Martin Sláma - nerad sedí doma a kouká do zdi…
autor: archiv
zvětšit obrázekSoubor Mahenovy činohry připravuje novou inscenaci Havel v zemi čeledínů „moravské drama o zemi, která kdysi křičela – Už je to tady.“ Realizační tým má za sebou generálkový týden. Text napsal Martin Františák, umělecký šéf činoherního souboru. Režie se ujal Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno.
V inscenaci ztvárňuje postavu Neznámého Martin Sláma. Ten je neodmyslitelně celý život spjatý s Brnem. Na svých webových stránkách uvádí, že se v Brně narodil, vychodil základní školu, vystudoval JAMU, a nakonec se stal hercem v Národním divadle Brno. Kromě toho je o víkendech slyšet ze soukromé stanice, kde moderuje dopolední proud. Sešli jsme se o několik týdnů dříve před reprízou velmi úspěšné inscenace Králova řeč, část rozhovoru vznikla e-mailem. Povídali jsme si nejen o jeho roli Bertieho, vévody z Yorku, ale také o jeho vztahu k Brnu. Martin Sláma má za sebou v této sezóně premiéry hry Hostina dravců (r. Ivan Krejčí), Král Oidipus (r. Martin Františák) a zmíněné drama Havel v zemi čeledínů.
Normální. Na inscenaci se podílí režisér Martin Glaser. Nikdo mu na place neříká pane řediteli. Zkoušení je příjemné.
Mně spolupráce s panem Stropnickým naprosto vyhovovala. Bezesporu je nesmírně náročný a perfekcionista. Vyžaduje důkladnou přípravu a práci při zkoušení. Zasypával mě připomínkami po zkoušce, večer, když se přišel podívat na jiné představení. Dokonce i o přestávce mi sděloval, co ho napadlo. Ráno mě probouzely esemesky, co bych ještě mohl do zkoušky promyslet a naučit se. Bylo to hodně náročné, ale jinak v pohodě, těšilo mě to.
(Smích.) Zas až tak úplně ne. Spíš škoda, protože se uvažovalo o nějaké další spolupráci.
V podstatě ne. Během zkoušení se na nás přišla několikrát podívat doktorka Kejklíčková z logopedické kliniky. Chválila nás a líbilo se jí, jak pěkně koktám. K tomu jsme cestu s režisérem hledali sami. Potvrdila, že v řeči zadrhávám věrohodně.
S nadsázkou mohu říci, že je to výhodné. Zakoktám se nebo zadrhnu a mohu tvrdit, že to tak má být. Nejtěžší pro mě bylo najít si ke koktání nějaký vnitřní klíč. Když jsem zjistil, jak ho technicky zpracovat, pak už to šlo snadno.
Kulhání, chůzi s berlemi ani na vozíku jsem nikdy nevyzkoušel, musím to zaklepat, tak z mého pohledu to koktání. Mám ho už zvládnuté. Až někdy budu muset na jevišti kulhat, pak zjistím, co je těžší.
Ještě v době, kdy jsem vůbec netušil, že se to u nás bude hrát. Natož, abych si pomyslel, že já budu hrát Bertieho. Moc se mi to líbilo a mám moc rád Colina Firtha jako herce, takže když jsem se potom dozvěděl, že se to bude u nás inscenovat, tak jsem si říkal: „Jé, to bych si rád zahrál…“ Ejhle, vyšlo to. Netlačil jsem na to nijak. Pan Stropnický si mě prostě vybral.
Důležité jsou pocity diváků. Já jsem rád za příjemnou práci nad nelehkým textem, kterou se všichni snažíme odvést co nejlépe a doufáme, že to k divákům z jeviště přes rampu „dojde“ a zanechá to v nich nějaké dojmy.
Neznámý je taková ta hlava „mafie“ která se nikde moc neukazuje, ruce si nešpiní, ale jen rozděluje úkoly, stojí v pozadí událostí a má z nich největší prospěch. Nemá potřebu se zviditelňovat, stačí mu být šedou eminencí v pozadí a všechno řídit. Bohužel máme kolem sebe dostatek předobrazů takových postav v podobě nejrůznějších kmotrů, lobbistů a podobně.
Moc krásná zkušenost. Zajímavé setkání s kolegy z baletu. Musím prozradit, byli trošku vyděšení, že na ně někdo mluví. Například Hanka Litterová, držitelka Ceny Thálie, když jsem na ní promluvil, tak se vyděšeně zatvářila a říkala: „Na to opravdu nejsem zvyklá...“ Moc hezké a myslím si, že oprávněně byli oba kolegové z baletu nominováni na Thálii. Krásná hudba, nádherný pohyb… A to, co jsme tam jako činoherci s Alešem Slaninou vnášeli, tak to, doufám, moc nenarušovalo.
