zvláštní poděkování
Quantcom.cz

„V základě se mi líbí velmi klasické hry, které přetvářím…,“ říká režisér John Blondell

Z projektu Hamlet

autor: archiv   

John Blondell založil v roce 1992 divadelní společnost Lit Moon Theatre Company a dosud je jejím uměleckým šéfem. Za dobu existence společnosti produkoval a režíroval na dvanáct inscenací, většinou založených na klasických textech (např. Alenka v říši divů, Peer Gynt, Pinocchio, Mistr a Markétka, Jindřich V., Deník ničemy, Vize Akcentije Ivanoviče, Hamlet). Od roku 1998 John řídí Lit Moon World Theater Festival a spolupracuje s množstvím zahraničních umělců především ze střední a východní Evropy. Vystudoval obor dramatické umění na Kalifornské universitě v Santa Barbaře, je šéfem katedry divadelních umění na Westmont College. Zabývá se především fyzickým divadlem. Kromě USA vedl divadelní kursy v Bulharsku, Polsku a Skotsku. Za svou činnost získal pět divadelních ocenění. Do Prahy přijel společně s Lit Moon Theatre Company a inscenací Hamlet, na které spolupracoval se scénografem Miloněm Kališem. Při příležitosti jeho návštěvy jsme jej požádali o rozhovor…

