovalčuk.
Herci jsou zde velké osobnosti. V žádném případě nejsou namistrovaní, ale mají v sobě nějaké charisma – jsou prostě výborní. Jejich jistota. Člověk nemůže zahrát nic , čím není. Dát tam, byť maličko, o to je to větší. Ať všem na jevišti vydrží schopnost zdravě improvizovat. Nejlépe v koncentrované podobě.