Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 22. týden

Strategie svobody
Sugestivní dokumentární portrét architekta Martina Rajniše (1944) přibližuje úskalí při snaze realizovat zajímavé dřevěné stavby v české krajině. Ukazuje, jak velkou moc mají nad bytím a nebytím novátorské architektury zakomplexovaní provinční úředníci. Profesor Rajniš se rozhodl proti této zlovůli bojovat.
V roce 1986 M. Rajniš založil DA studio. V letech 2003–05 společný ateliér H.R.A. s Patrikem Hoffmanem. Spoluzakladatel Komory architektů, společnosti Teratekton a České větroplavební společnosti MRAK. Se spoluautory postavil: Obchodní dům na Národní třídě, pavilón na Světové výstavě ve Vancouveru, sérii rodinných domů, vil a výstavních pavilónů, řadu administrativních budov v Praze a podílel se na projektech Centra Smíchov, které jsou ve výstavbě. Jeho zbrusu nová Poštovna na Sněžce udivuje návštěvníky naší nejvyšší hory svou nápaditostí. V letech 1990–97 Rajniš byl profesorem architektury na VŠUP v Praze a soudcem soudu České komory architektury. Hodně cestuje (na cestách strávil více než osm let), cestoval a bude cestovat. Přeplouvá na malé plachetnici oceány a s výjimkou Antarktidy navštívil všechny kontinenty. Vysílání: 01.6., 15.15 hod., ČT2.

Výjimečná architektura: Devon
Mladší manželská dvojice sní o tom, aby jejich domov splynul s krajinou. Použijí stavební metody staré Anglie a design domu si za pochodu sami vypracují. Nezačnou od píky, ale pustí se do přestavby starobylých rozpadajících se stodol a přemění je na svůj vysněný rodinný dům. Chtějí dům, aby splynul s krajinou a okolním prostředím a zůstal na původním místě. Co pro to může být lepšího než dvě staré stodoly z šestnáctého století, které vypadají, jakoby tu vyrašily ze země a taky jsou z ní postavené. Vyrazí do boje s pomocí obvyklých stavebních materiálů, protože stodola je postavená částečně z kamenů a taky z hlíny.Jsou tu dvě stodoly, jedna ze šestnáctého století je postavena napůl z kamene a napůl z hlíny a druhá je z roku osmnáct set padesát, ta je převážně z kamene. Jaký zvolí postup? Martin říká: "Náš cíl je vybudování domu podle našich představ, a protože se zajímáme o životní prostředí, odrazí se to i na způsobu, jakým domy budeme přestavovat." Vysílání: 01.6., 16.00 hod., ČT2; Opakování: 05.6., ČT2., 08.6., ČT2.

Šumné stopy (7/10) Karel Pařík 1. díl
Podle návrhů architekta Karla Paříka (1857–1942) vznikla v Sarajevu většina reprezentativních veřejných budov, podílel se ale na rozvoji celé Bosny a Hercegoviny, kde strávil většinu svého života. Impozantním rozsahem tvorby pro jedno město - v tomto případě pro bosenskou metropoli - nemá dílo Karla Paříka podle odborníků v historii české architektury obdoby. Přesto jeho jméno upadlo do zapomnění, a to i v samotném Sarajevu. Tamní radnice se proto před čtyřmi lety rozhodla věc napravit a tomuto přednímu architektovi vzdala hold odhalením pamětní desky v budově sarajevského Národního divadla, které vzniklo právě podle návrhů Paříka.
Pařík se dostal na Balkán bezprostředně po okupaci Bosny a Hercegoviny rakousko-uherskou armádou roku 1878 v souvislosti s následnou transformací země, budováním infrastruktury a úřednického aparátu. Tehdy tam počátkem osmdesátých let 19. století přicházelo velké množství kvalifikovaných českých učitelů, inženýrů, stavařů, pošťáků a architektů, pro které se tato země stala novou životní příležitostí. Mezi nimi se na jaře roku 1884 v Sarajevu objevil i Karel Pařík, který zde jako teprve sedmadvacetiletý mladík získal spolu se svým mladším spolužákem Josipem Vancašem neuvěřitelnou zakázku na projekt hlavní katolické katedrály. Pařík se na Balkáně rychle vypracoval mezi žádané odborníky. Za svůj život vytvořil nebo se autorsky spolupodílel celkem na přibližně 150 velkých projektech a stal se autorem nejvýznamnějších staveb bosenské metropole: Národního divadla, penzijního ústavu, zemské banky, zemského muzea, zemské tiskárny, právnické fakulty Sarajevské univerzity a řady významných sakrálních staveb. Vysílání: 04.6., 20.00 hod., ČT2; Opakování: 05.6., ČT2.

Deset století architektury Opočno
Majestátní dominantu Opočna, jednoho z nejkrásnějších městeček východních Čech, tvoří zámecké sídlo, vybudované na opukovém ostrohu nad Zlatým potokem. Dnešní podoba komplexu staveb, které zámecké sídlo tvoří, reprezentuje široké spektrum slohů, jak do objektů vstupoval svými přestavbami čas. Klasicistní Jízdárna i renesanční Míčovna spolu s dalšími stavbami byly součástí promyšleného komplexu, který se rozprostíral od zámeckého sídla přes ústřední prostor náměstí až k letohrádku v zámeckém parku. I když vnější fasády jsou barokní, je zámek v podstatě renesanční novostavbou z doby, kdy panství vlastnili Trčkové z Lípy. Nádvoří zámku v Opočně patří k nejkrásnějším projevům renesance u nás. Podélný dvůr obklopuje jedenáct třípatrových arkádových polí. Arkády v přízemí a v prvním patře jsou téměř stejně vysoké a mají půlkruhové oblouky. Arkády svědčí o důvtipném slučování italských vlivů. Ve spodních podlažích byly užity varianty dórského slohu, přičemž rytmus ochozů ve druhém patře se zrychluje hustším členěním. Vztah hmoty a prostoru vyznívá ve prospěch prostoru, který splývá s nádvořím i zahradou bez překážky. I při nepřízni počasí poskytovaly arkády útočiště těm, kteří hodlali pobývat na čerstvém vzduchu. Za pozornost v zámeckém komplexu stojí i kostel Nejsvětější Trojice, ve kterém renesanční výzdoba neodkazuje mysl člověka pouze k prožitku svých vin, ale připomíná mu také radostnou vitalitu. Komplex zámeckých staveb podává dnes jednoznačné svědectví o záměrech renesančních stavebníků, kteří představují vrcholnou dobu výstavby areálu.
Vysílání: 05.6., 16.15 hod., ČT2; Opakování: 06.6., ČT2.