Mexický pěvec Ramon Vargas je v plném kole
autor: archiv
zvětšit obrázekS velkým napětím čekali milovníci hudby na zahajovací koncert 20. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově, kde přislíbil účast mexický pěvec Ramon Vargas. On sám se na toto vystoupení velmi těšil – a jak svědčí ohlasy, rozhodně diváky nezklamal. Mj. slíbil, že se do Čech v brzké době vrátí společně s rodinou, aby tu strávil dovolenou.
Ještě před koncertem se Ramon Vargas setkal s novináři a zodpověděl otázky, týkající se nejen současné situace v operním světě, ale prozradil i své nejbližší profesní plány.
Ve skutečnosti to příští rok bude už 30 let, co jsem v Mexiko City zahájil svou pěveckou dráhu. Ale to, co vám řeknu, pro vás asi nebude nějaké překvapivé tajemství. Jde zkrátka o to respektovat svůj hlas a pečovat o jeho techniku.
Mám to štěstí, že jsem skutečně mohl zpívat na mnoha respektovaných místech, a je velmi těžké z nich vybírat. Nejraději mám asi tři z nich. Rád zpívám ve Vídeňské státní opeře, v Metropolitní opeře v New Yorku a v Národním divadle v Mnichově. A samozřejmě, že každé vystoupení v mé rodné zemi, tedy Mexiku, pro mě je vždy svátkem.
Festivaly se většinou konají během letních měsíců. A já jsem během roku tak vytížen, že se snažím, abych během léta v opeře nevystupoval. Potřebuju nějaký čas na regeneraci, na relax, pro rodinu, manželku a děti. To ovšem neznamená, že bych se zpívání v létě vyhýbal, ale nechci být nikde uvázaný, takže jsou to spíše jednorázové koncerty (např. po českokrumlovském vystoupení budu mít koncert na náměstí sv. Marka v Benátkách).
Vystupoval jsem v Čechách jednou, asi před šesti lety. Tenkrát jsme byl vřelou reakcí publika velmi příjemně překvapen, a předsevzal jsem si, že se do Čech vrátím. Přiznám se, že v Krumlově jsem dosud nezpíval a že mě to město láká. V našem operním světě zná každý každého, a tak jsem při nedávném vystoupení v Bratislavě potkal dramaturga českokrumlovského festivalu a ten mě pozval. Proto jsme tady, a jsem tomu rád.
Nikdy jsem neuspořádal pěvecký recitál pouze z mexických písní, ale mám na programu takový hispánský mix, ve kterém jsou obsaženy španělské a mexické písně. Nabízím ho ale spíše než v Evropě v Jižní Americe.
Koncert v kamenném domě je něco jiného nežli letní produkce pod širým nebem. Je to větší prostor, je nutno zpívat na mikrofon. A kromě toho, letní publikum je mnohem eklektičtější, je tedy třeba nabídnout populárnější repertoár, známé árie, aby byli lidé spokojeni. To však neznamená, že by šlo o horší kvalitu – spíše je důležité, aby si v programu každý našel něco, co se mu bude líbit.
Začnu od konce. Myslím, že přenosy operních představení v kinech je dobrá věc. Je dobré, že je to pro hodně lidí, vysíláno live, je to poctivá hra s diváky. Problémem může být, že si lidé zvyknou na ty lahůdky v kinech a budou méně budou chodit do místních operních domů. Důležité je, že tímto způsobem se daří přibližovat operu velmi mladým lidem. A tady se vracím k počátku otázky. Je to velký úkol nejen pro pěvce, ale i organizátory, sponzory, ale i vlády, aby propagovali operu a tak jí nějakým způsobem zaručili budoucnost. Je to totiž součást širšího sociálního aspektu získávat pro tento druh umění mladé lidi a dokonce děti, dostat je do hlediště. Nemůžeme čekat na to, co udělají vlády, my umělci musíme usilovat o to, abychom nejmladší publikum do operních síní dostali.
Jsem přesvědčen, že opera potřebovala v jistém slova smyslu poštouchnout, vytvořit v inscenační rovině něco nového. Daří se to, když je režisér inteligentní,a má úctu k hudbě, ale to se věru nestává vždycky. Např. z Německa mám zkušenost s režiséry, kteří sice mají rádi operu, ale dělají podle mého příliš mnoho experimentů. Někdy jde dokonce více o to, aby celek šokoval, nežli o kvalitu inscenace. Nejhorší je ovšem, když se opery ujmou naprostí hudební analfabeti, pak to je opravdu problém. A spíše to opeře škodí.
Cítím, jak se můj hlas posunuje určitým směrem, ale nechci to uspěchat. Řídím se heslem, raději později, než předčasně. Ale rád bych te´d nastudoval role v Trubadúrovi a Tosce, které jsem ještě nikdy nezpíval.
Ano, teď mám např. na repertoáru Mahlera, Brahmse, Schuberta a Schumanna.
To je zajímavá historie. Když jsme byl velmi mladý, přijel jsem do Evropy (1986), kde jsem vyhrál carusovskou soutěž v Miláně. Tam jsem se setkal s Placidem Domingem a ten mi poradil, abych jel na konkurs do Vídeňské státní opery. Jel jsem tam, zazpíval a oni mě přijala. Tak se Vídeň stala první městem, které mě v Evropě přijalo. Poté jsme zpíval a pracoval ve Švýcarsku v Luzernu. Pak jsme se rozhodl pro působení na volné noze a rozhodli jsme se s rodinou, že budeme žít ve Vídni. je to krásné město, podobné Praze. Vychází ze stejných kořenů, je dobře organizované, lid se tam k sobě chovají slušně. Ta kombinace konzervativní Vídně a mého mexického temperamentu je pro mě docela zajímavá. My Mexičané jsme citoví lidí, ale někdy potřebujeme i disciplinu.
Mám to docela nabité. Po koncertu v Krumlově a v Benátkách poletím do Jižní Ameriky, kde začnu koncertní turné v rodném Mexiku, pak se setkám s posluchači v Limě, Peru, Brazílii a Kolumbii. Mezitím ještě budu zpívat v Mexiku v Donizettiho Elixíru lásky. V lisotpadu budu zpívat v newyorské Metropolitní opeře v deseti představeních nové inscenace Dona Giovanniho. Na konci listopadu budu už zase ve Vídni, kde budu zpívat vBohémě. A n a konci roku mě čeká La Scala a Hoffmanovy povídky.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Levnější lístky na Brod 1995 jen do dubna
Za necelé čtyři měsíce 17. srpna se v Českém Brodě uskuteční v pořadí 11. ročníku hudebního festivalu Brod 199 celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Velikáni filmu... Karel Kachyňa
Setkání v červenci
Úsměvná letní romance o nenadálé lásce. Český film uznávaného režiséra Karla Kachyni, od celý článek