Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Mistr světel pan Jiří Tvrdík

autor: Scena.cz

Setkání s osvětlovačem panem Tvrdíkem není jen tak obyčejné. Ve svém oboru působí více jak 30 let. Světelný mistr pan Tvrdík se vyučil elektrikářem a shoda náhod ho zavedla do divadla. Zažil ještě starý Disk u Unitářů. Vzpomínat s ním na herce, které za tu dobu zažil v době studií, to je jako probírat dějiny jednoho divadla. Když vysloví jména některých z nich, současníkům se vybaví zkušení herci Národního divadla či jiných stejně renomovaných scén. V jeho mysli jsou to však ta děvčata a chlapci, kteří poprvé zkoušeli stát na divadelních prknech. Jeho vzpomínání se vztahuje nejen k mladým hercům, ale také k režisérům a scénografům. Za dobu svého působení zažil několik ředitelů. Nejraději vzpomíná na setkání s Otakarem Koskem, s nímž spolupracoval v 60. letech coby se studentem režie na DAMU, a pak se po cestách ostravských (ČT) objevil v DISKu coby zkušený divadelník v 90. letech jako ředitel.

Proč zrovna světla?
Vyučil jsem se elektrikářem. Do toho jsem vždycky ve škole i jinde byl takovým bavičem. Toužil jsem něco dokázat jako mim nebo herec. Tak trochu se ve mně narodilo divadlo. Pak se mi ale stal úraz, zlomil jsem si ošklivě nohu, a tím jsem musel svá snění opustit. Kamarád mě upozornil, že v DISKu shánějí elektrikáře, tak jsem neváhal. Vidíte - a vydržel jsem do teď.

Říkáte to tak prostě – dělal jsem elektrikáře… Jak jste se dostal přímo ke svícení?
Začal jsem s divadlem už na vojně. Tehdy mi kolegové řekli, že když znám elektriku, nebudou pro mě světýlka problém. Začali jsem to nějak rozjíždět...

Bylo jen divadlo nebo i koncerty?
Muzika ne. Nic takového.

Dobrý osvětlovač musí umět udělat i tmu. Co je Vám bližší - atmosféra saharské pouště, tedy plné světlo, nebo naopak nějaké hrůzostrašné osvětlení?
Musím se trochu vrátit. Osvětlovači v dřívějších dobách měli na osvětlení inscenace větší podíl. Musel jste například pozorně hlídat pohyb herce, pokud jste štychoval, apod. Dnes je všechno v rukou elektroniky a laserů, samé bláznění. Osobně mám rád kukátkové divadlo a tomu jsem se snažil poctivě pomáhat. Od roku 1963 jsem se jako jeden člověk staral o svícení inscenací tady v DISKu. Osvětlovač prostě musí pomáhat. Dokázat poradit mladému výtvarníkovi.

Pamatujete si tedy generace herců… mladičké herečky, 19 až 20 let, samá ruka a noha. Chodí někdy za Vámi?
Moc mě těší, když se za mnou po letech přijdou podívat, nebo když se potkáme a zavzpomínáme. Život ale dál, co si budeme povídat.

Dá se přes ta světla odhadnout, co v kom z toho hereckého ranku je?
Skutečnost je taková, že profesoři na DAMU mají nesmírně vybroušené oko. Všichni tady na DAMU jsou profesionálové. Dokáží skutečně vyhmátnout talentované herce.
Ve starém DISKu mě to bavilo, vznikaly tam výborné inscenace. Těší mě, že jsem se na nich také podílel, a že to k něčemu hezkému dospělo.

Byl jste někdy tak naštvaný, že jste chtěl vypnout vypínač a zmizet?
Občas byli režiséři přísní a tvrdí. Například Evžen Sokolovský, ten byl leckdy až brutální. Po čase jsme se tak smluvili, že už jsme si hodně rozuměli. Na jeho obranu musím říct, že to byl velmi kvalitní režisér.

Ještě stále svítíte?
Už jsem v penzi. Vypomáhám, aby ta technika fungovala. Udržuji to v pořádku. Mám ti velmi dobrého nástupce, pana Knappa.

Rutinní práce se Vás tedy už netýká. Stýská se Vám?
Přiznám se, že mám za sebou tolik let, že už raději odpočívám. Rád vypomohu, přijdu, popovídám si a opravím něco. V letech 1962–1993 jsem se staral opravdu o všechno – nákup materiálu, zkoušky atd.

Když to tak vezmu, tak Vás potkalo stavba nového DISKu a vytváření světelného parku?
Ano. V roce 1999 se tu objevil jako ředitel Otakar Kosek, někdejší posluchač z roku 1970. Najednou jsme se po letech znovu sešli. Postavil jsem tady 66 světel, zavěsil je na nové rampy. Zažil jsem tu 10 až 15 režisérů. Kousek chleba jsem tu už spolykal. Jsou tady vynikající výtvarníci.

Vzpomenete si na nějakou nezapomenutelnou inscenaci?
Pro mě je fascinující William Shakespeare – Večer tříkrálový. To byla hra, která ve mně visí dodnes.

Čím byla fascinující?
Vynikající režie, scéna i herci. Tenkrát to byla Janžurová, Drahokoupilová, Havel, Hábl, hodně jich zůstalo v Praze. To mi utkvělo. (pozn. tento ročník se proslavil spoluprací s Pavlem Kohoutem a byl o něm v 90.letech natočen dokument pro ČT)

Každé divadlo má svého ducha, a Vy jste byl u toho od samého začátku. Jaké byly pocity – hořkost, když jste opouštěli starý DISK, nebo nadšení, že jdete do něčeho nového?
Musím být upřímný. Mám rád kukátkovou scénu a to mně do smrti nikdo nevezme. Tady je to zajímavý a úžasný, ale na mě to působí jako televizní ateliér, studio. Podle mě tomu chybí atmosféra divadla s jedním pohledem. Přimlouvám se za kukátkové divadýlko. Ta rvavost mladých herců a tvůrců nám nepovolí. Ti budou koukat dál a dál…
Když přijdu do divadla, mám to jako televizi. Ale prosím, ať to jde dál.

Kdybych byl Váš učeň, a Vy jste mu tu předával raneček světelného mistra, co byste mi do toho ranečku dal?
Nechci být protivný, ale rozhodně musí být člověk dochvilný, nesmí se vymlouvat. Také by měl rozumět elektřině a světlu, učit se od druhých - s tím je spojeno trochu pokory.
Na škole musí být velká trpělivost pracovníků.
U divadla by se lidi neměli ignorovat. Ať už je to uklízečka, garderóbka, osvětlovač. Měli by tu být všichni kamarádi.
Před lety tu byl výborný Miloš Nedbal. Seřval techniky „Ty šmíro…“ Byl přísný, ale pokorný.

Bylo to někdy na zblbnutí…
Bylo. Zejména některé noci, zkoušelo se do tří do rána. Dnes už se to odbouralo. V žádném případě nenadávám na to, co bylo. Měl jsem možnost vidět naše od Portugalska až po Rusko. Čeští herci rozdávali vždycky dobrou kulturu. To musím říct. Vždycky diváci tleskali a tleskali.

7.4.2006 22:07:00 Josef Meszáros

TIP!