Scéna.cz 

Nová generace po čtvrté

Projekt Nová generace vstoupil do svého 4. ročníku a mladí tvůrci, studenti HAMU a začínající tanečníci a choreografové měli opět možnost předvést své práce v Divadle Disk.

Ve druhém večeru letošní divadelní sezóny byl program složen ze dvou skladeb, z nichž první byl „Nanosvět“, výtvarné divadlo masek studentů katedry pantomimy a katedry skladby HAMU, Elišky Brtnické, Markéty Pacovské, Jany Klimové, Pavla Richty a Zdeňka Bartošíka, který měl na starosti hudební stránku.

Pod předponou nano si běžně představíme svět nepatrných rozměrů, spojený s fyzikou, elektrotechnikou nebo podobnými vzdálenými disciplínami. Podivný útvar, složený z pružných gumových trubek vyrůstajících ze středu, nasvícený barevnými světly, který očekával diváky na jevišti spíš připomínal mořského živočicha, mořskou rostlinu, mikroba. Útvar začal postupně jevit známky života, pohyboval se v rytmu hudby, rozdvojoval se a zase se spojoval. Spoluhráči mu byli dvě další bizarní formy – larvy, housenky nebo kukly, za nimiž, jak se posléze ukázalo, vězely, neméně podivné bytosti. Navzájem se poznávaly, komunikovaly spolu, projevovaly si náklonnost i odpor. Zajímavé výtvarně, humorné, legrácka, hlavně pro dětské publikum, které se velmi bavilo.

Tanec přichází ke slovu až ve druhé skladbě „Until I find it“, součásti mezinárodní spolupráce Mirky Eliášové a Pavlíny Černé a její skupiny Entre Pasos, z níž vzešly dvě různé choreografie na stejné téma. „Until I find it“ chce zkoumat okolnosti důležité pro rozhodování, jakou roli hraje v momentě rozhodnutí rozum a srdce. Zatímco hlavní hrdina vyjadřuje v tanci rozporné pocity, zda má udělat to či ono, spirálovitě se vzestupně i sestupně otáčí, pohybuje se různými směry - sugeruje představu o způsobu pohybu mikročástic, střídají se spoluúčinkující - žena a muž u opravdového sporáku a připravují opravdový řízek, jehož vůně se táhne po celém divadle. Od sporáku se vrací na scénu nebo provokují obecenstvo. Děj se točí doslovně i přeneseně kolem stolu. Tanečníci přeskupují např. stále rychleji rekvizity položené na stole, zavěšují se na něj, lehají si, podlézají ho a nakonec na něm konzumují hotový řízek. Divákům je naservírována komika, trochu absurdity a na závěr nechybí ani oblíbený motiv převalování v nějakém materiálu- už jsme zažili zrnka kávy, tentokrát jsou to skleněné kuličky, které se dokutálejí až do hlediště.
Interpreti Kateřina Hajná-Šorejsová, Petr Opavský a Tomáš Pospíšil jsou profesionálové a podle toho odvádějí svou práci, s lehkostí, zábavně, se smyslem pro humor. Co je však mimo vůně smažícího se řízku spojujícím článkem choreografie a jak to s rozhodováním vlastně je, není zcela jasné.