Scéna.cz 

Mein Kampf na Smíchově

Po téměř dvaadvaceti letech se na Smíchov vrátila nejvíce uváděná hra Georga Taboriho MEIN KAMPF. Tentokrát pohledem jedné z nejvýraznější osobnosti nastupující režisérské generace Anny Petrželkové. Nejbližší reprízy MEIN KAMPF ve Švandově divadle 26. února a 25. března 2013 od 19:00 h.

V hlavních rolích se diváci mohou těšit na Filipa Čapku v roli Šlomo Herzla, Miroslava Hrušku jako Lobkowitze a Tomáše Pavelku coby mladého Hitlera. Na jevišti se také objeví Martina Krátká (Markétka), Petra Hřebíčková (Paní Smrt) a Marek Pospíchal (Himmlischst).

George Tabori (1914 – 2007) se jako dramatik prosadil až v pětapadesáti letech; o to výraznější stopu však v dramatice druhé poloviny dvacátého století zanechal. Po uvedení jeho hry Kanibalové v New Yorku v roce 1968 byl tento titul následující rok uveden v západoberlínském Schillerově divadle a zaznamenal nevídaný úspěch. Taboriho pohled na dějiny období, které E. Wiesel nazývá „Nocí“, tedy na holocaust, byl zcela nečekaný. Neutápěl se ve velkých tragických gestech ani sentimentálních tlacích, ale naopak nakládal s ním s velmi důmyslným humorem (v duchu židovských anekdot patřičně místy hořkým), osvobozujícím a snad umožňujícím ve výsledku dopustit se křehkosti i pláče.

Ve stejném duchu jsou i jeho ostatní hry, včetně Mein Kampf. Fraška, jak ji autor sám označuje, byla napsána v roce 1987 na objednávku vídeňského Burghteateru a uvedena tentýž rok v Akademietheatru. Tabori hru sám režíroval a kvůli nemoci jednoho z hlavních protagonistů (Huga Lindingera) musel dokonce převzít part Lobkowitzce. A tak se před publikem objevila zapadlá vídeňská ubytovna počátkem dvacátého století. Zde v poklidu a při každodenních hříčkách přežívají Lobkowitz (možná Bůh, možná zkrachovalý kuchař) a Žid Šlomo Herzl, který se živí prodejem Biblí i jiných knih. Ale hry už má po krk a chce napsat svoji knihu. Navíc na ubytovnu přichází mladík z Braunau na Innu, který se chce hlásit na Akademii krásných umění a brzy se světu představit jako geniální malíř. Herzl o něho pečuje, o to víc, když je mladík od přijímacích zkoušek vyhozen. Žid snáší jeho záchvaty vzteku, rozmary i rozvleklé řečnění a postupně ztrácí vlastní svobodu, svoji lásku Markétku i pud sebezáchovy; neslyší varování Lobkowitze a možná z neschopnosti vzdorovat, možná z přílišné lásky k bližnímu mladíkovi dovoluje prakticky vše. Když pochopí, že je na čase se mu postavit, je už pozdě. Mladík dávno nechce být malířem. Chce svět. Jeho jméno je Adolf Hitler.

Sám Tabori ve své frašce Mein Kampf důsledně používá základní komediální gagy, dvojice Herzl – Lobkowitz jako by místy vystupovali v málem „klaunských“ číslech a zaznívají repliky vskutku z ranku velmi černého humoru (např. Hitler: Cením si tvé pomoci, Žide. Až přijde má doba, přiměřeně se ti odměním. Najdu pro tebe nejvýhodnější řešení.) I v Mein Kampfu usiluje autor o to, aby pietnost neumrtvila témata, která je nutno uvidět. A tak na groteskním půdorysu vystupuje geneze jedné nenávisti. Nekončící řetěz otázek, jak možná málo stačilo, aby se Hitler-diktátor nikdy nezrodil, aby dvacáté století vypadalo úplně jinak, a zda není občas největším naším proviněním nečinnost.

Poprvé se na československých jevištích objevil Taboriho Mein Kampf právě na Smíchově – tehdy se divadlo jmenovalo Realistické. Šlo o vůbec první Taboriho hru uvedenou v češtině; překlad vytvořil Josef Balvín. Režisérem inscenace byl Jiří Fréhar (premiéru měla 23. listopadu 1990).

Nejbližší reprízy MEIN KAMPF ve Švandově divadle 26. února a 25. března 2013 od 19:00 h.