Scéna.cz 

Martin Hilský: Shakespeare bez humoru, to je jako den bez slunce…

Letní shakespearovské slavnosti odstartovaly tragédií Hamlet. Tentokrát se můžeme zamýšlet nad rodinnou královskou tragédií v Královské zahradě Pražského hradu, prostor uzavírá Míčovna. Dvorní překladatel LSS Martin Hilský zmínil, že byla postavena v době, kdy Williamu Shakespearovi byli čtyři roky… V tradičním zahajovacím slově přiblížil historii inscenování této slavné hry. Zdůraznil, že zásadní rozdíl mezi Hamletem z roku 1600 a současným nastudováním, spočívá v tom, že tehdy duch strašil Hamleta jen v Londýně, nyní obchází celý svět. Pozastavil se nad vztahy mezi jednotlivými představiteli a přiblížil režijní pojetí Michala Vajdičky. S úctou předáváme slovo panu Martinu Hilskému…

Dobrý večer, vzácné dámy, vážení pánové,
je pro mě velkou radostí a ctí, že vás mohu uvítat na premiéře Letních shakespearovských slavností. Nejsme, jak vidíte, na Nejvyšším purkrabství, nacházíme se před Míčovnou. Ta byla postavena, když Shakespearovi byly přesně čtyři roky, myslím, že tady je docela zajímavá spojitost.
Mým úkolem je něco říct o Hamletovi, a nevěřili byste, jak je to těžký úkol. Za prvé vím, že o něm všechno víte, za druhé, já osobně čím dál tím víc vím, kolik toho o něm nevím. To je opravdu těžké. Dovolte pár krátkých poznámek. První se týká jména – „Amloudy“ znamenalo ve staré islandštině blázna, a z té islandské ságy vznikl Hamlet. Protože on je blázen. Každé dobré představení Hamleta to musí nějak zúročit, je to blázen, histrión (starověký a středověký herec, kejklíř – pozn. red.). Má nesmírně rád herce, proto může říct, že herci jsou živé kroniky, v nichž se otiskl čas, a hlavně je to důležité pro humor Hamleta. Hamlet je sice tragédie všech tragédií, ale víte, že Shakespeare bez humoru, to je jako den bez slunce. A Hamlet humor má.
Poprvé se Hamlet hrál kolem roku 1600 – 1601. Ta hra byla úspěšná od samého začátku. Představte si, že nejúplnější popis Hamleta je z roku 1608, konkrétně z 5. září. Zápis pořídil kapitán William Kiefel, velel lodi Drak, která patřila Východoindické společnosti, plující do Indie. Kapitán chtěl, aby se námořníci nepovalovali, neopíjeli se a přestali se rvát, tak jim jeho důstojníci sehráli Hamleta. A představte si, že ti hodně drsní chlapi, bez dechu tu hru sledovali, Hamlet pro ně byla strhující podívaná. Řeknete, že to je okrajové, Shakespeare na palubě lodi. Pravda, je to detail, ale významný.
Důležité bylo toto představení na shakespearovském divadle Globe, čili Zeměkoule neboli Svět. Hamlet začal slavnou éru tohoto divadla, byla to už třetí Shakespearova hra v pořadí – Jak se Vám líbí, Kupec benátský a Hamlet. Odehrávalo se to na prázdném jevišti, plenérové divadlo pro cca tři tisíce lidí. Hamleta hrál herec Richard Burbage, pomenší, zavalitý, hodně se potil, hlavně při závěrečné scéně souboje. Přesto se i tady Hamlet stal velmi úspěšnou hrou. Otázka je proč? A na to je těžké odpovědět. Rozhodně proto, že Hamlet je senzační hra o královském mordu, a královraždy té doby byly organickou součástí politiky, tudíž Alžbětinci rozuměli, oč se jedná. Týkalo se jich to trochu víc, než nás. Až do té doby, než si uvědomíme, že Hamlet je hra o zločinu spáchaném v minulosti, a o tom, co ty zločiny znamenají pro budoucnost, a jak těžko se napravují v přítomnosti. Tak se najednou renesanční téma stane naším. A to je pro Hamleta vlastně typické.

Hamlet není jen politikou, on je také politickou tragédií. Ale nejen to. Má i mnoho jiných věcí. To je ten velký problém - cokoli o něm řeknete, není to úplné, musíte k tomu něco dodat. Hamlet je hra o synovi, který miloval svého otce. Je o složitém vztahu otec - syn - matka, synovec - strýc, bratr - sestra, milenecký vztah Hamleta a Ofélie. Naráží na sebe politické drama a rodinné psychologické drama, a je tam celá síť lidských vztahů, která je naprosto strhující.
Víte, pro mě osobně, kdybych byl zahnán do kouta, a měl opravdu stručně říct, o čem je Hamlet, řekl bych: Hamlet je hra věčného tázání se. Všimněte si, ne tolik hra otázek, ale proces neustálého tázání se. S tím souvisí neustálá pochyba a nejistota a mnohoznačnost, prostě ta otázka a tázání se je pro Hamleta nesmírně důležité.
Je jeden zásadní rozdíl mezi představením v roce 1600 a dnešním Hamletem, a ten spočívá v tom, že v roce 1600 se Hamlet hrál jen v Londýně a nikde jinde na světě. Kdežto dnes duch Hamleta obchází celou tuto planetu. Důkazem je putovní představení Hamleta, které Letní shakespearovské slavnosti hostily před dvěma lety. Ti herci objeli s Hamletem doslova celou zeměkouli a hráli několik set představení. Seděl jsem vedle pana režiséra, a on mi řekl, že vidí tu inscenaci po stopadesáté, a pořád to na něj působí.
Hamlet byl čtyři sta let vykládán nejrůznějším způsobem. Do jeho významu se také vždycky podepsala doba, kdy byl hrán a vnímán. To platí i o této chvíli. Za okamžik uvidíte inscenaci Michala Vajdičky, která bude velmi atypická. Pokud jste viděli v rámci LSS skvělé představení Othella téhož režiséra, tak myslím, že mi dáte za pravdu, že to bylo skvělé představení.
Hamlet je nejdelší Shakespearova tragédie. Vy ji ovšem uvidíte ve velmi zkrácené verzi. Ta jde po podstatách. Je to zajímavý pokus říci to podstatné a zdůraznit úžasnou divadelnost té hry. Myslím, že uvidíme výkony, které jsou virtuózní, bravurní a nezapomenutelné. Pokud nebudete s něčím souhlasit, tak i to má velký smysl, protože vás to přiměje k vlastním úvahám o tom, co nebo kdo je to Hamlet, jak vy ho chápete. Čili je to poslání k tomu, abyste se s tím sami srovnali, jak uznáte za vhodné. Přeji Vám krásný a ničím nerušený divadelní zážitek.

www.shakespeare.cz