Scéna.cz 

Krzysztof Penderecki jako skladatel i dirigent

Skvostný výkon dalších zahraničních hostů festivalu zažili rovněž návštěvníci jeho čtvrtého koncertu, pořádaného 19. 9. ve Dvořákově síni Rudolfina. Vzácný host z Polska, Krzysztof Penderecki, se na něm podobně jako před třemi lety posluchačům představil v obou svých rolích: nejen tedy jako jeden z nej-vý-znamnějších skladatelů současnosti, ale rovněž jako dirigent a zá-ro-veň hudební ředitel orchestru Sinfonia Varsovia.
Z jeho tvorby zazněl tentokrát v Pergamenščikově úpravě pro violoncello Koncert pro violu a orchestr, který dává široký prostor nejen k prezentaci sólisty, ale prověřuje rovněž kvality celého orchestru. Virtuózní a efektní part, zvládnutý vynikajícím Borisem Pergamen-ščikovem s neuvěřitelnou bravurou, umocněnou nádherným hutným tónem, prochází totiž v cizelérsky propracované partituře stále novými zvukově originálními plochami, umocněnými početnou skupinou bicích. Polský orchestr je však zvládl bez sebemenšího zaváhání. Podobně jako v obou symfoniích, které Pendereckého Koncert rámovaly (Schubertova Pátá B dur, D 485 a Mendelssohnova Třetí a moll, op. 56 „Skotská“) tak přesvědčil, že patří k nejpřednějším orchestrům světové scény. Posluchači mohli vychutnávat dokonalou souhru všech nástrojových skupin i v těch rytmicky nejobtížnějších místech, výrazovou plasticitu od jemných pianissim až ke krajně vypjaté expresivitě fortissim i skvělá sóla celé skupiny dřev. Slova Yehudi Menuhina „Spolupráce s žádným orchestrem mně nepřinesla tolik uspokojení jako setkání se Sinfonií Varsovia“ i vynikající výkon pod suverénní taktovkou Krzysztofa Pendereckého skvělé kvality orchestru jen potvrdily.

Dvořákovské rozloučení
Závěr festivalu (3. 10., Smetanova síň) patřil Symfonickému orchestru hl. m. Prahy FOK (který v rámci tohoto ročníku vystoupil již potřetí), Pražskému filharmonickému sboru (sbormistr Jaroslav Brych) a čty-řem sólistům, řízeným vídeňským rodákem Robertem Paternostrem. Tradičně byl na program jejich vystoupení zařazen Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 Antonína Dvořáka, netradičně symfonická báseň v posledních letech málo na našich pódiích uváděného Zdeňka Fibicha Vesna op. 13 a ju-ve-ni-lie Gustava Mahlera Žalobná píseň.
Colin Carr, sólista Dvořákova violoncellového koncertu a držitel mnoha prestižních mezinárodních ocenění, předvedl výborný, výrazově přesvědčivý výkon, v němž vedle vroucího pojetí uchvátil rovněž krásný, i když poněkud subtilnější tón jeho benátského nástroje Matteo Gofriller ze 30. let 18. století. Nádheru Dvořákova díla umocnili svým vyrovnaným výkonem i Pražští symfonikové. Ti pod přehlednými gesty Roberta Paternostra však čestně obstáli rovněž v lyrické Fibichově Vesně a závěrečné Mahlerově Žalobné písni, kde se k nim přidal vy-nikající Pražský filharmonický sbor a trojice spolehlivě sezpívaných sólistů, sopranistka Fiona Cameron, mezzosopranistka Cornelia Kallisch a tenorista Guy Flechter. Koncert tedy splnil úlohu příjemného večera, hranice mezi hezkým a výjimečným zážitkem však nepřekročil. Dominantami festivalu se tak stal zejména jeho úvodní koncert, na kterém se představil orchestr milánské La Scaly v čele s Riccardem Mutim a vystoupení hostů z Polska a Ruska: orchestru Sinfonia Varsovia se sólistou Borisem Pergamenščikovem a dirigentem Krzysztofem Pendereckim a Moskevské filharmonie, řízené jejím šéfdirigentem Jurijem Simonovem. Pět přídavků a standing ovation, které tento nejdříve vyprodaný koncert festivalu po výjimečném provedení Stravinského Ptáka ohniváka provázely, jsou toho jistě více než přesvědčivým důkazem.