zvláštní poděkování
Ivana Andrlová: Dnes hrajeme ve zlatě, zítra třeba v tělocvičně
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekOd října vystupuje herečka Ivana Andrlová na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Můžeme se s ní potkat jako s Cumie, matkou Clyda v muzikálu Franka Wildhorna Bonnie a Clyde. Uslyšíme ji zpívat, vrtá asi mnohým hlavou - vždyť v povědomí diváků zůstává její legendární zpívající princezna v pohádce „Princové jsou na draka“ (1980). Ivana dnes nejčastěji spolupracuje s Divadelní společností Háta, kterou kdysi zakládala. Pod touto hlavičkou vystupuje v sálech kulturních domů i na scénách regionálních divadel. Povídali jsme si při dobrém vínku, kolem nás míjely vltavské břehy, parník s námi plul podobně jako čas…
Je to krásný příběh vypovídající o době, ve které se odehrává. Diváky zaujme, věřím, že nebudou zklamáni.
Určitě ne. Pracuji v Hudebním divadle Karlín na druhém titulu (Lucie, větší než malé množství lásky – pozn. red.) a obě role jsou nezpívané. Zatím jsem nedala ani notu. Maminkám, které hraji, není zkrátka moc do zpěvu. Tak snad příště. Bylo by to krásné, kdybych si v Karlíně zazpívala…
Pravdou je, že některé filmové pohádky jsou známé právě díky písničkám. Na tom není nic divného.
Rozhodně tuto roli nezatracuji, protože jsem díky ní notoricky známá. Tím opravdu netrpím. Některé role mě díky hudbě a písničkám skutečně proslavily. Diváci si dané tituly oblíbili. Písničky z pohádky Princové jsou na draka znají všechny generace, a vůbec nemusejí znát samotnou pohádku. Písničky prošly tolika provedeními (někdy bohužel i nepodařenými), a zpívají se při jakékoli příležitosti. To je prostě zázračné. Byla bych hloupá, kdybych nenáviděla role, které mi takovou popularitu přinesly. Kdyby jich nebylo, tak bych nedostala příležitost dělat spousta dalších věcí. V tomto směru jsem velmi pokorná.
Upřímně, měla jsem jen jednoho… (Smích.) Tyhle pohádky se točily za hlubokého komunismu, nesmělo se v podstatě nic. V každé inscenaci nebo filmu, všichni všem říkali „soudruhu“. Pohádky byl jediný útvar, kde se toto nemuselo. Netitulovali jsme krále „soudruhu“, už to byl velký bonus. Další byl ten, že mnohdy v pohádkách vystupovali šašci. Ti měli u královského dvora tu výhodu, že mohli říkat věci, za které by byl obyčejný člověk uvržen do hladomorny nebo popraven. Kdo hrál šaška, mohl v rámci pohádkové licence propašovat do textu i drobnou narážku na současnost. Krása. Všichni jsme pohádky točili rádi.
Ano, také jsme to zažili. Je to hodně legrační. V době, kdy jsme spolu točili dvě zásadní věci, pohádku Princové jsou na draka a inscenaci Příliš mladí na lásku, tak nás všichni spojovali, ale my jsme oba v té době byli čerstvě zamilovaní úplně jinde. Nicméně se dodnes máme hodně rádi. Honza sice říká, že mě miloval (vysloveno s nadsázkou – pozn. red.), ale nikdy tzv. k ničemu nedošlo. Tenkrát naštěstí neexistoval bulvár a nikdo to veřejně neřešil. Moje největší štěstí je, že jsem svou slávu prožila v době neexistence bulváru. Za to jsem vděčná.
Byli jsme o dva roky po sobě. Jednoho dne si nás pan režisér Adamec, aniž jsme se znali, dal dohromady a bylo to.
To byla hodně hektická doba. Měla jsem v té době vymodlené mimino. Do toho jsem začala podnikat. Tři roky jsem byla úplně mimo uměleckou branži. Byly to asi tři důležité roky, kdy se lámaly ledy, lidé se vyměňovali. Ti, s nimiž jsem před tím patnáct let pracovala, se ocitli někde jinde, nastoupili jiní, pro něž jsem byla „stará struktura“. Pravda je, že mě ta nálepka vydržela dlouho.
