Scéna.cz 

Leoš Janáček OSUD

Od poloviny listopadu uvádí Národní divadlo v Brně operu Leoše Janáčka – OSUD (Tři obrazy románové od Fedory Bartošové).

Dirigent Jakub Klecker; režie Ansgar Haag; scéna Kerstin Jacobssen; kostýmy Simona Vachálková; sbormistr Josef Pančík. V hlavních rolích Ondrej Šaling, Pavla Vykopalová, Iveta Jiříková, Petr Levíček, Pavel Kamas, Roman Janál, Roman Hoza a Tereza Merklová Kyzlinková.

Janáčkova v pořadí čtvrtá opera s názvem Osud vznikala v době, která nebyla pro skladatele snadná. V únoru 1903 zemřela jeho milovaná dcera Olga, měsíc poté po bezmála deseti letech dokončil operu Její pastorkyňa, kterou mu vzápětí pražské Národní divadlo odmítlo provést. Tato bezvýchodná životní situace však vedla skladatele k intenzivní práci. Pro operu Osud je důležité setkání psychicky vyčerpaného devětačtyřicetiletého ředitele varhanické školy Leoše Janáčka (tehdy byl takto chápán spíš než jako skladatel) a osmadvacetileté Kamily Urválkové, manželky lesního správce v Zahájí a dávné lásky skladatele a dirigenta Ludvíka Čelanského, na letním pobytu v luhačovických lázních. Kamila Janáčkovi vylíčila svůj milostný vztah s Čelanským, který nejenže nedopadl dobře, ale Čelanský navíc své rozčarování vyjevil v opeře Kamila, kde hlavní představitelku vylíčil jako nestálou a nevyzrálou osobnost. Janáček k Urválkové zahořel citem a rozhodl se vytvořit „zcela novou, moderní operu“, ve které by byla Kamila očištěna. Po návratu z Luhačovic usilovně přemýšlel o syžetu a hledal vhodného libretistu, který by adekvátně zpracoval jeho představy. O textové vypracování nakonec požádal Fedoru Bartošovou, mladou učitelku a přítelkyni zesnulé Olgy, která bydlela s Janáčkovou rodinou ve stejném domě. Tak se od listopadu 1903 datuje společná práce na libretu opery. S prací mladičké Bartošové byl Janáček velmi spokojený. Vytvořila pro něj několik verzí libreta, dokonce i v „oněginovském verši“, jak si skladatel přál. Janáček postupně pracoval na partituře a dokončil ji patrně v první verzi někdy v půli roku 1905, opis dokončil Josef Štross 12. června 1905. O rok později zadal tehdy ještě Slepý osud Národnímu divadlu v Brně. Situace se však zkomplikovala, když redaktor Artuš Rektorys v dopise patrně z 14. května 1907 Janáčkovi doporučil, aby se obrátil se svou tvorbou na nově otevřené Městské divadlo na Královských Vinohradech. Janáček tedy poslal 29. května partituru opery řediteli vinohradského divadla Františku Šubrtovi a ten ji o tři měsíce později k nastudování přijal. Janáček vzápětí odebral provozování opery Brnu. V listopadu téhož roku Janáček dokončil celkovou revizi díla a očekával nastudování. Toho se však nedočkal. Ze strany Městského divadla na Královských Vinohradech docházelo k výmluvám a odsouvání Osudu na stále pozdější termín. Situace se natolik vyhrotila, že Janáček divadlo dokonce zažaloval. Nakonec se v roce 1913 skladatel s vedením divadla dohodl, že mu budou uhrazeny výlohy ve výši 250 K s příslibem, že v budoucnu Osud bude proveden. To se však nestalo. A Osud se za skladatelova života neobjevil ani na žádné jiné scéně. Zajímavé je, že Janáček později o jeho uvedení, na rozdíl např. od prvotiny Šárka, ani neusiloval. Byl si patrně dobře vědom problematického libreta a celkově nešťastně uchopeného příběhu. Operu provedl až v roce 1934 v Československém rozhlase dirigent Břetislav Bakala. Na scénu se Osud dostal až v roce 1958 v Brně a Stuttgartu, avšak v dramaturgické úpravě Václava Noska. V současnosti je již Osud běžně v repertoáru divadel po celém světě.