Scéna.cz 

Wagnerova Valkýra se špičkovými pěvci

Kruh přátel opery Národního divadla v Praze pořádá každoročně pro své členy různé akce, které se týkají operního umění. Kromě besed s významnými pěvci, dirigenty nebo režiséry, kteří účinkují na naší první scéně, organizuje také cesty za operou do různých evropských metropolí. Tak tomu bylo také v případě představení Verdiho opery La Traviata v Lidové opeře ve Vídni a Wagnerovy opery Die Walküre ve Státní opeře ve Vídni počátkem listopadu tohoto roku. Na realizaci tohoto projektu spolupracoval Kruh přátel opery ND s Kruhem přátel Salzburského operního festivalu.

Na repertoár Státní opery se pravidelně vrací společně s dalšími významnými díly světové operní literatury také proslulá Wagnerova tetralogie Prsten Nibelungův. Kompletní tetralogie – s několikadenními odstupy mezi jednotlivými částmi a s téměř neměnným pěveckým obsazením bude uvedena pouze jednou – v rozmezí 1.,7.,14. a 20. dubna 2002.

V sobotu 3.listopadu byla na programu druhá část, respektive ,,První den,, slavnostního cyklu – Valkýra ve vznešeném hudebním nastudování Petera Schneidera, který důstojně vystihl všechny výrazové nuance Wagnerovy partitury. Oproti tomu se inscenátoři pokusili dílo určitým způsobem zcivilnit a tím zároveň potlačit wagnerovský patos a pompéznost. Vyjadřované postavy tak ztrácejí svou tradiční nadpozemskou výlučnost a přibližují se současnému člověku. To se ukázalo jako skvělé řešení. Také využití jednoduchých scénických prvků v prvém aktu – Hundingově obydlí, jež představuje obrovský kožený stan obepínající ve střední části jeviště mohutný jasan. Souboj Siegmunda s Hundingem v závěru druhého aktu s postupným vynořením Brünhildy a posléze Wotana ze zadní části jeviště a konečně závěrečná scéna třetího aktu, kdy je na Wotanův příkaz zahalena do ohně postupně vystupující skála se spící Brünhildou, působilo nesmírně zajímavě a tyto scény patřily k režijním vrcholům představení.

Sólistické obsazení bylo tentokrát skutečně exkluzivní. Nejatraktivnějším diváckým magnetem byl bezesporu Plácido Domingo v úloze Siegmunda. Pro zvládnutí této role má bezesporu všechny předpoklady - fyzický zjev, dokonalou hereckou tvárnost a především obrovský hlasový fond, což mu umožňuje skvěle interpretovat tuto nepříliš snadnou postavu. (Není bez zajímavosti, že tuto roli poprvé zpíval právě ve Vídni a právě v této inscenaci v roce 1992.)

V postavě Brünhildy vystoupila proslulá německá sopranistka Hildegard Behrensová, která vytvořila po herecké stránce dokonalou postavu nejmilejší Wotanovy dcery. Kvalitní výkon pěvecké složky pramenil z dlouholetých zkušeností s interpretací wagnerovských rolí, které za více než třicet let svého uměleckého života ztvárnila v řadě světových operních domů včetně Metropolitní opery v New Yorku (záznam Prstenu Nibelungova z MET s její účastí právě v této roli pod taktovkou Jamese Levina vydala před několika lety německá firma Deutsche Grammophon). I ostatní role byly obsazeny vynikajícími pěvci, kteří dnes bezesporu patří k absolutní světové špičce v interpretaci děl Richarda Wagnera. Sieglindu vytvořila půvabná německá dramatická mezzosopranistka Waltraud Meier (s touto rolí hostuje na jaře příštího roku také ve Státní opeře v Berlíně ve wagnerovském cyklu H.Kupfera), jejíž výkon v průběhu večera gradoval až k absolutnímu vrcholu ve třetím jednání. Hundingovu neomalenost přesně vystihl pěvecky velmi výrazný Walter Fink.Herecky umírněným (patrně díky skutečně civilnímu pojetí této postavy), ale vokálně naprosto přesným Wotanem, se stal Jan-Hendrik Rootering. Interpretačně nejpřesvědčivější byl kromě samotného závěru především v rozhovoru s rozhněvanou Frickou, kterou Marjana Lipovšek pojala jako bezcitnou, nicméně noblesní dámu a využila veškerých možností svého barevně bohatého mezzosopránu k postihnutí charakteru bohyně – ochránkyně manželského svazku. Role osmi valkýr byly obsazeny velmi dobře připravenými sólistkami – Katrin Mann, Ricarda Merbeth, Ingrid Kaiserfeld, Michelle Breedt, Stella Grigorian, Mihaela Ungureanu, Svetlana Serdar a Helen Ranada. Jejich proslulá scéna - Jízda valkýr, mne ale po režijní stránce trochu zklamala. Režie se snažila tuto všeobecně známou scénu obohatit o několik humorných prvků (hry a tance valkýr), které ale nevyzněly příliš dobře a místy působily trochu trapně. Nicméně celkově představení vyznělo velmi vyrovnaně a všichni účinkující byli po zásluze odměněni dlouhotrvajícím potleskem.

Každému zájemci o operní umění bych chtěl tuto inscenaci vřele doporučit. Vstupenky na jednotlivé části Prstenu Nibelungova (pohybují se od 30 do 2450 Ats resp. od 2.18 do 178 Euro) lze ve Vídni koupit samostatně (na rozdíl například od ostatních evropských operních domů, kde se vstupenky prodávají na všechny části současně a divák tudíž musí navštívit tetralogii celou.