Sci-fi Hamlet v Boudě
autor: Hana Smejkalová
Žijeme v Matrixu – četla jsem tuhle v novinách v rozhovoru s jednou významnou osobou v oblasti showbusinessu. Na Matrix se odvolává také hlavní představitel Hamleta – stroje, který byl uveden v rámci projektu Bouda – Podoby současného dramatu.
Nevíte-li, co je Matrix, co nejdříve si doplňte vzdělání. Vědomí toho, že jsme jen součástí jakési hmoty hnětené a manipulované kýmsi neidentifikovatelným „zhora“ připomíná zásahy Boží, a my, ať se snažíme jakkoli, jsme proti nim bezbranní a – tedy je pro nás lépe, přijmeme-li tuto vizi a necháme vše být, tak jak je. Tato myšlenka je svým způsobem receptem na to, jak přežít tu změť informací, hnusu a vyprázdněných emocí, které na nás vrhá dnešní doba.
Hamlet-stroj a jeho inscenace v Boudě je tedy přesně takový jako dnešní doba - oplete nás změtí rozporuplných pocitů, vzpírá se výkladu, provokuje, irituje, i unavuje...
Z osmihodinového původního Hamleta - stroje Heinera Müllera, který byl v Deutsches theatru inscenován krátce po sjednocení Německa, má divák českého provedení k dispozici pouze šestistránkový text, sedm velmi dobrých herců a svou fantazii.
Ocitáme se v prostoru, kterým zní útržky shakespearovského textu, je už po hře, ale jako by někdo stále dorážel „the show must go on...“, vidíme scénu a zároveň zákulisí – jsme diváky-svědky, ale i účastníky. Marně se snažíme přijít na to, co vlastně se to tady děje, co nás čeká... skleněné tubusy a v nich umrlé tváře protagonistů. Snad hibernace? A nyní jsme svědky (ne)plánovaného rozmrazování, které snad vede Horácio (David Matásek). A z toho muzea ledových figurín či mrazicích boxů tajících v nenadálém horku se postupně vypotácí postavy příběhu, aby vypověděly svůj příběh. Ale je to opravdu jejich příběh? Nebo si nemůžeme být jisti, zda se jim cosi ve vzpomínkách nepopletlo – a všechno možná bylo jinak. Hamlet (Byl jsem Hamlet. Stál jsem na břehu a mluvil s příbojem BLABALA, v zádech trosky Evropy...) Richarda Krajča není hrdinou, nechce se mstít, je unavený, otrávený, ale též chápající, smířený. Ale není-li tento Hamlet vyhovující, může být přece nahrazen. Kým vlastně, je to jeho alter-ego, vzdor Hamlet, klon, napodobenina, jakýsi najatý šmírák? Michal Slaný je Hamlet s planoucíma uhrančivýma očima, ale stále neumí text (to není výtka na herce, ale součást hry), takže může a musí být manipulován. A Ofélie (Kateřina Wintrová)? Děvka, bojovnice, feťačka? Právě ta vstupuje do boje se světem, aby skončila po únosu a několikanásobném znásilnění jako symbol věčné bolesti na katafalku. Gertruda (Johana Tesařová) má v sobě kus heroiny, ale zároveň ubohosti nesmířené s uvadáním. A Klaudius (Rudolf Stärz)? Ke vznešenosti má daleko, je spíše trapnou troskou dějin – sekera v hlavě je jen jakýmsi bizarním neokázalým doplňkem.
Prostor jeviště Boudy se nám otvírá do světa současnosti – jako by to bylo okno, do jiné dimenze – jsme tu ve světě, kde se skutečnost (smích turistů, náhodné kroky a zvuky, pár století staré Stavovské divadlo, jehož zadní vchod jako by tvořil možný můstek do další divadelní dimenze) se prolíná se světem jeviště. Tato prolínavost a vzájemná provázanost je umocněna ještě zapojením security (ta v noci hlídala Boudu a její zařízení), zde však „hrála“ se svým autem, jehož mohutné houpání po únosu Ofélie nám signalizovalo možná zvěrstva, která se snad tam kdesi odehrávají... A k zmatení mysli těch, kdo by chtěli najít řád, se nám tu mísí postavy a ti, kdo je hrají, věčně mimoběžné dialogy těch, kteří dosud setrvávají na jevišti, se prolínají s horečnou aktivitou těch, kdo bloudí kdesi opodál či cíleně slídí, špehují a manipulují...A člověka napadají i další prapodivné souvislosti doby, kdy vše souvisí se vším a může, ale nemusí mít mnoho dalších významů. V obsazení hlavních rolí se sešli Richard Krajčo (člen nejpopulárnější skupiny roku, která si nepříšla pro cenu), letošní oceněná zpěvačka Kateřina Wintrová ze skupiny The Extasy of Saint Theresa a David Matásek, který před lety společně s Danem Landou a Orlíkem rozbouřil klidné vody nejen hudebního nebe... A poslední paradox – protest proti zkaženému establishmentu, zkáza světa, kterého zavedla do záhuby spotřeba, a na závěr ředitel a umělecký šéf divadla v elegantních oblecích děkující sponzorům, kteří umožnili vznik projektu...
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Ze zlaté kapličky
Bílá Voda míří na prkna naší první scény
Činohra národního divadla chystá dramatizaci románu Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Premiéra 9. kv ...celý článek
Laterna fest 2024
Druhý ročník mezinárodního festivalu multižánrového divadla na Nove& ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
OPERA/ TANEC
Leonard Slatkin bude dirigovat Pražské symfoniky
Americká dirigentská legenda Leonard Slatkin bude 24. a 25. dubna řídit Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek