Scéna.cz 

My Fair Lady (ze Zelňáku): “Výborně, Lízo!”

Úspěšný muzikál MY FAIR LADY (ZE ZELŇÁKU) se vrací na jeviště Městského divadla Brno už potřetí. Poprvé tento úspěšný titul odstartoval 10. září 1999 na Činoherní scéně, v obnovené premiéře pak 25. března 2012 na Hudební scéně. Inscenace zaskvěla i na Biskupském dvoře. Potřetí 14. května 2022 opět na Hudební scéně. Komedie z dílny Alana Jay Lernera a Fredericka Loewa do češtiny přeložil Ota Ornest, do hantecu Stanislav Moša, který zároveň celý text upravil a režíroval.

V čem spočívá úspěch tohoto kusu? Bezesporu v samotné látce jistého amerického snu, kdy se z chudé dívky stane dáma. Ve své podstatě se jedná o archetypální příběh o Popelce. Pak jsou to bezesporu hity jako Náramný, Máš-li kapičku, Já se dnes dopoledne žením ad. Samozřejmě nelze opomenout samotný základ tohoto “dokonalého muzikálu” a tou je divadelní předloha George Bernarda Shawa Pygmalion.
A jak je na tom s úspěchem verze My Fair Lady (ze Zelňáku). Nebojím se říct, že je to přímo rodinné stříbro Městského divadla Brno. I když se obsazení generačně obměňuje, nic to nemění na kvalitě inscenace. A to jak v případě hudebního nastudování
(Karel Cón nebo Tony Marko), tak i sborového nastudování (Jana Suchomelová). Hudba i pěvecké výkony mají svůj správný říz.
Scéna Jaroslava Milfajta výborně funguje u exteriérů, kopie sloupu ze Zelného trhu je věrohodná, pak i díky průčelím domů. Samotná pracovna profesora Jindřicha Hradského je velmi rychle postavená. Není divu na jeviště se dostává ze všech směrů (shora, zdola, zprava i zleva…). Divákovi určitě imponuje schodiště, ale i pracovní stůl ad. Velmi zajímavá a jednoduchá ve stylu secese je scéna v případě plesu, nebo interiéru u paní Hradecké.
Kostýmy (Andrea Kučerová) jsou velmi vyvážené a charakteristické pro obě třídní skupiny, jak pro plebs na náměstí, tak i pro smetánku na odpoledním čaji.

Režisér Stanislav Moša umí skvěle pracovat jak s company, tak i s jednotlivými představiteli. Důležité je, že mu všichni protagonisté věří. Jeho citlivé vedení je velmi znát na jednotlivých hereckých výkonech.
Ať už je to výkon Jana Mazáka v roli plukovníka Jana Špičky, nebo Lízy Ďulínkové (Dagmar Křížová). Vezměme to ale popořádku. Zdařilé dva sólové výstupy má např. Jan Brožek v roli Bedřicha Škody-Vrchovského. Jeho výkon na kolečkových bruslích, včetně přemetu stranou, je obdivuhodný. Zejména když se k tomu perfektně drží v pěvecké pozici. Své postavě dokáže vtisknout nejen mladickou oddanou lásku, ale i odhodlání. Tím vším si rychle získává sympatie celého obecenstva.
Zmíněný Jan Mazák je roztomilý. Hlavně k Líze velmi milý a empatický. V souhře s Jindřichem Hradským (Kristian Pekar) je až dětinsky hašteřivý. Za zmínku stojí jeho starost o Lízu, která vyplývá z jeho zkušeností.
Paní Hradská Zdeny Herfortové je na své malé ploše velmi milá dáma. Moc dobře ví, jakého má syna. A přes počáteční nedůvěru a zděšení, kdo je to Líza Ďulínková, se velmi rychle přiklání na její stranu. Výkon Zdeny Herfortové je roven herečce, která je velmi váženou a dokáže své postavě dodat spravedlnost a vyváženou míru zralosti.
Paní Hrušková (Jana Musilová) opět další postava, která zapadá do panoptika všech malých rolí. Ovšem s tím, že je na svém místě. Trošku evokuje postavu Saturnina, chladný anglický humor, ale o tom to je. Bez ní by byla na jevišti nuda.
Alan Novotný si svého Alfréda Ďulínka užívá bez alternace. Divák neví, zda ho má obdivovat nebo zatracovat. Ve své podstatě má svou moudrost a zralost. I když je to jen popelář, i tak má své platné postavení ve společnosti. Jeho hláška: “Vklouzni, a játrům se vyhni,” si zaslouží lidové rozšíření. Díky za ní, i za jeho herecké podání.

A dostáváme se k hlavním představitelům: Kristian Pekar (Jindřich Hradský) a Dagmar Křížová (Líza Ďulínková). Oba jsou naprosto pravdiví v celém oblouku svých postav. Kristian Pekar coby sebestředný a roztržitý výzkumník, který se zabývá společenskou etikou. Ve finále podlehne citům a nechá se oproti všem zvyklostem strhnout do velmi emocionálního chování. A to vůbec není podle pravidel, která hlásá druhým. Káže vodu, pije víno - to nejlépe vystihuje jeho jednání. Nakonec stejně jeho kamenné srdce změkne a vše dobře dopadne.
Dagmar Křížová má nejnáročnější vývoj ve své postavě. Od obyčejné prodavačky květin až po zralou mladou a emancipovanou ženu. Zejména ve vyjadřování hantecem je velmi opravdová. Její tvrdohlavost a hlavně přímočarost při osvojování jednotlivých slovních hříček je vynikající. Zejména pak díky textu, kdy má při společenské konverzaci nařízeno mluvit o počasí. A ona dle přikázání Hradského odpovídá v duchu daného jazykolamu. Nejvíce pozornosti vzbudí ve svém zrání. Zejména když jasně dává najevo, že není naivní, ale velmi citlivá a inteligentní.

Zdena Herfortová ke konci inscenace říká: “Výborně, Lízo!” Ve výrazu má potutelný úsměv a k tomu šibalsky mrkne, protože cítí, že jediná Líza platí na jejího syna. Nám nezbývá než se přidat: Výborně, vy všichni v hereckém obsazení, v orchestru i v zákulisí divadla. Náš potutelný úsměv spočívá v tom, že tušíme, že právě inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku) si vždy získá, a doufáme že “nejen”, brněnského diváka.


Alan Jay Lerner, Frederick Loewe: My Fair Lady (ze Zelňáku)
Překlad Ota Ornest; překlad do hantecu Stanislav Moša; režie Stanislav Moša; dramaturg Klára Latzková; kostýmy Andrea Kučerová; scéna Jaroslav Milfajt; dirigent Karel Cón nebo Tony Marko; sbormistr Jana Suchomelová; choreografie Aneta Majerová.
Osoby a obsazení: Jindřich Hradský (Kristian Pekar); plukovník Jan Špička (Jan Mazák); Líza Ďulínková (Dagmar Křížová); Alfréd Ďulínek (Alan Novotný); Paní Hrušková (Jana Musilová); Paní Hradská (Zdena Herfortová); Paní Škoda - Vrchovská (Lenka Janíková); Bedřich Škoda - Vrchovský (Jan Brožek); Zoltán Karpathy (Patrik Bořecký); ad.
Psáno z reprízy 9. října 2022, 14:00 h.

www.mdb.cz