Scéna.cz 

Pierre Robert: Grands Motets

Velké století Ludvíka XIV. bylo již ke konci vlády krále Slunce vnímáno jako jedinečná epocha, která Francii vyzdvihla do výšin mocenských, ekonomických i kulturních. Ucelená koncepce rozvoje francouzské společnosti, jež tehdy v Evropě neměla obdoby, umožnila významný pokrok v mnoha oblastech života. Královský dvůr se díky bohaté panovníkově podpoře stal důležitým centrem umění. Ludvík stále upravoval a zlepšoval fungování institucí, jež zajišťovaly hudbu pro nejrůznější dvorské příležitosti, čímž také nejlepší francouzští hudebníci získávali stálý finanční příjem. Jednou z nejprestižnějších bezesporu byla La Chapelle Royale, královská kaple. V roce 1663 mladý panovník upravil její strukturu a vedením pověřil Thomase Gomberta. Ten si k sobě vybral dva sous¬ maîtres Henryho Du Monta a Pierra Roberta, kteří se stali vůdčími osobnostmi francouzské duchovní hudby druhé poloviny 17. století. Pierre Robert (ca 1625–1699) studoval ve sborové škole pařížského chrámu Notre Dame a výrazně na sebe upozornil již v roce 1648, kdy zvítězil v soutěži Puy de musique v Le Mans. Mezi jeho působiště patřily katedrály v Senlis a Chartres, stejně jako domovská škola Notre Dame, odkud pak po desetiletém působení odešel do již zmíněných služeb u dvora. Vedle Du Monta a Jeana Baptisty Lullyho významně přispěl k podobě forem duchovní hudby, zejména pak moteta. Tzv. Grands motets byly určeny pro slavnostní dvorní bohoslužby, jak si je také žádala nákladná reprezentace královského dvora. Tomu odpovídala obvyklá instrumentace, která zahrnovala sóla, sbory i početný instrumentální ansámbl, proti petit motets, jejichž doprovod tvořilo zpravidla jen basso continuo. Soubor Robertových velkých motet z té doby vyšel tiskem v roce 1684 pod názvem Motets pour la Chapelle du Roy. Nevšední půvab a kvalita těchto skladeb ukazuje bohatou skladatelovu invenci. Svěží hudba je i přes přehlednost kompozice skutečně působivá a velmi dovedně se v motetech střídají duchovně intimní plochy se slavnostními částmi. Robert také pracuje velice citlivě s harmonií a melodikou, s jejíž pomocí umocňuje zhudebňovaný latinský text.

Nahrávka čtyř Robertových motet u francouzského vydavatelství K617 vznikla jako třetí společný projekt Centra barokní hudby ve Versailles a českého souboru Musica Florea a navazuje tak na předchozí desky Grands Motets (2004, K617157) a Un voyage au coeur des opéras (2005, K617176) se skladbami J. B. Lullyho. Nastudování dirigenta Oliviera Schneebeliho je skutečně výtečné po všech stránkách. Velmi silné sólové obsazení tvoří vynikající a zkušení pěvci, což je důležité, neboť ve vokálních partech leží hlavní těžiště těchto motet, protože orchestr je jejich pouhým doprovodem. Přestože si každý ze sólistů ponechává osobitý vokální projev, jsou pěvecké ansámbly obdivuhodně sjednoceny. Vysokou kvalitu symbolizuje také pěvecký sbor Les Pages & les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles. Jeho vedoucím je právě Schneebeli, jenž zde oživil tradici chlapeckých chrámových sborů, takže vysoké „ženské“ hlasy zpívají chlapecké soprány a alty, spodní hlasy pak samozřejmě muži. Jejich výkon je technicky precizní a k tomu plný spousty barev i dynamických odstínů. K tomu jsou dokonale vymodelovány přechody mezi zpěvem sólistů a sboru, čímž se Schneebelimu úspěšně podařilo podtrhnout zvukové gradace těchto motet. Pozadu však nijak nezůstal ani orchestr Musica Florea (umělecký vedoucí Marek Štryncl), který sice má samostatný prostor jen v úvodech k některým áriím a sborům, avšak hraje opravdu dokonale po technické i stylové stránce a je neochvějnou oporou pro vokalisty. Vynikající souhra a jedinečně sjednocený stylový projev sólistů, sboru i orchestru společně vytvářejí projekt, který vyzývá k opakovanému poslechu. Nahrávku v sobě ukrývá papírový obal s alegorickým výjevem Ludvíka XIV., v němž je také booklet s obsáhlými doprovodnými texty Thomase Leconta a Oliviera Schneebeliho, který nabízí zasvěcený pohled na Pierra Roberta i jeho moteta.

K617 K617215
Pierre Robert: Grands Motets
De profundis, Quare fremuerunt gentes, Te decet hymnus, Nisi Dominus
Dagmar Šašková – dessus, Damien Guillon, Robert Getchell – hautes¬ contre, Jean¬ François Novelli – taille, Alain Buet – basse¬ taille, Arnaud Richard – basse, Les Pages & les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Musica Florea, dirigent Olivier Schneebeli
Nahráno v Královské kapli ve Versailles 17. –18. 10. 2008, hudební režie Etienne Pipard, zvuková režie Gérard Cognet. Celkový čas 68:59. Zdroj Hudební rozhledy 01/2012 - Lukáš Vytlačil.