Scéna.cz 

Do Linze za Kurtem Weillem

Rok s rokem se sešel a my jsme se zase vypravily na Brucknerův festival do malebného hornorakouského města Linz. V lecčems byla naše druhá cesta podobná té první: opět nám hustě pršelo a opět byla výluka na železniční trati u Českých Budějovic, takže jsme strávily navíc hodinu v přeplněném kodrcavém autobusu. Prý výluka trvá už tři roky a prý se chystá výstavba super-rychlo-dráhy, na kterou má přispět také linecká centrála cestovního ruch Tourismusverband, takže snad už příští rok… nám nebude cesta trvat únavných šest hodin, ale mnohem méně… V jednom se naše putování lišilo: moji kolegyni, dr. Hanu Jarolímkovou si vyhlédli na pražském Hlavním nádraží jako nadějnou kořist, a tak z Prahy odjížděla sice s pasem a jízdenkou, ale bez peněženky… Možná jsme se měli do Linze vypravit pěšky jako před bez čtyř let 200 roky Johann Sebastian Bach z Arnstadtu do Lübecku za Dietrichem Buxtehudem: naše túra by byla dokonce o něco kratší (Bach ušel 320 km, my bychom měly před sebou „jen“ 233 km)…

Jinak byl náš pobyt v Linzi paní Karinjou Heger z Tourismusverband opět skvěle zorganizován. I letos jsme se plavily parníkem po Dunaji, tentokrát „jen“ do první zastávky, městečka Ottensheimu. (Dá se ovšem po vodě doplout na západ až do Pasova či na východ do Vídně a pokud dáváte přednost jízdnímu kolu, máte tutéž možnost po krásně udržované cyklistické cestě podél Dunaje.) Marně jsme ovšem hledaly ve skále pod lineckým zámkem pokračující stavbu operní budovy, o níž jsme Vás informovali v HR č. 11/2000. Zahajovací představení se mělo uskutečnit už v roce 2003, tudíž jsme předpokládaly, že výstavba značně pokročila… Následující den jsme se dozvěděly, že linečtí radní se rozhodli stavbu zrušit… neboť 60% voličů v Horním Rakousku proti stavbě protestovalo, a to v souladu s extrémní pravicovou stranou Jörga Haidera, jejíž kampaň proti divadlu měla ve štítu heslo „Malí lidé platí za velkou operu“… Přitom Linz má svou operní historii – už v roce 1677 se zde uskutečnilo operní představení u příležitosti návštěvy Leopolda I., v roce 1732 bylo pro císaře Karla VI. připraveno představení opery Asylo d’amore od Antonia Vivaldiho na libreto Pietra Metastasia, v roce 1743 se pro Marii Terezii konalo představení opery Pietra Mingottiho… Že by se zánikem císařství vymizela v Linzi opera? Zato hned vedle koncertního domu Brucknerhaus na břehu Dunaje roste jako z vody impozantní budova muzea výtvarného umění…
Pouť za Antonem Brucknerem do jeho rodného domu v Anfeldenu a do augustiniánského kláštera v St. Florianu jsme letos vyměnily za důkladnou prohlídku Zemského muzea v zámku, jehož historie sahá až do roku 799. Tam nás pochopitelně nejvíc zajímala sbírka historických hudebních nástrojů (i když například rozsáhlá expozice z Jižní Afriky či barokní oltářní malby a sochy z unikátní sbírky v roce 1994 zesnulého prof. Walthera Kastnera a kolekce historických mincí a zbraní byly také poutavé) a v ní zejména hammerklavier, na který hrál do roku 1824 Ludwig van Beethoven. Nástroj z pařížské firmy Erard z roku 1803 odkázal skladatelův bratr Johann van Beethoven v roce 1843 lineckému Zemskému muzeu. Ovšem i ostatní sbírka je jedinečná, byť nepříliš rozsáhlá: violy da gamba (Hans Kögl, Vídeň 1676), violy d’amore (Johann Blasins Weigert, 16. /17. století), pozouny (Hanns Geyer, Vídeň 1676), krumhorny, cinky, příčné flétny (16. /17. století), theorba (1618), fagoty z 18. století – a také jedna akvizice z Prahy, pyramidový klavír (Michael Weiß, 19. století). O Brucknera jsme ale nepřišly – alespoň jsme ho viděly v muzeu na obraze od Hermanna Kaulbacha (1846-1909).
Jako vloni i letos jsme zašly k Mozartovu domu v ulici Altstadt číslo17, kde skladatelův pobyt v listopadu 1783 a vznik Linecké symfonie C dur, KV 425 připomíná pamětní deska s bustou. A protože jsme vás v loňských HR informovaly o řadě pamětihodností v Linzi, které jsou v Rakousku „nej-“, nechceme vás ani letos zklamat – navštívily jsme tzv. Nový dóm (Neuer Dom), vystavený v novogotickém slohu v letech 1862-1924 z pro-středků veřejné sbírky. (Jen pro představu rozlohy chrámu, kvůli stavbě bylo tehdy zbouráno 14 domů!) Podle původních plánů měla být katedrála vyšší než Svatoštěpánský dóm ve Vídni, což ovšem císař Franz Josef nedovolil, neboť nejvyšší chrám v Rakousku muselo mít samozřejmě hlavní město. Slavný stavitel chrámů z Kolína nad Rýnem, Vinzenz Statz, a jeho syn Franz Statz nakonec císařský zákaz důmyslně obešli: katedrála je sice o dva metry nižší než vídeňská dominanta (měří 134 metrů), její výšku ale nakonec přece jen „předběhla“ díky kříži na špici věže… Že dóm, kam se „vejde“ 20. 000 věřících (!) a který je pozoruhodný i svými 14 skleněnými okny znázorňujícími scény z his-torie Linze, skýtá unikátní prostor rovněž pro koncerty, není třeba ani psát.
Ostatně Linz je po celý rok plný hudby nejen v záviděníhodném koncertním sále Brucknerhausu, ale i v přečetných kostelech. Vrcholem sezony jsou Brucknerovy slavnosti (Brucknerfest), nabí-zející letos (9. –29. 9.) řadu koncertů s hvězd-nými jmény (dirigenti Franz Welser-Möst, Herbert Blomstedt, sir Roger Norrington, Dennis Russel Davies, sir Simon Rattle, orchestry Královská stockholmská filharmonie, Gustav Mahler Jugendorchester, Gewandhausorchester Leipzig, Orchestra of the Age of Enlightenment, Vídenští filharmonikové, komorní ansámbly), ale i di-vadelní produkce a festival elektronického umění Ars Electronica. Bohužel podobně jako naše pouť do Linze ani letošní slavnosti neměly šťastný začátek: neuskutečnil se tradiční veli-ce popu-lární večer s názvem Klang-wolke (neboli linecká ozvu-čená obloha) – mul-ti-mediální kompozice vizuálních a akustických efektů v Dunajském parku před Brucknerhausem, neboť v předvečer produkce strhl prudký vítr připravené obří projekční plátno…