Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Kam směřuje americké amatérské divadlo?

autor: Jana Soprová

Poprvé v Čechách, poprvé na Hronově je Američan z Michiganu, dr. Roger Ellis, viceprezident Mezinárodní asociace amatérských divadel AITA/IATA.

Co vás zaujalo na Jiráskově Hronově?
O festivalu jsem hodně slyšel, takže jsem strašně rád, že mám možnost to vidět na vlastní oči jako zástupce AITA/IATA a také jako pozorovatel. Zaujalo mě například představení O zlaté rybce, a protože jsem viděl už předtím pár věcí od českých amatérských loutkářů, musím říct, že umějí s loutkami skutečně zajímavé a fascinující věci.

Jakým způsobem je váš život spojen s amatérským divadlem?
Pracuju převážně se studenty. I když jsem divadelní režisér, hodně se zabývám pohybovým a hlasovým tréninkem, a proto mě i zajímá, jak se to dělá jinde. To, co u nás děláme, je zaměřeno především na komunitní divadlo a týká se to většinou středoškolských a vysokoškolských studentů. Připravujeme společně inscenace, spíše tradičního zaměření, a také vymýšlíme vlastní hry.

USA jsou pro nás dosti vzdálené. Můžete říci, kdo se tam o amatérské divadlo zajímá?
Máme u nás 1-2 miliony lidí, které baví amatérské divadlo a jsou v něm zaangažováni, a samozřejmě je spousta dalších, kteří se na to divadlo chodí dívat. Jedná se o aktivity společenské, vzdělávací, ale i politické – protože mnohé z her jsou politického zaměření, a jsou orientovány hlavně na to komunitní (či sousedské) divadlo.

Máte nějaký takový festival jako Jiráskův Hronov?
Každé dva roky máme velký národní festival pro všechny státy USA a také pro vojenské posádky v Evropě a Asii. Je to putovní festival, odehrává se pokaždé v jiné části USA – takže se stěhuje z New Yorku do Texasu a pak do Kalifornie, a tak dále. Je to soutěžní festival, kde se bojuje o 1.-3.místo. Součástí jsou i semináře, zaměřené nejen na herectví a umělecké discipliny, ale také na management komunitních divadel, a technické profese- stavbu scény, design, divadelní software. To, co nám schází, jsou diskusní kluby. U nás to funguje tak, že po představení řekne jeden z odborníků pár slov, tak 5-6 minut, o představení, ale veřejně se nediskutuje. Takže tohle pro mě byla dobrá inspirace.

Mluvil jste o tom, že se zaměřujete především na klasický typ představení…
Experimenty si příliš nedovolujeme, protože od státu nemáme žádnou dotaci, takže tzv. musíme naplnit kasu. To znamená, že děláme věci, které se lidem budou líbit natolik, aby byli ochotni zaplatit vstupné – tj,. muzikály, hudební show, psychologicky laděné příběhy.

20.8.2012 23:08:25 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 22 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (1), Z éteru (4), Ze zlaté kapličky (1), Zprávy (1), Zveme ... (8)

reklama