Scéna.cz 

INRI – dar evangelizace

Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. (Jan 19, 19)
INRI - Ježíš Nazaretský, král židovský.
Režisérka Hana Mikolášková je autorkou inscenace INRI Městského divadla Zlín. Základem textu hry jsou citace z evangelií. V podtitulu se uvádí „Evangelium tady a teď, očima těch druhých“. Každé zpracování biblického textu vyžaduje notnou dávku odvahy, obecně se dá říci, že se jedná o text, který nelze dramatizovat…Hana Mikolášková odvahu našla a dokázala vytvořit jeho jevištní podobu. Znalci Bible potvrdí, že se drží přesných citací. Vzhledem k charakteru textu se nelze pouštět do klasické divadelní recenze, jde spíše o osobní svědectví z viděného a prožitého...

Na reprízu inscenace INRI jsme se vydali v Pašijovém týdnu na Škaredou středu. Je třeba říci, že výsledný tvar je velmi působivý a soubor podává vynikající výkony. Byť jsou součástí dramatizace jednotliví hrdinové – Ježíš (Zdeněk Lambor), Jidáš (Marek Příkazký), Máří Magdaléna (Markéta Kalužíková), Panna Marie (Romana Julinová), Šimon Petr (Vojtěch Johaník), Jan Evangelista (Jan Řezníček)… - jedná se jednoznačně o souborovou inscenaci.
Průvodcem celého vyprávění se stal Pavel z Tarsu (Josef Koller), tedy původním jménem Saul.
Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. (Skutky apoštolů 9, 1-2)
Jeho volba za ústřední postavu není náhodná. Saul, později Pavel, se obrací ve víře a následně patří k příkladným hlasatelům víry v Ježíše Krista. V divadelní dramatizaci představuje hlavní klíč pro diváka. Pavel je důležitým svědkem naplněné víry. Podává svědectví o své hříšnosti a zlu v sobě, ale zároveň o Boží milosti.
V druhé polovině příběhu se ocitáme na břehu Genezaretského jezera spolu s „trampy“ (pro zajímavost připomeňme, že hladina jezera je 212 m pod hladinou moře!!!). Tento vnější časový posun ale není v dialozích postav. Příběhy, které vyprávějí a o nichž podávají svědectví, jsou stále spjaté s životem Ježíše Krista. Tu stojíme na Hoře Blahoslavenství, vracíme se na břeh Galilejského jezera a je tu Tabgha (místo rozmnožení chlebů, místo Primátu sv. Petra). Příběh Ježíše dále graduje. Marta (Marta Bačíková) připravuje nefalšovaný guláš, vůně je pro diváka opravdu lákavá. V závěru inscenace je tento pokrm podáván všem hercům. Divák může být nasycen. Objevením Slova, lásky, světla… Nebo si jen připomene historii příběhu? Jeden viděl na jevišti Ježíše, syna Božího. Druhý konstatoval, že celé to bylo o historicky tradované postavě. Záleží na úhlu pohledu. Ztvárnila Hana Mikolášková mýtus? Nebo oživila biblický text? Nestačilo sáhnout po klasickém lidovém textu Pašijových her? Já osobně oceňuji hloubku a přehled. Za vynikající nápad považuji oživlou scénografii – vertikální projekci. Akce, které se dějí v horizontální rovině, jsou snímané kamerou z ptačího úhlu a promítané na horizont – takový osobitý Boží vhled. Zlínská Laterna magika nemá chybu. Zvlášť mrazivý okamžik je při ukřižování Ježíše Krista, kdy římští vojáci zatloukají perlíky skutečné dlouhé hřeby.
INRI – pro mě představuje nejen Evangelium tady a teď, ale oživlé evangelium. Mít možnost toto dílo zhlédnout ve Svatém týdnu, byl pro mě obrovský dar. Děkuji inscenátorům za odvahu.

Psáno z reprízy 23. dubna 2016. Více o inscenaci zde