zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Čechov dramatik očima Jovana Hristiće

Autor Jovan Hristić

autor: Z webu   

Nedávno se dostala na náš trh kniha studií Jovana Hristiće Čechov dramatik. Hristić, básník a divadelní vědec, který se narodil a působil především v Srbsku, ji připravil, jak sám přiznává, pro francouzské nakladatelství také na základě svých přednášek na Kolarcově lidové univerzitě a Filozofické fakultě v Sarajevu.
Spisovatele Antona Pavloviče Čechova vnímáme dnes, sto let po jeho smrti, především jako autora světového. V povídkách nás fascinuje smyslem pro detail, baví nás svým humorem, v němž je místo jak pro ironii, tak pro satirický podtón. Jeho hry byly zpočátku odmítány jako zdramatizované povídky. Coby dramatik našel přívětivou odezvu především ve MCHATu, přestože inscenace tohoto divadla představovaly Čechovovy tituly spíše jako lyrická dramata se značnou dávkou patosu. Dnes se už na jeho hry díváme jinak, přiznáváme, že nás autor v lecčems přesahuje. Sám Hristić píše, že Čechov „stejně jako Shakespeare vytvořil určitý svět a ten svět nelze zredukovat na jeden pocit, jednu náladu nebo jednu myšlenku.“

A právě nad tímto osobitým „světem“ dramatu se autor ve své knize zamýšlí. Analyzuje a porovnává v jednotlivých kapitolách dramatické atributy jako jsou prostor, čas, charaktery, dialogy, a na závěr v kapitole o dramatické formě shrnuje své myšlenky a nabízí přehled závěrů. Vrací se i k událostem Čechovova tvůrčího života, aby ukázal, jak jeho počiny byly ve své době vnímány. Pro dokreslení některých myšlenek a pestrost pohledů cituje Stanislavského, Němiroviče-Dančenka, Mejercholda, ale například i Angličana Davida Magarschacka, který se dramatikovou tvorbou zabýval. Hristić hodně používá srovnávací přístup. Určitý problém či jev důsledně porovnává v několika dramatických textech, uvádí také příklady her jiných autorů. Na první pohled by se dalo říci, že kniha obsahuje zbytečné množství srovnání, ale právě díky nim se myšlenky autora stávají transparentnější.
Co pozoruhodného a objevného bělehradský vědec ve svém „zkoumání“ přinesl? Dovolím si připojit pár svých postřehů, i když vím, že vlastní seznámení s myšlenkami autora nic dobře nenahradí.
V kapitole nazvané „Nic se neděje“ se Jovan Hristić zamýšlí nad častým dojmem, že Čechovovy hry nejsou příliš dramatické, že se v nich toho moc neděje. Ukazuje na to, že v soukromých životech postav se toho děje tolik, až bychom byli při pozornějším sledování překvapeni. „To, co je dramaticky nejintenzivnější… má svůj plný smysl až tehdy, když to nalezne odezvu v maličkostech každodenního života.“ Čechov nechtěl dávat patetická gesta tam, kam nepatří, neuchyluje se k nevěrohodnému vývoji událostí, proto, aby za každou cenu upoutal, přesto nás jeho hry fascinují.
V 7. kapitole se dočteme, že u Čechova téměř neexistují vedlejší postavy. Každý člověk tu má své nezastupitelné místo a prožívá vlastní drama, které se „prodírá dramaty druhých lidí, jimiž je nevyhnutelně obklopen.“
Anton Pavlovič nenapsal klasické drama, „zápletku nahradil osnovou“ a „zajímají ho spíš vztahy, než příčiny a následky“. Své hrdiny „nesoudí“, nabízí je pohledu diváka.
„… s Čechovem realistické drama přestává být pouze obrazem každodenního života ve všech jevových formách, a stává se dramatickou formou, která nás vede k oné rovině pozorování člověka, již jsme zvyklí v dramatu nacházet v době Sofoklově i v době Shakespearově,“ míní Hristić.
Kniha rozhodně nebere v potaz „zaběhnuté škatulky“ ve vnímání Čechovovy tvorby. Její hodnota je více než akademická. Rozhodně může být inspirací a přínosem nejen pro vědce, divadelní režiséry a dramaturgy, ale pro všechny, kteří se o hry Antona Pavloviče Čechova zajímají.

Jovan Hristić Čechov dramatik
Překlad Dušan Karpatský, Votobia, Olomouc 2003, s. 157
Pramen a citace - Čechov dramatik

28.7.2004 23:07:54 Jan Zítka | rubrika - Recenze