Scéna.cz 

Týden ukrajinského filmu opět přináší silné příběhy

Festival Týden ukrajinského filmu se poosmé vrací do Prahy a Brna, aby představil současnou ukrajinskou kinematografii, která i v časech války zůstává výjimečně živá, odvážná a lidská. Od 11. do 17. listopadu nabídne pražskému publiku v kině Atlas výběr mezinárodně oceňovaných hraných i dokumentárních snímků posledních let, v nichž se prolínají osobní i kolektivní příběhy o odvaze čelit temnotě, potřebě lásky i humoru. Letošní ročník otevře dokument 2000 metrů do Andrijivky oscarového režiséra Mstyslava Černova, jenž prostřednictvím autentických záběrů z fronty přináší syrové svědectví o současné válce a o tom, jak vysokou cenu platí ukrajinská pěchota za každý centimetr své země.

„Říká se, že rok 2025 je zlatým rokem ukrajinského dokumentárního filmu. Významný je hlavně proto, že jeho tvůrci dělají nemožné – riskují své životy, aby natočili filmy, které nestojí na promyšlených a sepsaných scénářích. Ukrajinští dokumentaristé zapínají své kamery, aby natočili dějiny. I to je důvod, proč naši přehlídku i v tomto roce zahájíme dokumentem. Válka je důvod, proč to děláme,“ říká dramaturgyně festivalu a ukrajinistka Lenka Víchová. „Umění mluví vlastním jazykem – jednoduchým a srozumitelným. Týden ukrajinského filmu v Praze je příležitost mluvit o Ukrajině prostřednictvím emocí, příběhů a tváří našich hrdinů,“ říká Artem Mykolajčuk, předseda správní rady Pylyp Orlyk Fundation, hlavního sponzora letošního festivalu. Po Praze bude možné festivalové snímky zhlédnout od 2. do 7. prosince 2025 v brněnském kině Art.

Týden ukrajinského filmu zahájí dokument 2000 metrů do Andrijivky (2025) režiséra Mstyslava Černova, který spolu s kolegou Alexem Babenkem z Associated Press sleduje během ofenzívy roku 2023 cestu ukrajinských vojáků při osvobozování vesnice Andrijivka. Film, který získal Cenu za nejlepší režii v sekci World Cinema Documentary na festivalu Sundance 2025, propojuje autentické záběry, osobní reflexe a úvahy o tom, jak se válka propisuje do lidského nitra. Během následujících šesti festivalových dnů nabídne program pestrý dramaturgický výběr hraných i dokumentárních filmů. Drama Šedé včely (2024) režiséra Dmytra Mojsejeva, natočené podle knihy spisovatele Andrije Kurkova, přenese diváky do „šedé zóny“ Donbasu, kde zůstali žít jen dva muži. Jejich pokus o normální život v neustálé blízkosti války se stává silnou metaforou lidské osamělosti a touhy po klidu. Biografický snímek Malevyč (2024) režisérky Darji Onyščenko, natočený ve spolupráci Ukrajiny, Srbska, Itálie a Švýcarska, se zamýšlí nad tím, co se skrývá za legendárním Černým čtvercem – a jak Kazymyr Malevyč propojil umění, svobodu a národní identitu v časech totality. Poetické drama Stepne (2023) režisérky Maryny Vrody, koprodukované s Německem, Polskem a Slovenskem, rozehrává příběh stárnoucího muže, který se vrací domů k umírající matce. Na pozadí zimní krajiny vzniká tichá meditace o paměti, odpovědnosti a smíření. Film získal v roce 2023 hned dvě ocenění na festivalu v Locarnu 2023 – Cenu za režii v mezinárodní soutěži a Cenu FIPRESCI. V programu najdou diváci i rodinnou fantasy Džura Kralevič (2025) režiséra Antona Hojdy, která oživuje kozácké legendy v moderním filmovém hávu, nebo thriller Past na myši (2025) režiséra Serhije Kastornycha, napínavý psychologický příběh o vojákovi uvězněném pod zemí po dělostřeleckém útoku.

Svěží kontrast nabídne komedie Hafíci (2025) režiséra Oleksije Jesakova, která s nadsázkou i fantazií vypráví o ženě, jejíž milenci se začnou proměňovat v psy – a o tom, že lásku ani smysl pro humor nelze potlačit ani v nejtěžších dobách. V dramatu Králové rapu (2021) režisér Myroslav Latyk sleduje sedmnáctiletého chlapce, který se snaží prosadit jako rapper a na cestě za splněním jeho snu jej čeká boj o úspěch, lásku, a nakonec i o přežití. Dokumentární film Časová značka (2025) režisérky Kateryny Hornostaj, natočený v koprodukci s Lucemburskem, Francií a Nizozemskem, ukazuje svět školy poblíž fronty – bez komentářů a dialogů, jen s pozorováním, které mrazivě vypovídá o všedním životě uprostřed války. Závěrečný film festivalu, Líbánky (2024) režisérky Žanny Ozirné, patří k nejintimnějším snímkům současné ukrajinské tvorby. Novomanžele Tarase a Olju zastihne ruská invaze přímo v jejich novém bytě, který se promění v past. V tichu a izolaci se před nimi odhaluje skutečná podoba lásky i lidské křehkosti. Snímek měl světovou premiéru v loňském roce na festivalu v Benátkách.

Přestože natáčení v době války přináší obrovské technické i finanční překážky, většina uvedených filmů vznikla v mezinárodních koprodukcích – ve spolupráci s tvůrci a institucemi z Evropy i zámoří. Tento trend podle organizátorů dokazuje, že svět se od ukrajinské kultury neodvrátil. „Jsme vděčni České republice za to, že poskytla útočiště ukrajinským ženám a dětem. Přehlídkou nejnovějších ukrajinských filmů chceme ukázat obraz našeho národa – našich obránců i umělců, kteří brání svobodný svět a svobodu myšlení,“ Jaryna Yasynevych, programová ředitelka Pylyp Orlyk Fundation.

Týden ukrajinského filmu realizuje nezisková organizace RUTA, z.s. ve spolupráci s Ukrajinskou iniciativou Jižní Moravy a organizací Kinovarta za podpory Fondu Pylypa Orlyka, Velvyslanectví Ukrajiny v ČR, British Council v ČR, Ukrajinského žurnálu a Ukrajinského institutu v Praze.