Určitě. S panem Vaculíkem stoprocentně za všech okolností.
Trefil jste zrovna představení, které patří k těm, na něž vzpomínám velice rád. To byla úžasná práce s režisérem Martinem Čičvákem. Měli jsme to moc rádi. Náramně jsme se při tom bavili. Pravda je, že toto představení, když zrekapituluji, kde jsem co hrál, tak rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější.
V podstatě bylo období, kdy v každé sezóně Shakespeare byl. Pro mě nejhezčí setkání byl právě Sen noci svatojánské.
To je zajímavé. Když jsem nastupoval na JAMU, tak jsem byl přijat na katedru syntetických divadelních žánrů, tehdy na škole neexistovalo rozdělení na činoherní a muzikálové herectví. Muzikál jsme v podstatě studovali. Po revoluci vznikly dva samostatné obory, to už jsem dostudoval činoherní herectví.
Mám to tady rád, jedna stránka věci. Druhá, že v podstatě moc nabídek na odchod někam jinam nepřišlo. Nemusel jsem ani moc řešit nějaké dilema, jestli odejít nebo neodejít. Jsem tady spokojený.
Ta by mi tak radost nedělala.
Ne (důrazně). Jako já? Vstup do politiky, to mě neláká.
Podle brněnského draka! Když to tak rekapituluju, tak vlastně letos slavilo rádio Krokodýl 20. výročí založení. Když se podívám zpátky, tak dvacet let tam trávím víkendy a říkám si, že dvacet let být bez víkendu, je zvláštní pocit. Uteklo to. Zajímavá zkušenost, zajímaví lidé.
To určitě. Myslím si, že to není zas až tak daleko od hereckého povolání. Ze začátku to bylo stoprocentně dané tím, že jsem potřeboval k divadelnímu platu nějakou brigádu a přivýdělek, tak mi to přišlo lepší, než někde dělat číšníka nebo uklízet. Šel jsem do rádia a zkusil moderátorskou práci.
To je pravda. Práce v tomto oboru ubývá. V Brně z několika studií zůstalo jedno. V dnešní době je hlavním problémem čas. Snaha je za co nejkratší dobu toho udělat co nejvíc, tím pádem je ta kvalita o něco horší, než když se film dělal týden. Záleží na tom, jak jsou lidi ochotni se tomu profesionálně věnovat, ať už překladatelé, úpravce, herci nebo režiséři. Všechny ty profese se na tom musí podílet stejnou měrou. Když jim na výsledku opravdu záleží, a mají pocit, že je to kvalitní film, tak to odvedou kvalitně. Pokud je to nějaká nekonečná telenovela, tam se to hrne co nejrychleji.
Jezdím vzorně. Taková situace nenastala. I tak si na jednu příhodu vzpomínám…
Když jsme točili Četnické humoresky, jeli jsme na plac v četnických uniformách v autě s Ivanem Trojanem, protože se točilo někde za Brnem. Najednou nás zastavili policajti, silniční kontrola a koukali. Otevřely se dveře a v autě pasažéři v uniformách. Byli vyjevení.
Jsem herec, který vymění žárovku, sportuje, postaví zeď. Mám chatu, kterou jsem s otcem rekonstruoval. Kolem je zahrada, i když po ní jsem moc neprahl, tak i nějakou práci na zahradě, stříhání stromů apod., zvládnu. Sport mám rád. Když zdraví dovolí, tak sport vždycky.
Fotbal jsem hrával kdysi závodně. Dnes spíš rekreačně. Podobně i hokej. Plavání, squash, kolo. Shrnu to nerad sedím doma a koukám do zdi…
Oficiální stránky Martina Slámy zde.
Profil na stránkách Národního divadla Brno zde.
Časopis 25 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Lenka Havlíková: Nejdůležitější je neustále všechno opakovat
Lenka Havlíková stála společně s Šárkou Pavelkovou, Štěpánem Kubištou, Kristiánem Kubákem a Jakubem Vedralem v ...celý článek
Časopis 25 - sekce
HUDBA
Michael Kocáb: Povídali, že mu hráli (+bonusy)
Kocáb 70: reedice jeho prvního sólového alba, na CD s osmi bonusy. Michael Kocáb je jako instrumentalista, zpě celý článek
OPERA/ TANEC
Legendární salcburská Traviata
Legendární salcburská Traviata
Slavná inscenace režiséra Willyho Deckera nejznámější Verdiho opery na Salcb celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Žádný pocit netrvá věčně
Mezinárodní skupinová výstava Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji vychází z jedinečné sbírky celý článek