Scéna.cz 

Ján Slezák: „Strach je u mě na dobrém místě.“

Ján Slezák přijal naše pozvání k internetovému rozhovoru, který se uskuteční v pravidelném čase od 17.00 ve středu 10. července 2002. Večer se na jevišti Divadla v Dlouhé odehraje slavnostní premiéra tanečního muzikálu Edith Piaf – vrabčák z předměstí..
V představení Ján Slezák alternuje spolu se Zbyňkem Fricem postavu Vypravěče. Pro portál Scena.cz uvedl: „Role Vypravěče je náročná. Tato postava vystupuje jako Průvodce, v závěru také jako Smrt. Podle mého je Vypravěč obyčejný Osud. Obě polohy jsou odlišené tancem, akcí i kostýmem. Z tohoto i z požadavků režiséra Libora Vaculíka vyplývá, že musíme tyto dvě roviny postavy odlišit, což není jednoduché.
Vypravěče můžeme chápat jako dědečka, který vypráví pohádku dětem. Musí být tak trochu nad věcí, ale vedle toho soucítí s „Piafkou“. Nemůže být úplně odosobněný, což ani nejde díky textům a celkové choreografické a režijní výstavbě.“

Ján Slezák vystudoval muzikálové herectví na brněnské JAMU. V Národním divadle v Brně má za sebou titulní roli Hamleta. Účinkoval v bratislavské verzi Pomády a dále zpívá v muzikálu Kleopatra.
K tomu, co je pro něj v představení Edith Piaf náročnější, zda zpěv, tanec nebo herectví, řekl: „Zpívám osm sólových skladeb. Těžkost nijak neurčuji, vše je tak půl na půl.“
Celou Piaf již máte nazkoušenou, je tam nějaká část, u níž máte obavy ji překročit?
„Takových obrazů je v muzikálu více, ale strach je u mě na dobrém místě. Nutí mě neustále pracovat.“
Hudba je místy velmi scénická, postrádá jednoznačný rytmus, jinde přesné časování hraje důležitou úlohu. Jak zvládáte tyto pasáže?
„V tomhle je Libor Vaculík úžasný. Ve scénické hudbě přesně odůvodní – podle jednotlivých melodií, pasáží nebo podle různých námětů, daný pohyb. I když se zdá být hudba bez rytmu, je tak dobře vystavěná, že víme, kde má být změna. Není to problém.
V několika místech bude pravděpodobně divákům běhat mráz po zádech, jsou to silně emotivní pasáže. Jste na tom také tak?
Toto je takové představení, které není možné odehrát bez toho, aniž by vás zasáhlo. Skladby, které zpívám po smrti Editky, mě vždy nutí do pláče. Musím se prostě ovládnout, jako Vypravěč musím být nad věcí. Když Edit zpívá „Je sais comment“, to je má nejoblíbenější scéna, kde jsem šťastný, že v danou chvíli nejsem na jevišti, neboť bych se asi zbláznil.
Držíme palce. Ján Slezák host NetHovorů 10. července 2002 v 17.00 h.