Scéna.cz 

Andorra v režii Martina Čičváka

Divadlo na Vinohradech uvádí hru Maxe Frische ANDORRA. V režii Martina Čičváka hrají Ondřej Brousek, Ivana Uhlířová, Václav Vydra, Eva Režnarová, Simona Postlerová, Ivan Řezáč, Pavel Rímský, Svatopluk Skopal, Michal Novotný, Martin Zahálka, Lukáš Příkazský, Václav Vašák, Ondřej Rychlý a další.
Scénu navrhl Hans Hoffer, kostými Marina Havran, hudba Petr Kofroň. Premiéra 13. září 2013.

Andorra je společně s tragikomedií Pan Biedermann a žháři nejznámější hrou Maxe Frische. První náčrt příběhu je zveřejněn v Deníku z let 1946-1949 pod titulem Andorský Žid. Na rozdíl od pozdějšího dramatického zpracování tato prozaická skica nekončí smrtí hlavního hrdiny a Andořané se neobhajují, ale vždy, když se podívají do zrcadla, s hrůzou vidí, že se podobají Jidášovi. Hra vypráví podobenství jinak, v centru je Andorra. Frisch tím samozřejmě nemyslí skutečný stát tohoto jména. „Andorra je jméno modelu.“ Frisch začal pracovat na hře v roce 1958, pak ji během tří let pětkrát přepracoval a premiéru měla 2. 11. 1961 v Zürichu v režii Kurta Hirschfelda. Někteří ji oslavovali jako jednu z nejdůležitějších her napsaných po druhé světové válce Vyvolala však i polemiku kvůli tomu, že Frisch neukazuje nebezpečí historické podoby antisemitismu, ale zpracovává jej jako model a tím oslabuje jeho konkrétní problematiku.

Láska se rodí z blízké vzájemnosti. Učitelova dcera Barblin a adoptovaný nalezenec Andri vyrůstají spolu od útlého dětství, ale když hrozí, že se do sebe zamilují, rodiče jim jejich lásku přísně zapoví. Je to proto, že je Andri sirotek, nebo proto, že je Jiný? Končí Učitelova nepředpojatost k jinakosti na prahu vlastní rodiny? Nebo se za tím, že odmítá dát Barblin Andrimu, skrývá ještě jiné tajemství?
Nenávist se rodí z bezmoci, ze strachu a z nedostatku sebevědomí. Andorra je malé lidské společenství, obklopené horami, za nimiž se skrývají Černokabátníci. Proč by se však Černí chtěli zmocnit příjemné Andorry, jejíž občany pro jejich píli a dobrou povahu všude ve světě milují? Není snad třeba Černé dráždit, je třeba se semknout a dát celému světu najevo, že Andorra nemíní tolerovat jinakost. Když vyjdeme Cizím vstříc a sami se zbavíme svých Jiných, nechají nás určitě na pokoji.
Dramatické podobenství slavného švýcarského spisovatele a myslitele Maxe Frische mělo světovou premiéru v roce 1962 a brzy se hrálo po celé Evropě. U nás byla Andorra uvedena v roce 1964 v Národním divadle. Otázka jinakosti a zalhávané identity se jinak jevila ve světě, který ještě trávil zkušenost světové války a holocaustu, jinak, a opět naléhavě, se jeví dnes, ve společnosti, ve které narůstající nejistota a agresivita rozbíjí krásný sen o multikulturním soužití, vzájemné toleranci a stálé prosperitě.

Max Frisch se objevuje v Divadle na Vinohradech podruhé – v roce 1947 zde byla uvedena jeho hra Čínská zeď v režii J. Pleskota a výpravě Fr. Tröstera (účinkovali v ní např. Dana Medřická a Otomar Krejča…). Uvedení Čínské zdi v Divadle na Vinohradech bylo pro Frische první zahraniční premiérou a do Prahy přijel s celou skupinou švýcarských divadelníků.