Scéna.cz 

Diamanda Galás se vrací do Prahy

Legenda avantgardní hudby, světově proslulá skladatelka, zpěvačka a klavíristka Diamada Galás, se po jedenácti letech opět vrací do Prahy s novým programem. Divadlo Archa zažije v pátek 27. listopadu nezapomenutelný koncert, při kterém zamrazí. Koná se od 20:00 h.

Pro pražský koncert chystá Diamanda Galás speciální program, který zatím tají. Celkem určitě se můžeme těšit na její osobité verze lidových i pololidových písní (I’m So Lonesome I Could Cry od Hanka Williamse, I Put A Spell On You od Screamin‘ Jay Hawkinse nebo Burning Hell od Johna Lee Hookera).Ovšem údajně se dočkáme i speciálního překvapení, v němž nás tahle charismatická vokalistka rozhodně nebude šetřit.

Diamanda Galás
Řekyně narozená nedaleko mexického města Tijuana a vyrůstající v kalifornském San Diegu byla odkojená evropskou vážnou hudbou. Ve čtrnácti letech hrála s doprovodem orchestru koncerty Liszta a Beethovena, nedlouho poté se začala věnovat své vlastní tvorbě a hledání extrémních výrazových podob.
Její impozantní hlas s údajným rozsahem tři a půl oktávy se v průběhu let stal pojmem po celém světě. V roce 1979, kdy se poprvé představila v Evropě, vystupovala v opeře avantgardního skladatele Vinko Globokara Un Jour comme un autre a účastnila se provedení několika vokálních děl jiného slavného Řeka, Iannise Xenakise. Režisér Fracis Ford Coppola její hlas využil ke zvukovému ztvárnění ďábelských žen ve své adaptaci Drákuly, ještě před tím se propůjčila záhrobním efektům v hororu Wese Cravena The Serpent and the Rainbow. Ačkoliv se Diamanda Galás stala oblíbenou postavou ve fanzinech gotické a industriální hudby, je spjata se světem jazzu. John Zorn ji v roce 1986 přizval na poctu Ennio Morriconemu The Big Gundown, ve stejném roce vystupovala s radikální freejazovou skupinou Petera Brötzmanna a Billa Laswella Last Exit. Do sféry elektronického popu ji naopak na přelomu tisíciletí zavedla spolupráce s projektem Recoil (Alanem Wilderem z Depeche Mode nebo s Barrym Adamsonem).
Sólová vystoupení a nahrávky Diamandy Galás v sobě vždy spojovala zvukovou intenzitu a radikální společenské i politické názory. Její alba z osmdesátých let se dotýkaly tématu nemoci AIDS, která v té době byla vnímána jako výlučný problém homosexuálů. Její proslulé rekviem Plague Mass (Morová mše), za zemřelé a umírající na AIDS, uvedla v newyorské katedrále Saint John the Divine. Do abstraktních poloh dovedla kombinaci hlasu a elektroniky v devadesátých letech na albech Vena Cava a SchreiX, zároveň rozvíjela další hudební linii. Ta se odvíjela od její lásky k blues, šansonu a jiným písňovým žánrům. Repertoár z nich si vybírá s citem pro kontext a u zdánlivě obyčejných písniček zdůrazňuje konfliktní témata či osudy jejich autorů. Může to být „maďarská píseň sebevrahů“ Gloomy Sunday, I Put A Spell On You Screamin´Jay Hawkinse nebo její vlastní zhudebnění textu režiséra Piera Paola Pasoliniho. Zatím poslední písňovou položkou v diskografii je loňské album Guilty Guilty Guilty vydané na značce Mute.