Na konci duhy v letním hávu
autor: archiv divadla
Hra Na konci duhy dává příležitost zralé herečce, která si nádavkem může ještě zazpívat. Letní scéna Vyšehrad dává příležitost divákům vychutnat si během, jednoho večera umění, vůni stromů a trávy i krásného panoramatu Prahy. To jsou hlavní lákadla této letní produkce Studia Dva.
Dramaturgická linie divadla v podstatě od svého vzniku vyhledává tituly, v nichž dostávají příležitost zralé herečky. Jejich sparingpartnery jsou mladší, mnohdy začínající herci.
V případě Na konci duhy je tato koncepce dodržena napůl – hlavní „kládu“ má Hana Maciuchová, jejími partnery jsou Miloslav Mejzlík a Tomáš Petřík nebo Petr Bláha (tedy žádní začátečníci). Nicméně v inscenaci se proměnili spíše na doplňky hlavní star.
Příběh Judy Garlandové, někdejší filmové hvězdy (v textu jsou odkazy mj. na její nejslavnější roli Dorotky z Čaroděje ze země OZ), která si potrpěla na mladé milence a byla nazývána modlou homosexuálů, je svým způsobem typickým pro osudy nejedné hvězdy. Ohromující úspěch na scéně a depresivní stavy v zákulisí, neschopnost vyrovnat se se životem a návyk na alkohol, drogy a léky. Jak to charakterizoval autor hry – problémem těchto lidí je daily carsrash, tedy dennodenní havárie, kdy se křehké ego umělce střetává s realitou a nedokáže se s ní vyrovnat.
Režie se ujal mladý režisér Jakub Maceček a vzhledem k podmínkám produkce byla vytvořena velice jednoduchá scéna - sterilně bílá, v podstatě jen základní nábytek, nezbytná postel. Klavír symbolický – tedy v miniaturizované velikosti.
Venkovní prostor a spojení mluveného a zpívaného slova inspirovalo tvůrce k využití mikroportů. Tady nastává určitý problém - spojení „mikrofonových hlasů“ a bílé scény působí trochu, jako bychom se ocitli v jakémsi prostoru někde mimo svět. Možná, že i to se dá brát jako součást koncepce, ale tato umělost je celkovému tvaru trochu na škodu.
Hana Maciuchová přistoupila k roli Judy odpovědně, daří se jí ve scénách, kde může projevit lehce píchavý humor a svůj zralý šarm. V opilosti dokáže být roztomilá, ale možná až příliš kultivovaná (domnívám se, že v určité fázi by měla působit až odpudivě). Pokud jde o interpretaci písní, kvalita je střídavá. Ty, které zazněly ke konci, jsou výrazně lepší.
Představení je tedy opět tím typem letní podívané, která ani neohromí, ale ani neurazí. A když vezmeme v potaz všechny na počátku uvedené atrakce tohoto typu produkce, návštěvník si je může docela příjemně užít.
Letní scéna Vyšehrad – Studio DVA
Peter Quilter Na konci duhy
Režie Jakub Maceček; hrají Hana Maciuchová, Miloslav Mejzlík, Tomáš Petřík nebo Petr Bláha.
Premiéra 10. července 2006
TIP!
Časopis 22 - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Recyclus coitus: neotřelé a mladé vidění světa
Divadelní soubor Maso krůtí představil v prostoru NoD svůj nový projekt RECYCLUS COITUS. Název projektu nemohl ...celý článek
KYTICE, MY HOMELAND: Universum MATKY
Erbenova KYTICE se dočkala další dramatizace, tentokrát ji v premiéře uvedlo Divadlo Vzlet. Pod režií a úpravo ...celý článek
EGBDF: nevšední a hluboký zážitek
Městské divadlo Zlín je známé svou objevnou dramaturgií a častým uváděním českých novinek. Inscenace EGBDF (KD ...celý článek
Časopis 22 - sekce
HUDBA
Devět křížů: kámen o kámen
Městské divadlo Brno uvádí od roku 2022 starou legendu o ukrutném mordu. Téma je velmi lákavé, zejména pokud b celý článek
OPERA/ TANEC
Musica Antiqua Praha komplet všech alb
V roce 1982 založil hudebník a muzikolog Pavel Klikar soubor Musica Antiqua Praha, který se rychle stal zjeven celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Tenká červená linie
Tenká červená linie
Válka v lůně přírody. Bitva v srdci člověka. Slavné a hvězdně obsazené válečné drama Te celý článek