Scéna.cz 

Josef Kajetán Tyl - Superstar českého obrození

Tak mě napadlo, že Josef Kajetán Tyl by dnes byl tím pravým soustem pro bulvár. Jeho neobyčejně pestré aktivity, spousta dovedností, milostné aféry, romantický buřičský duch i touha po životě „on the road“ z něj udělal miláčka národa, a na druhé straně cíl útoků mnohých nepřátel. Když nic jiného – pamatujeme si jej jako autora české hymny (píseň Kde domov můj poprvé zazněla ve hře Fidlovačka v roce 1834).
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7. 1856) se narodil v Kutné Hoře, jeho otec byl krejčím a vojenským muzikantem. Od 1822 studoval na gymnáziu v Praze a od 1826 v Hradci Králové, kde bydlel u profesora V.K. Klicpery. Do Prahy se vrátil na filosofii, ale již 1829 hraje u Hilmarova kočovného divadla (z de se blíže seznámil l s Magdalenou Forhajnovou, se kterou se brzy oženil). Po rozpadu divadla hrál Tyl v německých divadelních společnostech v Bavorsku, v Sasku a v Itálii. Roku 1832 našel práci jako účetní v kasárnách v Praze, ale zůstal nadále ochotníkem a nadto se stal redaktorem a začal překládat divadelní hry z německých originálů a také ze Shakespeara (nejslavnější překlad Krále Leara). V letech 1835-1837 byl ředitelem ochotnického Kajetánského divadla (zde hrával také Karel Hynek Mácha). V Praze získal místo účetního (fourier) ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině.

Od r. 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a Nyní, tento časopis se po roce (1834) změnil na Kwěty. Ty regigoval do r. 1836 a v letech 1840–1845. Dále vydával časopis Vlastimil (1840–1842, v letech 1846–1849 vydával Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro vesnice – Sedlské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle. Roku 1837 založil Kajetánské divadlo a roku 1842 se pokusil založit pouze české divadlo v Růžové ulici (poblíž Hlavního nádraží).

Roku 1846 odchází do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem je pověřen řízením českých představení (do r. 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, vychází všechny jeho spisy, dostal cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa. V této době působí jako organizátor českého kulturního života (organizoval plesy, atp.). V r. 1848 se také angažoval politicky, byl členem Svatováclavského výboru, Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské Lípy. Byl zvolen poslancem do říšského sněmu. V této době si udělal spoustu nepřátel a jakmile se situace změnila, byl propuštěn z divadla. Porevoluční útlum po roce 1848 ho zasáhl útoky ze strany svých konkurentů. Musel odejít z Prahy a do smrti se živil jako kočovný herec u společnosti J.Kulase, později F.Zöllnera. Vyčerpán umírá Tyl předčasně ve 48 letech na "štaci" v Plzni, dne 11. července 1856. Zde je pochován na Mikulášském hřbitově.

Z díla:
Z jeho prózy jmenujme novely Rozina Ruthardová, Dekret kutnohorský, román Poslední Čech, povídky Hudební dobrodruzi, Pomněnky, Divadelní ředitel.
Tyl proslul nejvíce divadelními hrami. Byly to hry ze současnosti jako Nalezenec (1838), Paní Marjánka matka pluku (1845), Pražský flamendr (1846), Paličova dcera (1847), Bankrotář (1848), Chudý kejklíř (1849). Z dalších divadelních her, které psal Tyl v revolučních letech to byla historická dramata Kutnohorští havíři (1848), Jan Hus (1848), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849), Žižka z Trocnova (1849) a dále báchorky Strakonický dudák (1847), Jiříkovo vidění (1849), Tvrdohlavá žena (1849), Lesní panna (1850).

Je naše hymna plagiát?
Jedna z jeho prvních her byla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Je na ní patrný vliv vídeňské Bauerlovy frašky. Poprvé se hrála 21. prosince 1834 (zfilmována 1930). Nápěvy písní k této hře složil František Škroup. Mezi nimi byla i lyrická píseň Kde domov můj, která zlidověla a stala se po vzniku československého státu českou národní hymnou. Jak psal kritik Jiří Kolominský "Škroup, komponující 1834 pro Tylovu Fidlovačku tuto píseň, ani netušil, že tvoří nápěv, vystihující tak mocně podstatu naší národní duše. Píseň byla pouhou vložkou v Tylově hře. Zde ji zpíval ji slepý šumař při slavnosti pražského lidu – fidlovačce."
V minulosti se naznačovalo, že text písně se podobá Goethově básni "Znáš onu zem ?" a vzhledem k tomu, že Tyl tehdy překládal mnoho z němčiny, vznikla domněnka, zda Goethe svou básní Tyla neinspiroval. Inu, posuďte sami:
Znáš onu zem, kde citrón rozkvétá,
v tmě listů oranž barvu zlata má,
hrá větřík, jenž z blankytu se zdvih,
ční vavřín hrd, list myrty čeká tich
Ó řekni, znáš ? V tu krásnou zem,
ach v zem tu, můj miláčku, mne vem...