Do roku 1996 jsem byla u Wolkerů. Po různých zkušenostech se Olga Želenská rozhodla založit své divadlo - Divadelní společnost Háta, já a několik dalších jsme se rozhodli jít s ní. Divadelní společnost Háta oslaví příští rok dvacetiny, tak to asi funguje. Přežila jsem zde i roky, kdy jsem neměla jinou práci.
To všechno k tomu patří. Dnes hrajeme ve zlatě, zítra třeba v tělocvičně. Tak to je…Čím jsou složitější podmínky, tím jsou úžasnější diváci. Pro nás je takový způsob existence někdy únavný, protože sedáme téměř každý druhý den do auta a cestujeme po celé republice. V době krize to bylo trochu složitější, ale nikde to nebylo o tom, že bychom nehráli kvůli nedostatku diváků. Hrajeme pro vyprodané sály pro dvě stě i osm set diváků.
To určitě ne. Jsem komediant, a nestydím se za to. Vím, že se musím podřídit poptávce, ale nevyznávám heslo, udělám cokoliv. Jako zájezdové divadlo víme, že nemůžeme hrát tragédie i když já osobně bych si nějakou ráda zahrála. V rámci našeho spolku to nejde. Diváci se prostě chtějí smát. Nezajímá je, v jaké jsme mi osobní situaci, jestli máme nějaké trápení, nebo nám někdo umřel. Zaplatili si, a chtějí se bavit.
Za těch třicet let se hodně změnilo. Došlo ke změně ekonomické situace, kulturní domy žijí samy na sebe, mají malé nebo vůbec žádné dotace. Ubylo štací, kam jezdíme, ale je pravda, že zase nějaké nové vznikly. Tam, kde bývalo divadelní představení každý měsíc, hrajeme už jen dvakrát za rok. Pořadatelé si už vybírají, koho si pozvou, koho vyprodají. A my naštěstí k takovým souborům patříme.
Ivana Andrlová
(28. října 1960, Vysoké Mýto)
Po studiu na Pražské konzervatoři působila v Divadle Jiřího Wolkera (dnešní Divadlo v Dlouhé). Od devadesátých let střídavě hrála v různých pražských hereckých souborech. V současné době je na "volné noze" a působí jako členka Divadelní společnosti Háta, kterou spoluzakládala a kde hraje například roli Zuzany v hudební komedii Světáci podle stejnojmenného filmu. Hostuje v Hudebním divadle v Karlíně v muzikálech Lucie a Bonnie a Clyde. Kromě divadla se věnovala od dětství filmování. Do povědomí diváků vstoupila rolí Alenky ve volné televizní trilogii Podnájemníci (1976), Otec nebo bratr (1978) a Dopis psaný španělsky (1980) režiséra Františka Filipa, kde si společně s Jaromírem Hanzlíkem zahráli osiřelé sourozence, třináctiletou Alenku a třiadvacetiletého Zbyňka. Mnozí diváci si ji pamatují z 30 případů majora Zemana (1974), kde ztvárnila roli Lidušky, dcery majora Zemana. Od počátku své herecké dráhy byla výrazná představitelka chytrých a inteligentních televizních princezen (Princové jsou na draka) a spousty dívčích rolí v televizních filmech a seriálech. Od poloviny 70. do konce 80. let byla jednou z nejčastěji obsazovaných hereček. Od počátku 90. let ji ale televizní a filmové tvůrci již téměř nevyhledávají. Je velmi dobrá dabérka, za dabing hlavní představitelky v americkém televizním seriálu Ally McBealová získala v roce 2001 Cenu Františka Filipovského. V České televizi vystupovala společně s hercem Zbyškem Pantůčkem a moderátorem Alešem Cibulkou v pořadu O češtině. Na začátku 90. let krátce podnikala v oblasti zdravého životního stylu a zeštíhlení. Ivana Andrlová byla životní partnerkou herce Ivana Vyskočila, se kterým má dceru Michaelu (1990).
Časopis 18 - rubriky
reklama
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Hudební tipy 18. týden
Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek
OPERA/ TANEC
Český hrdina premiéra Farmy v jeskyni
Mezinárodní soubor Farma v jeskyni uvede pohybovou satiru Český hrdina v režii Viliama Dočolomanského. Je o že celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 18. týden
Tajemství života KHM
Pátrání po nevyjasněných záhadách v životě básníka Karla Hynka Máchy (2010). Režie I. celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno
zvláštní poděkování