Scéna.cz 

Město ve vitríně - 1940 let od zániku Pompejí

Vitrín, v nichž se přechovávají památky z Pompejí, je jistě mnoho stovek ne-li tisíců, ať v „muzejní centrále pompejské archeologie“ v Národním archeologickém muzeu v Neapoli nebo ve všech prestižních i méně významných muzeích po celém světě. Popisují je jistě stejné počty zasvěcených studií, populárních knih a průvodců. A stále přibývají další přímo na místě, tak jak pokračují archeologické výzkumy a od roku 2016 také díky aktivitám nového vedení archeologického památníku v Pompejích.
Poté co byly Pompeje již po nesčetněkrát ve své historii poškozeny v osmdesátých letech minulého století zemětřesením, začalo se ukazovat, v jakém ohrožení se tato vzácná památka nachází a k jakým opomenutím docházelo.

UNESCO dokonce hrozilo vyškrtnutím Pompejí ze seznamu světového dědictví. Naštěstí si kompetentní orgány situaci rychle uvědomily a stát ve spolupráci s mezinárodních institucemi přistoupil k nápravě.
Pompeje společně s několika okolními obcemi jsou jak je všeobecně známo jedinečným svědectvím o životě v době římské říše. Erupce Vesuvu 24. srpna v roce 79 způsobila, že život v Pompejích se onoho dne naráz zastavil a město zůstalo zakonzervováno pod vrstvami sopečného prachu, lávy a bahna po takřka dvě tisíciletí. V této souvislosti je zajímavý jeden z loňských nálezů - nápis posouvající den zkázy na dobu po 17. říjnu.
Se systematickým průzkumem se sice započalo už v polovině 18. století, avšak moderní metody se začaly uplatňovat až o sto let později. Přesto je z 69 hektarů, které starověké město zabíralo, dodnes odkryto 49 hektarů a některá místa už odhalena nikdy nebudou, protože je zabírá moderní sídliště. Tým pracovníků v Pompejích se nyní snaží využívat daleko intenzivněji možnosti, které památka nabízí.

Hned u vchodu do areálu skrze bránu Porta Marina vzniklo v Domě zlatého náramku návštěvnické centrum s výstavními síněmi a knihkupectvím. Dům je pojmenován podle zlatého náramku, který byl součástí bohatství, jež se pokoušela prchající rodina zachránit na útěku. Nádherný šperk je k vidění v jedné z vitrín společně s dřevěnou skříňkou s penězi a vedle sádrovými odlitky obětí. Našlo se také vybavení domu – kusy nábytku z bronzu - třínohé stolky, jejichž design dobře známe z empíru, sedátka, stojany na olejové lampy. Součástí domů lépe situovaných obyvatel Pompejí byly fontány a jedna z nich obložená mozaikou s mytologickými výjevy se dochovala i zde. Ve větší místnosti je umístěn model starověkého města z doby před katastrofou a vedle lze sledovat projekci, jak jeho jednotlivé části povstávají z trosek, přičemž se vždy na modelu rozsvítí příslušný objekt. Vše doprovází komentář v angličtině. Animace je velice názorná a umožňuje daleko lepší orientaci než psaný průvodce nebo plánek. Jiná filmová smyčka vysvětluje historii archeologických výzkumů a vedle na zdi se ukazuje skvělý příklad využití nových médií. Dáma v červených šatech římské mává červeným dlouhým praporcem. Každým mávnutím „setře“ současný nátěr zdi a pod ním se objeví římská mozaika. Výstava pokračuje „kostnicí“ - na poličkách desítky lebek lidí, kteří zahynuli při výbuchu a netradičně prezentovanými střepy – s těmi si výstavníci málokdy dokážou poradit a na standardních výstavách jimi většinou nudí návštěvníky. Tady jsou umístěny „po kilech“ v mohutných síťovkách visících od stropu. V horním patře je pak expozice drobnějších předmětů, šperků, keramiky, skla. Prohlídka Domu zlatého náramku není časově náročná, ale poskytuje základní informace a skvělý přehled o historii i o materiální úrovni obyvatel Pompejí.
K dalším vitrínám je třeba projít na druhý konec města. Naštěstí živý provoz obstarávají nyní jen davy turistů. Střetnutí s řadami povozů, jejichž stopy jsou vyjety v dláždění jednosměrných ulic, by mohlo být nebezpečné.

V sousedství velkého amfiteátru - ve sportovním areálu gladiátorů - v palestře - vzbuzuje pozornost výstava Etruskové a Pompeje. Ukazuje „prehistorii“ Pompejí původně města Řeků a Etrusků. Ve třinácti oddílech představuje různé kulturní vlivy, které se v těchto končinách mísily od počátků doby železné na příkladech keramiky, bronzových, stříbrných a zlatých tepaných rituálních nádob (řecký pohár), zbraní - např. řeckých helem a mečů, etruských šperků a kovové plastiky, popelnic z nejstarších fází, skla, součásti vybavení domácností – např. bronzové stojany, na které se umísťovaly nebo zavěšovaly olejové lampy, stolky nebo předměty z výbavy hrobů. V „divadelním sále“ jsou nad oponami z tmavé látky nasazeny terakotové masky s různými výrazy, které zdobily etruské stavby a které se dostaly do divadla jsou dodnes jeho symbolem. V dokonale umělecky ztvárněných objektech se opět projevuje luxus, vysoký životní standard a estetické cítění všech těch, kteří se během věků v této oblasti zdržovali. Unikátní jsou nápisy v etruštině na rituálních nádobách a alfabetarium z Cumae. Komentář přináší informace o lingvistickém vývoji – v italické jazykové oblasti, k de se ho vořilo mimo jiné oštinou byla etruština a řečtina jazyky cizími. Texty a nákresy osvětluji stručně ale velmi fundovaně souvislosti a doplňují popisky u exponátů. Pozoruhodná je např. rekonstrukce zařízení – rondelu - pro věštění z letu ptáků.

Odlehčení od závažných vědeckých faktů pak poskytuje menší výstava v protější části palestry, která se věnuje kuchyni Pompejanů. Byly nalezeny četné doklady potravin - obilniny - pšenici, proso, amarant, čočka, hrách, česnek, olivy, fíky, broskve, vinné hrozny, granátová jablka. Dochovaly se celé bochníky chleba i nakousnutý krajíc. Zuhelnatělé ale dobře rozeznatelné ukázky jsou vystaveny v drobných původních nádobkách - mističkách a karafách. Jako bonus pro ty, kteří projdou pompejskou „spíží“, jsou v navazující sekci nainstalovány kopie fresek z prozatím nepřístupného domu, na nichž je vy obrazen císař Nero při svých uměleckých produkcích.
Heslo „chléb a hry“ platí stále. Velký amfiteátr dnes ovšem zaplňují místo gladiátorů hvězdy populární hudby. Jak to bylo při koncertě Pink Floydů v roce 2016, ukazuje v ochozu pod tribunami fotografická výstava určená nejspíše těm, kteří už se historie nabažili.

Do budoucnosti se vedle zmíněných výstav připravují expozice přímo v jednotlivých domech, probíhají rekonstrukce a konzervační práce, do předpokládané původní podoby se upravují zahrady a zákoutí. „Zkamenělé“ Pompeje po 1940 letech opět pomalu ožívají...

www.pompeiisites.org