Scéna.cz 

Sam - předposlední premiéra Pražského komorního divadla

V pátek 27. dubna 2012 se v Divadle Komedie uskutečnila předposlední premiéra závěrečné sezóny. Výtvarnice a režisérka Kamila Polívková inscenuje v české premiéře novou hru Kathariny Schmitt SAM. V hlavní roli se představí Karel Roden.

Působení Pražského komorního divadla v Divadle Komedie uzavře jako celosouborová inscenace česká premiéra hry Petera Handkeho HODINA VE KTERÉ JSME O SOBĚ NEVĚDĚLI v režii Dušana D. Pařízka. Premiéra se uskuteční 10. května 2012, v Divadle Komedie se bude hrát až do poloviny července.

SAM je umělec, který zkoumá hranice svých možností. Jedinečný – živý – výstavní exponát. Dobrovolně sám sebe uvězní do vlastnoručně vyrobené klece, aby tam strávil jeden rok v naprosté izolaci. Po dobu trvání tohoto experimentu nesmí mluvit, číst, psát ani sledovat žádná média; každý den dostává stejné jídlo a v přesně stanovenou dobu ho navštěvuje jediný člověk, který ho fotografuje. Nevzniká žádné „dílo“, jedinými očitými svědky jeho „práce“ jsou návštěvníci studia, ve kterém si svou klec postavil. Čas, minimum, omezení. Po ukončení jednoleté samovazby už SAM není schopen pravidla, která si sám určil, porušit a klec opustit – vnitřní omezení jsou silnější než mříže jeho dobrovolného vězení.

Mladá, zejména v Německu uznávaná autorka Katharina Schmitt, která s Divadlem Komedie kontinuálně spolupracuje jako režisérka, získala v roce 2006 Lenzovu cenu pro dramatiku města Jeny za divadelní hru Knock Out. Ve své hře SAM uvažuje nad smyslem a úlohou umění v dnešním světě a poukazuje na existenci pravidel, kterým se dlouhodobě a mnohdy nevědomě podřizujeme, abychom své životy učinili alespoň zdánlivě smysluplnějšími a pokusili se získat moc nad rychle plynoucím časem, kterým je náš život vymezen.

Režisérka Kamila Polívková zkoumá spolu s Karlem Rodenem nesmírnou přitažlivost popularity, která v lidech probouzí voyeuristické sklony a dodává i nejbanálnějším věcem, činům a výrokům známé osobnosti – umělce – zdání jedinečnosti a vyšší hodnoty. Z různých úhlů pohledu nahlíží na normy související s tvůrčí prací, uměním a produktivitou a rozebírá vztah mezi divákem a (uměleckým) objektem jeho zájmu. Tradicí určená „nepsaná“ pravidla jsou jak v Samově performanci, tak v samotné inscenaci vtipně narušována a vyhrocena do často až absurdních situací.