Scéna.cz 

Stella a její synové

Nestorka české filmové komedie Stella Zázvorková v dubnu oslavila kulaté životní jubileum. Česká televize by chtěla paní Zázvorkové hezky pogratulovat, a proto připravuje speciální galaprogram s názvem Já a moji synové…. Televizní oslava se točí na počátku dubna v pražském divadle ABC a syny v názvu show jsou míněni páni herci, kteří byli syny Stelly Zázvorkové před filmovou kamerou.
A že jich bylo požehnaně! V Pelíšcích se předvedli Bolek Polívka a Miroslav Donutil, V Koljovi se vyznamenal další filmový syn Zdeněk Svěrák, v Arabele paní Stella vychovávala Vladimíra Dlouhého a v Babím létě měla v rodině Ondřeje Vetchého. A vzpomenete si, kde si zahrál syna paní Zázvorkové Luděk Sobota nebo Pavel Landovský? Schválně, který z nich ji nejvíc zlobil? Vše se dozvíme v galaprogramu režiséra Františka Poláka Já a moji synové..., který Česká televize uvede k životnímu jubileu paní Zázvorkové vysílá v sobotu 27. dubna 2002 ve 20.00 h na ČT1.

Krátce po poledni se můžete podívat na záznam Orfea v podsvětí J. Offenbacha, který vysílá ČT2 v rámci cyklu ZE ZLATÉHO FONDU taktéž v sobotu 27.4.2002 od 12.40.
Orfeus v podsvětí byl „poslední kartou", kterou vytáhl plně koncesovaný ředitel divadla Bouffes - Parisiens Jacques Offenbach, aby splatil dluhy, které ve vedení divadla narostly. Za pakatel prodal právo na vytištění celovečerní novinky nakladateli Heugelovi. Později od něj ještě obdržel nové piano. Přípravy k premiéře také nebyly snadné - cenzura požadovala úpravy, aby se některé situace nedotkly císařského veličenstva Napoleona III., anonym hrozil skandálem, hlavní představitelka při generálce žádala tygří přikrývku, aby se dostala do patřičné nálady a Jasques F. Halévy odmítl být na plakátech s Hectorem Crémieuxem jako spoluautor libreta, protože právě povýšil na šéfa v nově zřízeném ministerstvu pro Alžír. Nicméně 21. října 1858 onen slavný večer nastal.
Přesto, že obecenstvo přijalo toto vyzrálé Offenbachovo dílo, hýřící vtipem, satirou a gejzírem nápadů, spontánně, rozpoutala se dravá polemika kritiků a hudebních teoretiků, protože skladatel s libretisty zesměšňovali do té doby „tabu" mýty - o nesmrtelném Orfeovi a Euridice. Snad právě tato „bitva" přiměla Offenbacha ke zkrácení díla, ještě více vyostřila jeho vtip a hlavně - plnila divadelní pokladnu. 9. května následujícího roku už slavil „Orfeus" 200 provedení. Korunu tomu nasadilo představení v dubnu příštího roku v Théâtre Italien, při němž se jeho veličenstvo tak bavilo, že druhý den od něj autoři obdrželi vřelý dík za „oslnivý večer" a císařovou bronzovou bustu. V cyklu ze zlatého fondu ČT vám nabízíme inscenaci tohoto svěžího dílka z roku 1980 s dějem plným komických situací a hlavně znamenité muziky.