Scéna.cz 

Astronom a architekt - výstavy v Klementinu

V přízemní výstavní síni a v Křížové chodbě Klementina jsou připomínány dvě osobnosti, které propojují jen začáteční písmena jejich profesí a dále fakt, že zde působily a že oslavují tento rok svá výročí.
Tou první je obecně jen povrchně známý jezuita, vynikající astronom, fyzik a matematik Josef Stepling, jehož nenápadného pomníčku pod oblouky u vstupu do Zrcadlové kaple si neinformovaný kolemjdoucí mnohdy ani nepovšimne. Davům turistů se sice dostává zběžného poučení o tom, že tento muž se zasloužil o jeden z evropských primátů v meteorologii – zavedl v Klementinu pravidelná měření teploty a dalších údajů, která bez přerušení pokračují až dodnes, o jeho dalším působení se však většinou více nedozvědí.

Výstava na panelech v přízemní chodbě zahrnuje texty s údaji o jeho životě a vědecké činnosti, knihy a studie, které vydal, záznamy z měření, jeho autografy a nečetné publikace, které se o něm zmiňují a dokládá, že byl učencem evropského formátu a zasloužil by si jistě větší pozornosti než jaká mu byla doposud věnována.
O Josefu Steplingovi nelze dost dobře říci jaké byl národnosti. Narodil se před 300 lety 29. června 1716 v Řezně, kde byl jeho otec sekretářem české legace při říšském sněmu. Když otec o dva roky později zemřel, odstěhovala se matka zpět ke svým rodičům do Prahy. Byl tedy Němcem nebo Čechem nebo pražským Němcem? Otázka, která se dnes stále ještě řeší, tehdy nikoho nezajímala a zejména u jezuitů nehrála žádnou roli.
Stepling byl zřejmě velice nadaný, studoval na jezuitském gymnasiu na Malé Straně a mimoto jej vzdělával v matematice Ignaz Sichelbarth, jezuita, který dosáhl později vysokého postavení na misii v Číně - stal se ředitelem čínské malířské akademie a získal titul mandarína. Josef Stepling vstoupil v 17 letech k jezuitům, noviciát absolvoval v Brně a v letech 1736 až 1738 studoval v Olomouci filozofii. Poté působil jako nižší učitel v Kladsku a Svídnicku a v roce 1742 se vrátil do Prahy do Klementina jako repetitor matematiky a fyziky a zástupce profesora Ignáce Muhlwenzela, autora jedné z prvních významných učebnic matematiky.
Uvedené období je časem modernizace správy monarchie, která potřebovala vzdělané úředníky a požadovala od univerzit, aby zaváděly výuku vyšší matematiky a experimentální fyziky. To byla voda na Steplingův mlýn, sám totiž usiloval o reformu výuky matematiky a fyziky, protože chtěl vyučovat fyziku nikoliv již podle Aristotela ale podle Newtona. Uvítal rovněž nařízení o kolokviích jezuitských pedagogů, kde se měly projednávat novinky ve vědě, osobně tyto „pracovní porady“ mnohdy také vedl.

Změny na jezuitském učilišti ale probíhaly podle zdání dvora příliš pomalu, a tak Marie Terezie odebrala jezuitům vedení filozofické fakulty, kde se vyučovala matematika a fyzika, a dosadila tam státní úředníky –světské osoby – direktory. Stepling jako osvědčený specialista byl jmenován státním direktorem matematiky a fyziky a vykonával tuto funkci v letech 1753 až 1776, prakticky až do své smrti, i po zrušení řádu jako jediný jezuita.
Veřejnosti je znám především jako zakladatel klementinské observatoře. Navrhl, aby se věž vybudovaná na podnět jediného českého generála jezuitů Františka Retze víceméně kvůli reprezentaci využívala pro vědecké účely. Jeho myšlenka našla plnou podporu řádu a zanedlouho se ve věží objevily astronomické přístroje. Některé z nich např. zední kvadranty navrhoval řádový spolubratr matematik Jan Klein, některé nakoupil sám Stepling za vlastní peníze v Paříži a Londýně. Zahájil ve věži astronomická pozorování a začal s pravidelným měřením srážek podle příkladu Itala Cabea, s měřením teploty a atmos férického tlaku, které potom ještě upřesnili a zdokonalili jeho žáci a které pokračuje bez přerušení od roku 1775 respektive 1784 dodnes.
V roce 1748 zažádala Berlínská akademie pražskou univerzitu, aby pozorovala zatmění Slunce a Měsíce, a protože v Praze nebyl žádný jiný dobrý astronom, ujal se tohoto úkolu Stepling. Vedle matematiky a astronomie se ovšem věnoval i mnoha jiným záležitostem – zkoumal vichřice a zemětřesení, popsal pád meteoritu na Táborsku – jako vulkanický jev, protože ještě nevěděl, že jde o meteorit, navrhoval různé přístroje, zajímaly ho chemické a fyzikální procesy, zabýval se světlem, poprvé u nás použil ve své matematické příručce infimální počet. Své výzkumy vydal v řadě publikací a dopisoval si s mnohými význa mnými odborníky po celé Evropě. Jeho korespondence vydaná ve Vratislavi obsahuje např. listy nejvýznamnějšímu jezuitskému vědci Boškovičovi, filozofu Christianu Wolfovi, astronomu Maxmilianu Hellovi ve Vídni, matematikům Chirstopheru Mairovi v Římě nebo Leonardu Eulerovi a také Královské vědecké společnosti v Londýně. V jeho díle pokračovali žáci, z nichž mnozí zaujali důležité pozice ve vědě i ve společnosti. Antonín Strnad mimo jiné propracoval pravidla klementinských meteorologických měření, z Jiráska známe profesora Stanislava Vydru, Joannes Wradlinger se stal poradcem španělského krále pro vědu, Thomas Zebrowski založil observatoř ve Vilnu, matematice se zpronevěřil Franciscus Bohomoler, slavný polsk&yacut e; literát a v tomto výčtu úspěšných pokračovatelů by se dalo dlouho pokračovat.

