Scéna.cz 

Čarokraj znovu otevřel bránu

Na přelomu srpna a září se v Národním divadle v Praze znovu otevřely brány do světa Mytologie (v češtině Čarokraje). Tvůrci této země fantazie se inspirovali příběhem Geralda Durrela MLUVÍCÍ BALÍK, ale vytvořili zcela novou, jedinečnou vizi kouzleného světa, kde se to hemží nejrůznějšími bytostmi světa fantazie. Tvůrčí (či badatelský) tým, který se rozhodl do tohoto světa vstoupit, je Marko Ivanovič, který skvěle porozuměl melodii řeči zdejších obyvatel (vytvořil hudební základ tohoto dobrodružství pro děti i jejich rodiče), libretisté Radek Malý, Ivan Arsenjev a Petr Forman, který je zároveň režisérem této podívané. Na kouzlech scénografie a kostýmů se podíleli Andrea Sodomková (nápadité, barvami a tvary hýřící kostýmy) a Matěj Forman (vtipná variabilní scéna) a v neposlední řadě Dáda Němeček jako light designer a Veronika Švábová jako choreografka. Tento tým stál na počátku úžasné expedice do světa Mytologie, která pro diváky (či účastníky expedice) začíná v podzemí Národního divadla, kde na každém kroku číhají záludné lasičky. Když se nám podaří projít labyrintem chodeb, vyjdeme přímo do centra oslav v Čarokraji, a máme tak zároveň možnost projít se po jevišti Národního divadla. Stačí už jen se usadit, a před našima očima se začíná odvíjet příběh, v němž je třeba najít ukradenou knihu a zachránit tak říši fantazie. Marko Ivanovič, skladatel a dirigent v jednom, napsal poutavou hudbu, v níž se kříží poctivé operní árie, s muzikálově laděnými vstupy plebejce Žabáka, a sbory obyvatel Čarokraje. Texty jsou jednoduché a vtipné, a všichni přítomní si je náležitě užívají.

Holčička Penelopka (v taneční kreaci Lenky Máčikové) společně s Papoušem (Roman Janál) a praktickým Žabákem (Petr Stach) překonávají nejrůznější překážky, aby zachránili důležitou knihu, jež píše historii (knihu ve velkolepém několik metrů vysokém kostýmu ztvárňuje Alžběta Poláčková), bojují se zákeřnými bazilišky a vlkodlaky, až nakonec po mnohých svízelích zvítězí, jak to ve správné pohádce má být. Děj je poměrně jednoduchý, dětem srozumitelný, ale zároveň je celý příběh zabalen do atraktivních sborových choreografií, které nejen oživují děj, ale jsou zároveň vizuálně poutavou podívanou. Jistě nebylo snadné zkoordinovat celý sbor nejrůznějších pohádkových bytostí, které po scéně křepčí, dovádějí, škodí, ale také podávají pomocnou ruku. Výsledkem je nádherné umělecké dílo, kterému neschází hravost, ale také významné poselství. Inscenace je zároveň skvělou ukázkou toho, jak podporovat u dětí fantazii. Velkolepé kostýmy hýřící barvami, stejně jako nápadité scénické prvky by však nestačily. Dominují především herecko-pěvecké výkony (každá z hlavních rolí má několik alternací, a uvádím pouze tu, kterou jsme sama viděla). Vedle důstojného a trochu směšného Papouše Romana Janála zaujme i činoherní herectví a plebejský zpěv Petra Stacha v roli Žabáka, který výrazným způsobem tvoří kontrapunkt k vznešenému patosu Papoucha. Odměna přijde až na samém konci, po děkovačce, kdy zůstane opuštěn na scéně, a polibek Penelopky způsobí zázračnou proměnu.

Opera pro děti je žánr, který se na scéně objevuje velmi sporadicky. V tomto případě se ale jedná o dílo, které může směle konkurovat podobným projektům v zahraničí. Ve všech složkách má ten správný šmrnc, je vizuálně působivý, hravý a ukazuje potenciál souboru (i hostů), je-li dílo ve správných rukou. Petr Forman společně se svým týmem spolupracovníků znovu dokázal, že při správném zaujetí pro věc a schopnosti dospělých společně si hrát lze vytvořit výjimečné dílo, které baví nejen umělce, ale také publikum bez ohledu na věk.