  • Jakým způsobem funguje Vaše divadelní společnost. Je stálá nebo najímáte herce na každý projekt zvlášť?
    Je to stálá společnost. Tři lidé, kteří hrají v inscenaci Hamleta, spolupracují se společností od samého začátku. Začínalo nás pár v roce 1992, další přišli v roce 1996 a ještě další v roce 1999. Momentálně je nás sedm, kteří spolupracujeme pravidelně.
  • Máte nějaké stálé místo, kde hrajete, nebo fungujete jen jako kočovná společnost?
    Máme základnu v Santa Barbaře v Kalifornii, ale fungujeme jako kočovná společnost, takže nemáme nějaké stálé místo, kde bychom hráli. Najímáme si prostory, kde mj. každoročně připravujeme inscenace pro národní festival. A právě v průběhu toho festivalu, jehož se účastní malé divadelní společnosti, začínají různé mezinárodní spolupráce. V centru mé pozornosti jsou skupiny ze střední a východní Evropy. Momentálně jsme v rámci festivalu předvedli naši verzi Molierova Tartuffa (pod názvem Pokrytec), na které jsem opět spolupracoval se scénografem Miloněm Kališem.
  • Základem Vašich projektů je sice fyzické divadlo, ale jak jsem viděla Hamleta, důležitou roli hraje i textová část a jeho tzv. dekonstrukce… Jak vlastně tenhle projekt vznikal?
    Ta vývojová etapa byla dost dlouhá. V podstatě to začalo před čtyřmi lety, kdy jsem učil studenty v tzv. shakespearovských kursech na univerzitě v Santa Barbaře. Byli tam tři lidi, a měl jsem s nimi dělat nějakou scénickou práci. Nevěděli jsme, do čeho se pustit, tak jsem navrhl Hamleta – že z té hry uděláme projekt tak na třicet minut. Pokusili jsme se to udělat hodně přímočaře. Měl jsem z toho velmi dobrý výsledný dojem, a tak jsem se rozhodl to později přenést do své divadelní společnosti. Takže v podstatě ten textový základ pochází právě z tohoto workshopu. Postupně z toho vznikl bohatší, vícevrstevnatější projekt, ale ten základ zůstal. Když jsme tehdy začínali pracovat, ptal jsem se studentů, které jsou jejich oblíbené části hry, a ty se staly základními stavebními kameny kusu. Vycházeli jsme z toho, že to představení by mělo být i pro lidi, kteří nikdy Hamleta nečetli, jen třeba zaslechli nějaký citát ze hry nebo slyšeli o nějaké notoricky známé scéně. Zabývali jsme se fenoménem paměti, tím, jak si věci pamatujeme, že často mohou být vzpomínky nějakým způsobem zkreslující. Vzpomínky jsou jako teleskop, nějakým způsobem situace v myšlenkách komolí nebo přearanžují. Uvědomte si, že si nikdy věci nepamatujeme přesně tak, jak byly, že se nám některé momenty vracejí v různých podobách (tak jak je to ve hře třeba s útržky monologu Být či nebýt).
  • Dá se to tedy definovat jako jakýsi výtah z Hamleta?
    Tak bych to nedefinoval – je to sice zkrácená verze, ale jazyk je pro nás velmi důležitý. Tím, že to máme zkrácené, máme větší možnost pohrávat si s jazykem, projedeme ty základní situace zrychleně několikrát. Kdežto, když máte tříhodinové představení plné slov, úplně vás to zahltí… Kromě toho, pro nás stejně důležité jaké text jsou i ostatní scénické prvky - pohyb, vizuální efekty, hudba, vše co se děje na scéně, a vzájemně se podporuje a doplňuje.
  • Připomněl jste hudbu – ta mě v rámci představení také velmi zaujala. Všimla jsem si, že je to jakási mixáž předem nahrané hudby a živě dotvářených doplňků?
    Do určité míry – hudebník to má sice nějakým způsobem připravené, ale hudba vlastně celá vzniká teprve při konkrétním představení. Pouští si až čtyři stopy najednou , vstupuje do toho, různě to míchá a do toho ještě živě improvizuje. Jim Connolly je pro nás velmi důležitý, protože muziku bereme na stejné úrovni jako ostatní aspekty divadla. Nevzniká tak, jako u některých inscenací – že hudebník přijde až nakonec, kdy už je všechno hotovo a jen „dodělá“ muziku, ale účastí se zkoušek stejně jako herci od samého počátku. Takže to společně stavíme během dlouhé periody , kdy jsou přítomni všichni.
  • Jak jste se vlastně dal dohromady s českým scénografem Miloněm Kališem?
    V roce 2000 jsme byli na divadelním festivalu v Bulharsku. Pak jsme se s rodinou stavili v Praze a shodou okolností jsme tu zrovna narazili na scénografickou retrospektivní výstavu děl Miloně Kališe. Mně se jeho věci moc líbily a tak jsem se mu napsal do návštěvní knihy, že jsem režisér a že bych s ním rád spolupracoval. Když jsem dorazil do Států, měl jsem tam od něj e-mail. Tak jsme si chvíli dopisovali, a já pak navrhl, že bychom mohli dělat společně Hamleta. Souhlasil. A zase – nesetkali jsme se, dokud nepřijel do Santa Barbary, kde jsme už spolupracovali na konkrétních věcech k Hamletovi.
  • Co chystáte dál?
    Udělali jsme teď Tartuffa, kterého ještě chci nějakým způsobem předělat. Pak mě zaujal Goethův Faust. Možná, že v příštích dvou letech budeme zabývat právě jím. V základě se mi líbí velmi klasické hry, které přetvářím do jakési kondenzované formy. Při práci hodně spoléhám na sílu hereckého projevu. Jestli všechno dobře půjde, rád bych s naší společností přijel tak za dva roky do Čech , tentokrát na nějaké delší turné…
  • 1.8.2004 16:08:43 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 16 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 16 - sekce

    HUDBA

    Mirai - Tomodachi

    Přebal alba

    Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek

    další články...

    OPERA/ TANEC

    Super Diva – Síla osudu

    Síla osudu

    Super Diva – Síla osudu (11/13)
    Operní diva Catarina Molderová se zamýšlí nad původem Verdiho tragick celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Literární tipy 15. týden

    Juliette Binocheová (Děti svého věku)

    Roznese tě na kopytech
    Jiří Dvořák a Milan Šteindler v televizním filmu podle slavného bestselleru Simony M celý článek

    další články...