Ve své době mělo Steplingovo jméno mezi vědci nejen na území monarchie zvuk, který ale již dávno bohužel utichl. Současné práce zabývající se Steplingem by se daly spočítat na prstech. Snad se tato situace časem změní a se zvětšujícím se zájmem o jezuitský řád a jeho vědu si tento učenec své badatele a životopisce najde, k čemuž může v určité míře inspirovat i tato malá výstavka v Klementinu.
František Kaňka, který zemřel v roce 1766- od jeho úmrtí letos uplynulo 250 let - na rozdíl od Steplinga žádnou reklamu nepotřebuje. Připomíná se sám svým dílem při pohledu z Mariánského náměstí, když vstupujeme do Klementina průjezdem ve východním traktu, jehož architekturu také projektoval.
Na panelech v Křížové chodbě jsou na fotografiích, na plánech a v komentářích představeny jeho nejznámější stavby v Praze i mimo ni.
Přímo v Klementinu je jeho dílem kostel sv. Klimenta a celý východní trakt, i když u Zrcadlové kaple a barokní knihovny si někteří kunsthistorici nejsou jisti, do jaké míry byl Kaňka nebo Diezenhofer projektantem či stavitelem.
Kaňka pracoval nejen pro jezuity ale i pro augustiniány a cisterciáky, projektoval jejich sídla a kostely - např. přestavbu kostela na Karlově, Zbraslav, stavěl kostely v bližším pražském okolí – ve Středoklukách, Zlonicích, Holubici, Jesenici, Lysé nad Labem a své zakázky mu svěřovaly významné šlechtické rody. Pro Černíny např. vybudoval zámek ve Vinoři, pro Kinské Karlovu korunu v Chlumci nad Cidlinou, pro Pachty projektoval Liběchov, pro Valdštejny Loučeň, pro Vrtby jejich zahradu na malé Straně atd. Spolupracoval s Alliprandim a Santinim a podobně jako on se inspiroval gotickou architekturou ale jeho barokní gotika má „mírnější“ tvář než ta santiniovská – např . bazilika v Třebíči.

Jeho nadání ocenil vídeňský dvůr, když jej v roce 1724 jmenoval císařským architektem. Umělec, který se se svými kolegy zasloužil o příznačnou barokní podobu našeho hlavního města i české krajiny, byl dobrým praktikem i v jiném odvětví – ve svém domě v Dlouhé ulici provozoval pivovar. Jeho syn Jan Nepomuk vystudovat práva ale proslavil se i jako hudební skladatel a podobně tomu bylo i u jeho stejnojmenného syna – stavitelova vnuka. Ten byl mimo jiné skvělým klavíristou, právním poradcem Beethovena a v roce 1829 se stal rektorem Karlo- Ferdinandovy univerzity. Zajímavostí je, že jeho ovdovělá žena odkázala palác na Nírodní třídě České advokátní komoře a dodnes se zahajují její zasedání valčíkem, který složil Jan Nepomuk Kaňka mladší.
Výstava věnovaná Steplingovi potrvá v Klementinu do 14. ledna 2017, expozice o Kaňkovi končí již 10. prosince 2016.