Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Režisér Petr Štindl: Srpen je proklatě dobře napsaná hra

autor: archiv divadla

Režisér Petr Štindl, který v Městském divadle Zlín nastudoval již deset inscenací (naposledy Proč být hezká ve Studiu Z), nazkoušel s uměleckým souborem strhující americké rodinné drama SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ. Premiéra se uskuteční 17. září, přesně 70 let od zahájení činnosti zlínského divadla, tehdy ještě pod názvem Divadlo pracujících. Jedná se o čtvrté uvedení této hry v České republice.

Pod tajuplným názvem jednoho z nejoceňovanějších divadelních textů současnosti tepe příběh jedné rodiny, kterou po letech svedla dohromady překvapivá zpráva – ztratil se otec Beverly. Rodinné setkání v čele s Beverlyho jízlivou manželkou a třemi dospělými dcerami vyústí ve vynášení kostlivců ze skříní a očišťování vztahů, které je ve své tragikomičnosti leckomu z nás důvěrně známé. Takový nedělní oběd – jen v podání téhle rodiny o dost pikantnější.
Sarkastický humor, skvěle napsané dialogy a velké herecké příležitosti jsou tím, co dramatu Tracyho Lettse vyneslo nejen Pulitzerovu cenu, ale také úspěch na Broadwayi i českých jevištích a oceňované filmové zpracování v hlavních rolích s Meryl Streep a Julií Roberts (u nás známé pod názvem Blízko od sebe).
Ve zlínském zpracování se diváci mohou těšit na hvězdné obsazení inscenace: Ivana Kalinu j.h., Janu Tomečkovou, Evu Daňkovou, Luďka Randára, Tamaru Kotrbovou, Martu Bačíkovou, Helenu Čermákovou, Radoslava Šopíka, Pavla Vacka, Zdeňka Julinu, Gustava Řezníčka, Barboru Křupkovou j.h. a Vandu Kavkovou j.h.Proniknout do tajů přípravy inscenace mohou diváci již ve středu 14. září v 17 hodin na Klevetivce – neformální besedě s režisérem, tvůrci a herci v klubu Dílna. Vstup je zdarma a jeden z diváků vyhraje také lístky na toto představení.

Rozhovor s Petrem Štindlem, režisérem inscenace.

Co Vás na hře Srpen v zemi indiánů nejvíc lákalo?
Hlavně že je to klasická činohra, což mi ve skladbě repertoáru MDZ trochu již chybělo. A pak, že je to vynikající hra. Oceněná i Pulitzerovou cenou, což je asi v literatuře nejvíc. A nabízí vše, co dobře napsaná hra má mít. Napětí, smích, překvapení, zvraty, dojetí, konflikty... A přitom to všechno každý člověk nějak zná.

O této hře se říká, že jde o herecké představení plné hereckých příležitostí. Pro koho nejvíc to budou šance právě ve zlínském souboru?
Já jsem vždycky opatrný na termíny jako „herecké představení“. Herec by bez ostatních složek a režiséra byl asi na tom dost bídně. Zvlášť v tak složitém textu. Ve hře je třináct postav. A všechny jsou krásné a důležité. Mužské i ženské. Největší prostor ale mají dámy Tomečková, Daňková a Čermáková. A Kotrbová. A Bačíková. A také pánové Randár, Šopík, Vacek a Julina. Také Řezníček je nepostradatelný. Nešlo by to rovněž bez Ivana Kaliny, který se opět objeví na prknech MDZ. A neméně důležitá je hostující paní Drozdová a slečna Křupková.

Komedie, tragédie nebo tragikomedie? Kam zařadit titul žánrově, pokud to vůbec lze?
Činohra. Drama. Tragikomedie. Těžko říct. Viděl jsem představení z USA, kde se diváci řezali smíchy od začátku do konce a já to vůbec nechápal. Přitom je to dojímavá hra. I smutná. Ale vlastně, žánr je jednoduchý: proklatě dobře napsaná hra.

Ve Zlíně se jedná o třetí uvedení této hry v ČR. Proč se zatím tato hra tak málo hraje podle Vás?
O čtvrté uvedení. Po ND, Plzni, Hradci. Nepřipadá mi, že se hraje málo. Ne každé divadlo má tolik správně disponovaných a šikovných herců. Myslím, že hlavním důvodem je tedy obsazení.

Název této hry je tajuplný. Jaké téma si pod ním má neznalý divák vůbec představit?
To je to, co se mi právě líbí: dráždivý název. V originále zní: „August, Osage County“. Osagové jsou indiánský kmen. Tedy kmen rodilých Američanů, správněji řečeno. A přitom jde o rodinný příběh. Víc neprozradím.

Do inscenace jste sháněli reálné dekorace a rekvizity, které by navozovaly atmosféru americké domácnosti 60. let 20. století. Můžete prozradit, na co se diváci mohou konkrétně těšit?
Sháněli jsme všechno, od vysavače po dopravní prostředky. Věci ze šedesátých let i dnešní. Děj se odehrává v současnosti, v jednom domě. Chtěli jsme navodit co nejpřesnější atmosféru místa i času. Postupovali jsme tedy skoro jako při výpravě filmu. Ne všechno se samozřejmě podařilo, ale výsledný dojem by měl být autentický a realistický. Doufám, že to tak bude i působit.

www.divadlozlin.cz

12.9.2016 17:09:43 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!