Scéna.cz 

Činohra Národního divadla v nové sezoně

Činohra pražského Národního divadla představuje sezónu, která bude výrazně česká. Jejím vrcholem bude inscenace 1914, kterou už v těchto dnech začíná připravovat světoznámý režisér Robert Wilson. O tom, které konkrétní tituly se v sezóně objeví, promluvil na tiskové konferenci umělecký šéf Michal Dočekal: Nebýt národního obrození, nebylo by ani samostatného Československa. A pokud jsme v Národním divadle, je třeba připomenout, že národní obrození je velmi silně spjato s osobností Josefa Kajetána Tyla, jehož nejznámější hrou je Strakonický dudák. Inscenovat ho je úkol nejednoduchý, velmi komplikovaný a nebezpečný, to si dobře uvědomujeme. To ale neznamená, že bychom se mu měli vyhnout. Tyl je jeden ze zakladatelů českého moderního divadla, na druhou stranu vytvořil dramatickou báseň - pohádka mýtus o vztahu k domovu. Jejím interpretem bude režisér J. A. Pitínský, který v této budově už inscenovat velkou řadu velkých inscenací z české klasiky.

A paralelně s tím se připravuje hra Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání, z doby gründerství české buržoazie na přelomu 19. a 20.století. Česká identita je už ustavena, stejně jako její elita ekonomická i intelektuální, a přichází čas na lehkou komedii. Tu bude režírovat David Drábek, a jak ho známe, zejména jako dramatika, jeho zásah do díla klasika Šamberka bude jistě velmi podstatný. Tady by na té pomyslné časové lince stál rok 1914, tam je z té české strany jméno geniálního Jaroslava Haška. A pokračujeme do 20.let, do začátku první republik. Hra bratří Čapků, ohromný titul české dramatiky, Ze života hmyzu, je jednou z nejuváděnějších her první poloviny 20. století a nesporně jeden z největších úspěchu české dramatiky. Na konci sezóny jej bude režírovat Daniel Špinar. K tomu ještě připojíme inscenaci Kvartýr, dramatizaci povídky Johanesse Urzidila, jejímž autorem a režisérem bude David Jařab, po Dušanu Pařízkovi další z režisérů zaniklého Pražského komorního divadla, který u nás režíruje. Urzidil je jeden z okruhu Kafkových souputníků, pražských německy píšících autorů. A to už jsme v období protektorátu... Na Nové scéně uvedeme sérii tří malých inscenací, které by se měly týkat aktuálních společenských témat. Paradoxně tou první bude výrazná adaptace Jarryho Krále Ubu. Oslovili jsme Tomáše Svobodu, aby s námi spolupracoval, na projektu, který by byl inspirován naší současností. A on si zvolil toto téma - myslím, že jednoznačně dosadí do té titulní postavy nějakou aktuální postavu z našeho společenského života. Zároveň to vnímám jako pomocnou ruku podanou Divadlu pod Palmovkou. Další bude hra Romana Sikory Leviathan, a skončíme projektem docu-dramatu Exekutoři. Po té linii od roku 1914 jdeme jak před ten rok poměrně hluboko k začátkům české moderní identity, a na druhou stranu až po žhavou současnost. Titul 1914 v režii Roberta Wilsona je inspirováno Jaroslavem Haškem a jeho Dobrým vojákem Švejkem, a dílem Karla Krause Poslední dny lidstva. Mnozí jistě tato díla četli, a je jim jasné, že v jednou večeru by bylo těžko možné odpovídajícím způsobem je převést na jeviště. Wilson není režisér literární, a proto je docela zajímavé, že se takové úkolu ujal. Jeho verze bude tedy literaturou jen volně inspirována, a bude tato díla překládat do jazyka divadelního, jazyka velmi vizuálního. Aby bylo možno tento projekt uskutečnit, museli jsme oslovit velkou řadu sponzorů, koproducentů. Mezi nimi jsou jak soukromí sponzoři (advokátní kancelář dr. Smutného Bohemian Heritage), a stejně významnou částkou přispívá ministerstvo kultury,které projekt zařadilo do roku české hudby. Projekt uskutečníme v koprodukci se slovenským Národním divadlem a maďarskýmVígszínház. Nebýt uvedených sponzorů a koprodukční spolupráce, tak bychom podobný projekt v žádném případě nemohli realizovat. Stejně jako bylo pro nás důležité porozumění zastupujícího ředitele Václava Peloucha, který v době, kdy byla situace nepřehledná a finančně nejasná, projekt nezakousl, a stejně i novému ředitel ND Janu Burianovi. Za to jim patří dík. Inscenace bude v koprodukci se zmíněnými divadly funkční i v tom, že se projektu zúčastní dva herci z každého divadla. Nebudou alternováni, protože to je u Wilsona vyloučeno. Bude tam osm herců a čtyři muzikanti. Je to velmi náročný projekt nejen finančně, ale i produkčně. Inscenaci kromě Prahy uvedeme také v Bratislavě a Budapešti, a také v novém divadle v Linci, na festivalu Karlsruhe a v roce 2015 pravděpodobně ještě v Portugalsku.
Z linie sezóny se vymyká Molierův Tartuffe, kterého bude režírovat Gábor Tompa ve Stavovském divadle. Tartuffe se v ND naposledy objevil před 25 lety v režii Vladimíra Strniska. Byla to velmi politická inscenace. A nemyslím si, že je náhodou, že se Tartuffe po poměrně dlouhé době znovu objevuje v repertoáru Národního divadla právě teď. Vrací se v interpretaci, která bude mít jistě své společenské vazby.
Přícházíme v této sezóně o tři inscenace, z repertoáru Stavovského divadla je to Richard III. a Figarova svatbu, a ze zdravotních důvodů nebudeme hrát Srpen v zemi indiánů. A tak jsem se rozhodl navíc zařadit Ostrovského Les. Již nějakou dobu jsme to chtěli dělat s Ivou Janžurovou, ale nasadili jej na Vinohradech. My jsme ustoupili, ale v nové situaci jsem se rozhodl v druhé polovině v březnu tuto hru uvést. Zároveň v divadle Kolowrat uvedeme hru Hanocha Levina Strasti života, což bude česká premiéra hry i autora u nás.
V zimě oslavíme 50. výročí od premiéry Zahradní slavnosti Václava Havla. Ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Divadlem na zábradlí se uskuteční dvoudenní konference, která se bude týkat tohoto významného výročí, a právě jejím rámci bude uvedena zmíněná inscenace Dušana Pařízka.
Rád bych ještě upozornil na to, že v listopadu k nám po třiceti letech přijede hostovat MCHAT s Bulgakovovou Bílou gardou a Ostrovského Poslední obětí, v které bude hrát Oleg Tabakov. Poprvé také bude Národní divadlo hostovat v MCHAT v Moskvě.
Jednáme o účasti našeho divadla na veletrhu performing arts v New Yorku. V květnu budeme jako činohra hostit General Assembly UTE, valné shromáždění asociace evropských divadel, jejíž jsme už pátým rokem členy.