Scéna.cz 

Klikaté cesty Jana Skácela

Talent se rodiny Jana Skácela držel, už jeho otec, učitel, psal poezii. Po studiu na gymnáziu musel pracovat v Rakousku v rámci totálního nasazení, po válce začal Jan studovat bohemistiku a rusistiku na filozofické fakultě v Brně. Fakultu ale nedokončil a začal působit jako kulturní redaktor v deníku Rovnost..Později se mu v Brně naskytla zajímavější příležitost V první polovině padesátých let nastoupil do redakce Československého rozhlasu. Ve světě poezie debutoval Skácel sbírkou Kolik příležitostí má růže, pro níž jsou příznačné folkloristické ladění blízké lidové písni a motivy dětství, domova a přírody. Hledání smyslu života a jinotajná existenciální reflexivnost s prvky smutku a smrti jsou typické pro knihy básní - Co zbylo z anděla a Hodina mezi psem a vlkem.

V šedesátých letech stál Jan Skácel včele redakce časopisu Host do domu. V této době také vydal kratší básnické texty s propracovaným proudem metafor ve sbírkách Smuténka a Metličky. Ty představují nostalgické a skeptičtější stránky lidského bytí.
Host do domu ale musel svou činnost zastavit a od začátku sedmdesátých let se básník ocitá v nelibosti normalizační politiky. Publikuje v zahraničí a v samizdatu. Po více než deseti letech se jeho sbírky opět smějí oficiálně vydávat i doma.
Zapomenout nesmíme ani na Skácelovu tvorbu pro děti, jmenujme alespoň knihu působivých lyrických a epických skladeb s názvem Uspávanky. Přeložil také Sofoklova Krále Oidipa a Plautova Lišáka Pseudula. Pádu totalitní moci se už Jan Skácel nedožil, zemřel krátce před začátkem sametové revoluce - 7. listopadu 1989.