Scéna.cz 

Nová etapa Státní opery Praha

Státní opera Praha vstupuje sezónou 2002/2003 do již v pořadí čtvrté umělecké etapy své samostatné existence. Po režisérovi Karlu Drgáčovi, světoznámé operní pěvkyni Evě Randové a scénografovi Danielu Dvořákovi, přichází nyní do čela této významné kulturní instituce její dosavadní správní ředitel Mgr. Jaroslav Vocelka, který také působil jako ředitel Středočeského divadla Kladno. Do funkce uměleckého šéfa přichází mladý a perspektivní dirigent Mgr. Vojtěch Spurný, šéfem baletu se stává významný český taneční pedagog Prof. Pavel Šmok. Pod jejich uměleckým vedením budou publiku z původně zamýšleného dramaturgického plánu, který byl vytyčen již jejich předchůdci, představeno celkem šest nových produkcí.
K tomu umělecký šéf Vojtěch Spurný dodává: „Různé okolnosti nás donutily předchozí plány trochu změnit, nic se ovšem nemění na tom, že tato sezóna bude přechodová. O skutečné proměně tváře SOP se dá mluvit až od roku 2003/04, a i tak je to závislé na rozpočtu, angažování určitých umělců a dalších okolnostech. Přesto doufám, že příští sezóna bude včetně kompromisů vypadat tak, jak bych chtěl, aby vypadala má první sezóna.“

Sezónu zahájí 19.září 2002 Mozartova Kouzelná flétna v hudebním nastudování dnes již hostujícího dirigenta Rudolfa Krečmera a v režii Michaela Schlüter-Padberga. Scénu pro tuto inscenaci vytvoří ak.arch. Daniel Dvořák podle legendárních návrhů Karla Friedricha Schinkela z roku 1818.
V roce 2001 byl zahájen třídílný cyklus tzv. komparativních titulů, jehož cílem je každou sezónu uvést na scénu SOP dva různé hudební pohledy na tentýž literární námět. Po Donu Giovannim G. Gazzanigy a W.A.Mozarta tak nyní přijde na řadu vzácně inscenovaná Leoncavallova (dirigent Hilary Griffiths) a divácky velmi oblíbená Pucciniho (dirigent Giorgio Croci) Bohéma. Oba tituly budou uvedeny v režii Romana Hovenbitzera. Oproti původně plánovaným termínům je jejich premiéra přesunuta na jaro roku 2003 (13.3. a 24.4. 2003).
V této sezóně měl také pokračovat tematický cyklus nazvaný Shakespeare v opeře. Vzhledem k nastalým okolnostem nebudou již ale díla - Julie a Romeo od italského skladatele Riccarda Zandonaie a Blažena a Beneš od francouzského skladatele Hectora Berlioze - uvedena.

„Místo toho bude nastudována opera Oráč a Smrt od Emila Viklického na libreto Dušana Pařízka. Komorní opera pro malý instrumentální ansábl, dva sólisty a komorní sbor, měla svoji premiéru na divadelním festivalu v Berlíně, kde byla uvedena v koncertní podobě. Dílo bude mít svou scénickou premiéru 13. ledna 2003 pod taktovkou Přemysla Charváta a v režii Dušana Pařízka. Dále diváci uvidí dětský baletní titul – pohádka O zakletém princi a statečné Aničce, jejímž libretistou, režisérem i choreografem je Pavel Šmok, hudbu budou tvořit skladby Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Premiéra je plánovaná na 18. ledna 2003.

Poslední premiérou sezóny bude opera Treemonisha Scota Joplina uvaděná s podtitulem Opera pro celou rodinu,“ upřesnil Vojtěch Spurný, jenž dále oznámil skutečnost týkající se pokračování cyklu Bušení do železné opony: „Ten definitivně nebude. Nebráním se tomu, abychom zde hráli díla mladých a nezavedených autorů, ovšem v jiné podobě, než jak tomu bylo dosud. Cyklus se definitivně přesouvá do dramaturgického plánu Národního divadla v Praze.
Budeme zavádět malou řadu komorních oper, kterou chceme inscenovat v různých prostorách k tomu způsobilých – ve zkušebně, foyeru nebo na proscéniu. Počítáme se čtyřmi premiérami ročně. V rámci toho by měly přijít na řadu nejen opery barokní, ale i opery moderní a novinky skladatelů, kteří za tímto účelem opery napíší.“

Na programu nadále zůstává také několik starších inscenací, které zde již byly v posledních letech s úspěchem uváděny. Jedná se o vesměs osvědčené repertoárové tituly – Verdiho Nabucco, La Traviata, Rigoletto, Maškarní ples a Aida, Pucciniho Tosca, Madame Butterfly a Turandot, Mozartovy Cosi fan tutte, Bizetova Carmen a Thomasův Hamlet. Na Nový rok se na repertoáru opět objeví také Straussova klasická opereta Netopýr.

Nová sezóna bude patrně ve znamení hledání nové identity této v poslední době velmi pozoruhodně se profilující scény. Zda nové vedení docílí do budoucna srovnatelné dramaturgické úrovně, jaká byla dosažena během předchozího čtyřletého funkčního období ak.architekta Daniela Dvořáka, jenž společně s režisérem Jiřím Nekvasilem vtiskli SOP osobitou tvář, a za jejichž působení dosáhla tato instituce významu evropsky uznávaného operního stánku, však zůstává otázkou.