Scéna.cz 

Henrik Ibsen: Eyolfek

Jedovatá vivisekce manželského vztahu založeného na sobectví a tedy dobrovolně přijaté slepotě. Děsivější variace na předcházejícího Stavitele Solnesse jakoby předjímala i doprovázela Strindbergovy psycho-horory.

Překlad František Fröhlich; režie Jan Nebeský; dramaturgie Štěpán Otčenášek; scéna Jan Nebeský, Jana Preková; kostýmy Jana Preková a multimédia David Vrbík.
Hrají Jan Vondráček, Lucie Trmíková, Klára Sedláčková-Oltová, Jan Meduna, Ivana Lokajová a Vlastík Kaňka nebo Vojtěch Lavička (dětská role). Premiéra 23. února 2013.

Režisér Jan Nebeský se do Divadla v Dlouhé vrací po osmi letech a stejně jako tehdy si pro hostování vybral text Henrika Ibsena. Po Divoké kachně je to tentokrát jedna z posledních Ibsenových her, málokdy uváděný Eyolfek. Jan Nebeský se na jeho přípravě podílí se svými blízkými spolupracovníky – především překladatelem Františkem Fröhlichem, jehož převody odhalují moderní jádro Ibsenových her a kongeniálně souznějí se zcela současným inscenačním pojetím, a výtvarnicí Janou Prekovou. Ústřední manželský pár hrají – stejně jako v Divoké kachně – Jan Vondráček a hostující Lucie Trmíková. V roli jejich syna Eyolfka ale tentokrát uvidíme skutečné dítě – Vlastíka Kaňku nebo alternujícího Vojtu Lavičku (přestože obsazení Jaroslavy Pokorné do role dívenky Hedviky v Divoké kachně se ukázalo jako velmi nosné a herečce přineslo Cenu Alfréda Radoka).

Ústřední dvojici tvoří manželský pár – Alfréd a Rita Allmersovi – mladí lidé, jejichž vztahová a citová trápení musí obzvláště na mladšího diváka působit jako něco, co důvěrně zná a co je mu, v té či oné podobě, blízké a bezprostředně pochopitelné. Jejich devítiletý syn Eyolfek je mrzák, chodí s berličkou, ale Ibsen říká, že se nevleče, je „na tenhle sport“ zvyklý, takže mu je berlička i různě ku pomoci. Kluk se narodil zdravý, ale ještě jako nemluvně spadl ze stolu a vážně se zranil. Měl ho tehdy hlídat Alfréd, jenže toho svedla „pustošivá krása“ jeho vášnivé ženy Rity, v jejíž náruči, jak říká, na synáčka zapomněl. Otázka viny: zavinil to Allmers, protože Ritě podlehl, nebo vyzývavá a v lásce nenasytná Rita, jak tvrdí Allmers? Tak či onak se manželé od té doby začali vzájemně odcizovat, což Rita velmi těžce nese a odmítá se o manžela dělit jak s vlastním synem, tak se švagrovou - Alfrédovou nevlastní sestrou Astou.

Náhle se u Allmersů objeví podivná postava nazvaná Krysařka a nabízí, že zbaví dům myší a všeho, co se jim tam třeba hemží. Umí je všechny zavést do moře, takže se hromadně utopí. Zvědavý Eyolfek je Krysařkou fascinován, vydá za ní dolů k vodě a za záhadných okolností – na rozdíl od místních uličníků neumí totiž plavat – se utopí. A opět, teď ještě tragičtěji: zavinil jeho zranění a smrt Eyolfkův otec, nebo matka? Asta Allmersovi vyjeví, že vůbec není jeho sestra, že jejich „sourozenecká“ blízkost je nadále nemyslitelná, vdá se za stavitele silnic Borgheima a odjíždí. Ritě se – ironicky – splnilo její přání: teď má manžela opravdu „jen pro sebe“. Teď, když jeho láska, jak sám říká, vyhasla, teď už se spolu mohou jen trápit a mučit vinou.