Scéna.cz 

Krvavá historie – Medeia

Další sezónu přenosů do kin NT Live zahájila nová úprava Euripidovy hry Medeia od mladého britského dramatika Bena Powera na scéně největšího sálu Národního divadla – Olivier´s Theatre. Ačkoli hra se může jevit značně feministická, stačí se podívat do překladu Euripidova originálu, a zjistíte, že Power text spíše zmírnil, a samotná podstata tragédie této nešťastné ženy i s nenávistí k proradnosti mužského pokolení je už v původním textu. Režie se ujala režisérka Carrie Cracknellová, která před časem zabodovala svou čerstvou verzí Ibsenovy Nory. Zatímco však Nora odchází od proradného muže, aby nalezla sama sebe, Medeia nenechává kámen na kameni.

Vize Médeina divokého příběhu je hodně temná, a tomu jsou přizpůsobeny všechny elementy inscenace. Ať už jde o scénické prvky - od scény Toma Scutta (kde přes prosklený zadní projekt v horní části můžeme ve stínohře vidět i to, co se děje za ním, a dolní část, která reflektuje mytický les podvědomí, kam Medeia v závěru odchází), a přes tradičně zajímavý světelný design (autorkou je Lucy Carter), až po nadčasové, dneškem jen částečně inspirované kostýmy (Medeiu nejprve vidíme v téměř vojenských kalhotách, později si na sebe bere jakousi obřadní řizu). Výraznou roli má i hudba dvojice Willa Gregoryho a Alison Goldfrapp (tvořící pod názvem Goldfrapp), která disharmonickými ponurými tóny a skřeky připravuje atmosféru tragédie, včetně znění rituálních bubnů ve chvíli, kdy se Medeia chystá k vraždě dětí.

Hraje se v celku devadesát minut, takže divák nemá ani čas vydechnout.Sólové monology se střídají s dialogy a promluvami chóru „přítelkyň“, které se snaží Médeiu od jejího činu odradit, které však zároveň soucítí s jejím žalem a vztekem. Power do jisté míry upravil počet postav – příběh začíná vyprávět ve sloupu světla stojící služebná (spojuje v sobě Euripidovy postavy chůvy a vychovatele), kterou hraje Michaela Coel, a teprve poté máme možnost vidět samotnou Médeiu. Její představitelka Helen McCrory je považována za následnici Judi Dench, a můžeme ji bez nadsázky nazvat typem „heroiny“. Její drsně vznešená image dokáže působit velmi sugestivně. Působí jako divoká šelma, uzavřená v kleci, je stále v pohybu, nervózně si zapaluje cigaretu jednu od druhé, a neustále udržuje dramatické napětí. Naprosto ovládá scénu, a její patetický vztek není ani trochu směšný, naopak je hrozivý. Jejího partnera Jásona hraje Danny Sapani s úmyslně nesympatickou arogancí, s níž – snad nechtě – přilévá oleje do ohně, když Médei dokazuje, kolik toho pro ní udělal, když si ji vzal a odvezl ji ze země barbarů do civilizovaného Řecka. Britové tedy znovu ukázali specifický způsob herectví, jehož základem je struhující vášeň a patos.